From Russia with Love, part I

Knihu Edwarda Lucase The New Cold War jsem v její české mutaci doporučoval svým bývalým studentům na semináři z politologie. Zahraniční komentátor respektovaného The Economist v něm shrnul všechny aspekty a obavy současného Ruska pod bičem Vladimíra Putina: silně autoritářský režim oprašující mytologii o velkém a silném Rusku, znatelné tendence k budování kultu osobnosti, diskriminace a systematické potlačování základních lidských práv a svobod, potrubní politika, geopolitické choutky z dob studené války, notně stagnující ekonomika, klientelismus, korupce, vysoký stupeň rozkladu fungujících státních institucí, podvazování přístupu k informacím, zastrašovací metody a tak by šlo pokračovat. Lucas není politolog, ale novinář a umí psát erudovaně a zároveň nebanálně, takže je ho radost číst, ne toliko o čem však píše, to už je radost podstatně menší. Tematicky a stylem je mu z přeložených knih ještě blízká politoložka Anita Orbánová se svou knihou Moc, energie a nový ruský imperialismus, byť je vhodné poznamenat, že její studie má za cíl výhradně, nikoliv však výlučně, zmiňovanou potrubní politiku. V souvislosti s událostmi na Ukrajině může v lecčems pomoci rozšířit obzory stávajícího konfliktu.

Ale zpátky k Lucasovi a Rusku. Mnoho se toho v posledních týdnech napsalo - o Soči, o Putinovi, o právech gay-lesbických komunit v Rusku nebo o Pussy Riot na turné s Madonnou a samozřejmě o vztahu mezi Ruskem a Ukrajinou. Nebylo by zase tak laciné provést analýzu zahajovacího ceremoniálu self-promotion Ruska Putinovou optikou probíhajících Olympijských her - rock and roll jako symbol SSSR v 50. a 60. letech minulého století - wtf? To však ponechám alespoň protentokrát stranou a budu se věnovat Edwardu Lucasovi. Je to vynikající pozorovatel a k probíhajícím událostem mohu jen a jen doporučit jeho další dvě knihy: Deception - Spies, Lies and How Russia Dupes the West (česky zde) a v rámci edice Kindle Single pak nejnovější jednohubku The Snowden Operation: Inside the West's Greatest Intelligence Disaster. Tu slupnete za jedno odpoledne v případě, že půjdete jen po Lucasově textu samotném, další dva až tři dny si připočtěte navíc, pokud se budete probírat houští odkazů, kterými je tahle rychlovka prošpikována. Deception jsem neměl možnost si přečíst, ale The Snowden Operation jsem věnoval několik jízd vlakem, které jsem v posledních dnech absolvoval a dále se pokusím shrnout to nejpodstatnější. Předesílám to, co je asi jasné, a sice, že jsem vůči Rusku pod Putinem a jeho suitou velmi kritický, možná až nezdravě, ale nemohu si pomoci, data hovoří jasně.

Z hlediska politické a ekonomické tranzice je na tom současné Rusko velmi tristně. Tranzice, resp. tranzitologie je podobor politologie, který se zabývá přechodem nedemokratických režimů k demokracii. Zkoumá takové věci, jako je povaha politického režimu před tranzicí, během ní a po ní (pokud je dokončena). Tj. povahou institucí, úrovní dělby moci, je-li jaká, ekonomickou výkonností, dodržováním základních práv a svobod, kontrolou ekonomických, sociálních, informačních a další zdrojů apod. Klíčové je, kdo, resp. které části společnosti či státu za tranzicí stojí, jaké jsou vnitřní a vnější vlivy, jakým způsobem k ní došlo na politické, ekonomické, sociální, kulturní, popř. vojenské úrovni aj. Pokud se podíváme na aktuální výsledky dostupné na webu The Transformation Atlas spravovaného institucí Bertelsmann Stiftung, zjistíme spoustu výživných informací:

• Rusko je se svou transformací (tranzicí) od nedemokratického k demokratickému režimu ze sledovaných 129 zemí v předposlední kategorií "very limited" společně s takovými státy jako je Tanzanie, Niger, Čína, Kuba, Venezuela nebo Mali a patří mu zhruba klidný střed, tj. 77. pozice (s Burkinou Faso)
• V úrovni demokratičnosti je na tom Rusko ještě "lépe"; při sledování pěti proměnných: politická a sociální integrace, stabilita demokratických institucí, vláda zákona (právní stát), politická účast (obyvatelstva) a naplňování funkcí státu (stateness) z hlediska jeho selhávání a křehkosti vůči obyvatelstvu, úroveň monopolizace moci apod. Rusko dosahuje úrovně 4.4 bodu, což znamená, že je na celkově 86. místě
• Je příznačné, že v předchozí kategorii Rusko dosahuje nejvyšší bonifikace právě u stateness
• Napříč kategoriemi jsou nejslabší položky stabilita demokratických institucí, zmíněná stateness, mezinárodní spolupráce, udržitelnost vývoje a soukromé vlastnictví
• Největší nářez je ale vidět na časové ose: od roku 2006 do roku 2014 Rusko kleslo z 6.14 (omezená transformace/tranzice) na 5.24 (velice omezená transformace/tranzice), kleslo o celých třicet příček z 47. na 77. pozici, což se v podstatě rovná zastavení přechodu, resp. zamrznutí režimu a postupnému úpadku v demokratizaci
• V indexu ukazujícím korelaci mezi tržním hospodářstvím, mírou demokratičnosti a občanskými svobodami je Rusko na úrovní "Low", dotazy?

Kdo bude mít zájem, může si pohrát s dalšími proměnnými a probrat se záplavou informací, které The Transformation Atlas nabízí. Po určitém entrée se tedy dostanu k Lucasově knize. Domnívám se, že vzhledem k jeho názorům na Snowdena a jemu podobné, bylo třeba vše trochu zastřešit a připomenout některé z informací, které dostatečně vypovídají o povaze režimu, se kterým má Eddie S. aktuálně nejvíce co do činění.

Aby bylo jasno, Lucasovy názory jsou mi z mnoha ohledů sympatické a to nejen, že je vůči ruskému režimu kritický z opodstatněných důvodů, ale není to zaslepený apologeta západních demokracií a to včetně USA. Je si vědom nedostatků, přešlapů a vyložených chyb, které je třeba napravit, nicméně z jeho textu je jasné, na jaké straně stojí a proč. Zároveň neplácá do větru ani netluče prázdnou slámu, vše, co píše náležitě dokládá. Nemusíme se shodnout jeho s výkladem, ale nemůžeme mu upřít to, že ví, o čem píše a má co říct. Hned zkraje se nebojí prohlásit, že Snowden je "užitečný idiot", kterého však z důvodů neznalosti problematiky a nedostatku reálného pohledu na mezinárodní i vnitřní politiku celá řada lidí považuje za borce, který přišel o iluze a jako whistleblower měl jen ty nejlepší úmysly:

His theft and publication of secret documents should be seen not as a heroic campaing but as a reckless act that has jeopardised our safety and played into our enemies´ hands. [...] The damage wrought by Snowden´s revelations takes five forms. It weakens America´s relations with Europe and other allies; it harms security relationships between those allies, particularly in Europe; it corrodes Western public opinion´s trust in their countries´ security and intelligence services; it undermines the West´s standing in the eyes of the rest of the world; and it has paralysed Western intelligence agencies. All these are bad. And as it happens, they are also all Kremlin priorities: if Vladimir Putin were writing a ´to-do´ list for his officials, it would have all these five points on it.

Tahle delší citace z úvodu The Snowden Operation by někomu mohla stačit, ale Lucas vše minuciózně rozebírá. Především je třeba si uvědomit, že to, co Edward Snowden provedl, je katastrofou nikoliv proto, že NSA používá odposlechy, provádí rozsáhlou špionáž a odposlouchávala Angelu Merkelovou, ale ještě z jiných, mnohem závažnějších důvodů:

1. Všechny státy na světě, pokud je tedy za státy máme považovat, musí naplňovat rozsáhlou škálu dílčích funkcí. Mezi ně bezpochyby patří i funkce bezpečnostní, jejíž nedílnou součástí je vedle ochrany hranic, bezpečí obyvatelstva vnitřní i vnější, zachování svrchovanosti, ochrana majetku apod. i špionáž, jako nedílná součást politické agendy
2. Pokud není porušena příslušná právní norma, je špionáž zcela legitimní součástí fungování státu, neobjevila se s nástupem USA do mezinárodní politiky a vykonávají ji všechny státy, kterou jí jsou technologicky a z hlediska lidských zdrojů schopné, protože špionáž poskytuje v mnoha ohledech výhody, které si obyčejný smrtelník často neumí ani představit
3. Provoz bezpečnostních složek a orgánů zodpovědných za špionáž, shromažďování a filtrování dat, sdílení informací se spojenci apod. je nepředstavitelně náročnou záležitostí kontinuální povahy. Není výjimkou, že budování konkrétních programů trvá až desítky let a to včetně investic do nich vložených. To, co Lucas pojmenoval velmi příznačným termínem "jeopardize" přesně koresponduje se Snowdenovým činem a jeho důsledky, jelikož čin jediného člověka ohrozil nejen vše uvedené, ale nejen hypoteticky vystavil nebezpečí další spolupráci mezi spojenci, včetně spolupráci vůči Číně nebo Severní Koreji, podle povahy zdrojů pak i životy celé řady lidí zapojených takříkajíc v terénu
4. S tím samozřejmě souvisí i skutečnost, že budování nedůvěry ve státní instituce (nejen na této úrovni) prostřednictvím podobných úniků, snadno může spustit proces, na jehož konci budou vládní orgány paralyzovány a nebudou s to naplňovat svoje funkce
5. Je nespornou pravdou, že dochází ke sběru celé řady dat; data jsou však filtrována a selektována a v naprosté, drtivé většině se jedna o tzv. metadata, jejichž politický a strategický význam se rovná nule - kdy, kdo, s kým, prostřednictvím jakého komunikačního kanálu, s jakou frekvencí atd. komunikoval, nikoliv kdo nebo co bylo jeho obsahem. Zde přichází na řadu filtrace podle určitých algoritmů (rodinné stříbro jednotlivých státních úřadů) a na základě této filtrace pak ke sledování a sběru dat dochází dále. Jde zkrátka o hledání pověstné jehly v kupce sena, ale bez sběru kvant dat, která jsou v konečném důsledku zcela nepodstatná a nevyužitelná (tzv. static data), ji nenaleznete. 
6. Poskytnout odcizené a přísně tajné informace médiím může na první dobrou vypadat jako součást občanské participace se starostí o zlepšování chodu státu, avšak novináři by si měli být vědomí toho, že jsou především občany daného státu a jejich bezpečí a práce, kterou zastávají rovněž závisí od schopnosti státu naplňovat svoje funkce. K tomu připočtěme fakt, že ne každý novinář se nutně musí v problematice a působení výzvědných služeb vyznat natolik, aby uměl rozpoznat nejen povahu informací, které se rozhodne veřejnosti odhalit, ale rovněž aby uměl zvážit, do jaké míry jsou úplné, v jaké souvislosti byla data sesbírána, o čem vypovídají, popř. zda jsou pravdivá - jinými slovy adekvátně je vyhodnotit. Nechci tím novinářům upírat funkci seznamovat veřejnost a zajišťovat přístup k informacím, nicméně kromě samotného poskytnutí informací by je měli umět zanalyzovat a fundované vysvětlit jejich povahu.
7. Poměr mezi chybami a selháními výzvědných služeb a špionáže a přínosem k zajištění bezpečí obyvatelstva a státu vypovídá ve prospěch výzvědných služeb, byť zdaleka nejsou dokonalé. Nemělo by se zapomínat, že v normálním stavu nedojde k případným katastrofám či ohrožení obyvatelstva právě z toho důvodu, že špionáž funguje tak jak má a umožňuje naplňovat příslušné funkce státu
8. Státy mezi sebou informace směňují a motivy mohou být různé. Boj proti terorismu, reciprocita a posilování spolupráce a důvěry, posilování důvěry ve státní zřízení v konkrétním státě atd.
9. Pokud někoho zaráží, že se mezi sebou sledují spojenci, měl by vystřízlivět a uvědomit si, že komunikace "goes both ways" a jakékoliv formy dohledu (surveillence) se vztahují i na možnost poskytnout informace o potenciálním nebezpečí právě spojencům - při dohledu nad spojenci dochází ke sběru dat, které vycházejí nejen od daného spojence, ale také těch, které se jej týkají, přicházejí k němu a především procesů, které se podílejí na dohledu nad ním ze strany nepřítele. V této souvislosti je dobré přečíst si dva texty James Woolseyho, bývalého ředitele CIA - Why We Spy on Our Allies z roku 2000 a stále ještě nový Why Spying on Merkel Is So Damaging.
10. Je zásadní rozdíl v tom, když "dohlíží" orgány demokratického zřízení, a když státy nedemokratické. Period.

Pokud bych to měl shrnout, tak zřejmě takto: výzvědné služby a špionážní praktiky nejsou bezchybné, jejich existence má však své silné opodstatnění a komu se nelíbí aktuální geopolitické a mezinárodně-mocenské rozložení, ať si na chvíli zkusí představit, jak by vypadal svět bez špionáže nebo ještě lépe, kdyby za delší konec tahalo Rusko nebo jiné nedemokratické státy.

Jistě se mi nepodařilo podchytit všechno, co Lucas ve své poslední knize konstatuje, proto ji vřele doporučuji k prostudování. A těm, kdo číst nechtějí, je možné doporučit zhruba dvacetiminutový rozhovor, který Lucas nedávno poskytl pro The Telegraph. Zazní v něm jasně Lucasova pozice a důvody, pro které ji zastává, takže alespoň rámcovou představu si může udělat skutečně každý. Aby to však nebylo tak jednoduché, server BloggingHeads neotálel a před několika málo dny si právě Lucase pozval, aby v konfrontaci s Conorem Friedersdorfem vyjádřil právě ke Snowdenovi, Rusku, NSA a dalším záležitostem. Takže si můžeme vše ještě utříbit. Byť s souhlasím převážně s Lucasem, je třeba vyslechnout i Friedersdorfa a jemu podobné. 

O tom ale příště, protože závěr věnuji něčemu, co je ruské a mnohem pozitivnější. 

From Russia with Love.

Fareed Zakaria vs. Guns

Texty Fareeda Zakarii oceňují moji studenti, když je ve výuce Politologie trápím samostudiem ukázkami z jeho knih Budoucnost svobody a Postamerický svět. Zakariovou klasikou je právě titul Budoucnost svobody, který se u nás dočkal druhého vydání poté, co první vydání z roku 2004, resp. 2005 (první, opravené vydání) bylo beznadějně vyprodáno. Zakaria měl 2010 pravidelný pořad na CNN s názvem Fareed Zakaria GPS a byl pravidelným přispěvatelem časopisu Time. Minulý čas je nasnadě, protože Zakaria byl obviněn z plagiátorství, ke kterému se vzápětí přiznal a omluvil se. Zakariovo vyjádření uveřejnil web The Atlantic Wire. Jeho činnost jak v CNN, tak v Timu byla 10. srpna pozastavena do doby, než se celá věc prošetří. Článkem, který vyvolal celou kauzu byl Zakariův příspěvek pro Time s názvem The Case for Gun Control, v němž téměř opsal delší pasáž příspěvku Jill Leporeové Battleground America pro The New Yorker. Pikantní je skutečnost, že právě s časopisem The New Yorker je spojena nedává kauza Jonaha Lehrera.

Přehledně o inkriminovaných pasážích referuje Tim Graham, který si neodpustil jízlivou poznámku o "Xerox Zakaria". Robert VerBruggen šel ještě dál, když v podtitulu svého článku na National Review Online napsal, že "Případ kontroly zbraní" vyžaduje mnohem více výzkumu - a poctivosti. Nejpřínosněji Zakariův zásadní prohřešek komentoval Jim Sleeper z Huffington Post, když správně poukázal na to, že Leporeová působí na Yale, s níž je Zakaria spojen svým členstvím. Yale, podobně jako Harvard, kde Zakaria získal PhD, striktně plagiátorství potírá, a za takovéto prohřešky vylučuje své studenty, pročež by Zakaria měl dle Sleepera odstoupit, pokud má být uplatňován stejný metr na celé univerzitě.  

Ačkoliv je Zakaria nejen u nás pojmem, celá záležitost vrhá nepříjemný stín na jeho další působení, originalitu jeho myšlenek a kredibilitu jeho práce. Jsem zvědav, jak celý případ dopadne už jen pro srovnání s českým prostředím. Mimochodem, The New Republic v listopadu loňského roku uveřejnil článek s deseti nejpřeceňovanějšími mysliteli, kde se Zakaria objevil mimo jiné společně s Ayn Randovou.

Edit: Před půlnocí jsem narazil na komentář "mistra světa amoleta" Jana Macháčka, který v sumě tvrdí, že Zakaria opsal, omluvil se a může vesele pokračovat.

The next few years will be a thriller

Když jsem se naposledy více než pochvalně vyjádřil o čtečce  elektronických knih od firmy Amazon, náznakem jsem si postěžoval na stav nabídky a distribuce e-booků v českém prostředí. Od té doby se pomalu ale jistě největším distributorem elektronických knih v Čechách stal server ereading.cz, nicméně po hříchu se sice jeho nabídka rozrostla, ale pro dnes již hojně rozšířené čtečky elektronických knih vybavených elektronickým inkoustem, o jehož výhodách jsem se zmínil v linkovaném příspěvku,  se soustředí primárně na knihy ve formátu PDF (s DRM ochranou) a jsou tak pro většinu čteček nevhodné, nepoužitelné a tudíž málokdy přimějí ke koupi. Objevuje se sice sem tam kniha v EPUB formátu nebo dokonce ve formátu MOBI (juch!), ale těchto titulů je naprosté minimum a navíc jsou tyto knihy zarážející úrovně. Výjimku představuje snad jen Sun Tzu a jeho proslavená kniha O válečném umění.

V novém čísle časopisu The Economist vyšel článek Great digital expectations, který poukazuje na výhody, ale především také úskalí fenoménu elektronického čtení. Hned jeden z úvodních poznatků je zásadní:

In the first five months of this year sales of consumer e-books in America overtook those from adult hardback books. Just a year earlier hardbacks had been worth more than three times as much as e-books, according to the Association of American Publishers. Amazon now sells more copies of e-books than paper books. The drift to digits will speed up as bookshops close. Borders, once a retail behemoth, is liquidating all of its American stores.

Knihy se poměrně značnou rychlostí začínají stávat záležitosti virtuálního prostoru, jejich distribuce v elektronické podobě zažívá neskutečný boom a v podstatě kopírují zkušenost tisku a hudby. Jak a jestli se vyrovnají s úskalím elektronické distribuce nakladatelé nebo firmy, jejichž zisk se opírá mimo jiné o vlajkové lodě elektronického čtení v podobě některé z mnoha čteček (Kindle, Nook, iRiver apod.), zatím není známo.  Autoři článku  si však všímají několika negativních aspektů elektronických knih a jejich prodeje, které mohou dříve či později představovat ohrožení tohoto boomu, přičemž na prvním místě uvádějí pirátství.

Digital-book files are tiny—much smaller than a film, and not even as big as a music album. Book readers may be an unusually honest lot, but they are not above getting stuff for nothing. E-books routinely pop up on file-sharing websites like the Pirate Bay, both in their own right and as part of vast anthologies with names like “2,500 Retail Quality E-books”. The example of countries such as Spain suggests that media piracy can become entrenched even among the middle-aged. In Russia, e-book piracy is already rampant.

Není žádnou novinkou, že "zpirátit" (tj. nelegálně si pořídit) umí jednotlivci i celé komunity opravdu perfektně prakticky cokoliv. Často se tak můžete dostat k produktům i o několik dní dříve, než se dostanou do oficiální distribuce. Elektronické knihy nemusí představovat výjimku. Věčnou otázkou, kterou si netroufám tady ani náznakem rozlousknout, je, jestli pirátství představuje opravdu tak závažný problém. Pokud je produkt kvalitní a chci si jej pořídit, učiním tak, avšak jestliže mě svou úrovní zklame, příště si koupi daleko lépe rozmyslím. Navíc, jak je vidět např. u PC her v případě pokračování hry The Witcher, pokud je produkt kvalitní, nepotřebuje prakticky žádnou ochranu bránicí pirátství (resp. ztěžující), jelikož za opravdu kvalitní produkt lidé neváhají zaplatit a pořídit si originál, o čemž vypovídají zisky z jejich prodeje. Na druhou stranu je pravda, že lze jen těžko poměřovat, jaké by byly finální zisky firem, pokud by všichni, co takový produkt využívají, za něj také skutečně zaplatili.

Druhým problémem je pak naprostá arbitrárnost oceňování elektronických knih v poměru k paperbackům nebo hardback verzím toho samého titulu. Ve svém Wishlistu na Amazonu mám v současnosti např. titul Jason Burka The 9/11 Wars, kde hned na první pohled zarazí skutečnost, že Kindle verze (kterou si mimochodem mohu již dnes pořídit přesto, že oficiální datum vydání je až 21. září) stojí téměř čtyřikrát tolik než paperback a je dokonce dražší než hardcover verze! Nahodilost cen dílčích elektronických knih má ekonomické důvody, neboť Amazon při zavádění čtečky Kindle učinil chytrý, nijak však extra objevný tah: stanovil horní hranici  $ 9.99 pro celou řadu titulů:

When Amazon began selling e-books, it charged $9.99 for many of them, often selling at a loss to fire Kindle sales. Gradually it became clear that Amazon was undermining the perceived value of all books, digital and paper alike. So, last year, the biggest publishers used the release of Apple’s iPad to push Amazon into “agency” pricing. Publishers now set their own prices and give about 30% of the sale to Amazon.

That has meant higher prices for many new e-books. As some prices rise, though, a tide of free and cheap product is flooding the market.

Celkem bych souhlasil, že jak pirátství, tak nahodilé určování cen může představovat problém. V prvním případě snižuje firmám zisky, ve druhém není úplně jasná cenová politika a částečně hraje roli také skutečnost, že u klasické knihy se prakticky nesetkáte s tím, že by byla špatně zformátovaná, což je skutečnost čím dál více se objevující a zaplavující společně s nekvalitními texty rybník elektronických knih. Na druhé straně nemohu souhlasit s tím, že by dominance Amazonu mohla pro elektronické knihy a čtení jako takové představovat významnější problém. To je totiž třetí nebezpečí, které je uvedeno v souvislosti s rozvojem elektronického čtení.

Another problem is Amazon’s market dominance. The firm accounts for less than a quarter of physical book sales (see box). But Amazon sells 60-70% of e-books in America and perhaps 90% in Britain, according to estimates by Enders Analysis, a British outfit. In America, Barnes & Noble’s Nook is the main competitor. Surprisingly, given the success of the iPad, Apple’s iBookstore has lagged.

V tržní ekonomice platí, že nabídka vždy souvisí s poptávkou, resp. se vzájemně podmiňují. Konstatování, že dominantní postavení určitého podnikatelského subjektu, představuje pro produkci v příslušné oblasti problém, může být pravdou pouze v případě, že by tento subjekt ohrožoval nebo přímo zamezoval volné hospodářské soutěži (monopol, popř. kartel). Já se naopak domnívám, že konkurenční prostředí, které se záhy v oblasti elektronického čtení vytvořilo, významně tuto oblast podporuje a dle zákonů trhu tlačí na inovaci, zvyšování dostupnosti a rozšiřování nabízených produktů i služeb. Podobně jako Apple se svým iPadem, tak i Kindle od Amazonu významně podnítili vývoj obdobných produktů téměř u všech velkých hráčů na poli spotřební elektroniky. Pro zákazníka jedině dobře, mít možnost výběru by každý měl považovat za plus. A že Apple se svým iBookstore stagnuje je maximálně problém Applu, nikoliv trhu nebo elektronických knih. Navíc se osobně domnívám, že tablet a čtečka elektronických knih jsou do značné míry produkty s odlišnými cílovými skupinami zákazníků.

Čtvrtým problémem v pořadí je údajné ohrožení distribuce a promo v případě kamenných obchodů.

Perhaps the biggest problem, though, is the gradual disappearance of the shop window. Brian Murray, chief executive of HarperCollins, points out that a film may be released with more than $100m of marketing behind it. Music singles often receive radio promotion. Publishers, on the other hand, rely heavily on bookstores to bring new releases to customers’ attention and to steer them to books that they might not have considered buying. As stores close, the industry loses much more than a retail outlet. Publishers are increasingly trying to push books through online social networks. But Mr Murray says he hasn’t seen anything that replicates the experience of browsing a bookstore.

 Výše uvedený argument mi moc nesedí a to přesto, že v (dobrém) knihkupectví jsem schopen strávit i několik hodin. Opět jsme u trhu a je pouze na nakladatelstvích a distribučních sítích, jak si s touto výzvou a bojem o zákazníka poradí. Výsledkem může být snižování cen fyzických knih, lepší služby, zvyšování a zlepšování nabídky. A pokud v budoucnosti kamenná knihkupectví zaniknou a knihy budou dostupné pouze v elektronické podobě, těm, kteří (jako já) mají rádi vůni nových knih, svitla již před drahnou dobou naděje:))) Někdo může stran elektronických láteřit ještě v tom smyslu, že si knihy v této podobě vlastně pouze pronajímáme a tudíž je na rozdíl od klasických knih nevlastníme. Co se mě týče, rozdíl mezi vlastnictvím klasické knihy a pronájmem knihy elektronické pro mě končí mou smrtí; ostatně jako všechno ostatní a takovou malicherností se opravdu zabývat nehodlám.

V českém prostředí však celá řada distributorů a nakladatelství již zaspala, což je hodno pozornosti ze dvou propojených důvodů: bití jsou na tom čtenáři a ruku v ruce s tím i nakladatelství a překupníci. Zaspání je založeno na notné dávce konzervativní distribuční politiky, strachu z pirátství a opatrného prozkoumávání událostí na trhu. Situace se blíží k tomu, čím si prošla distribuce hudby před pár lety a do dnes se z toho nevzpamatovala. Pro mě je navíc zarážející, že takové giganty jako nakl. Academia nebo největší online knihkupectví Kosmas, jsou v oblasti elektronických knih v podstatě na startovní čáře. Stačí se podívat na nabídku obou firem. Academia má všehovšudy tak padesát titulů, drtivou většiny ve formátu PDF - tudíž pro čtečky (téměř) nepoužitelné, navíc tituly více než pochybné kvality včetně dvou Komárkových knih esejů. Kosmas je na tom ještě o něco hůře, jelikož distribucí elektronických knih nedisponuje vůbec. Ona celá situace s největší pravděpodobností dopadne tak, že jak nakladatelství, tak distributoři budou nakonec nadávat, že čtečky ničí knihy a přitom půjde pouze a výhradně o výsledek neschopnosti pružně reagovat na vývoj trhu. Do teď se divím úvahám Martina Liperta. Asi jsem stále pořádně nepochopil, v čem spočívá ono zlo čtečky od firmy Amazon.

Nebylo by od věci učinit průzkum, kolik majitelů registrovaných čteček v Čechách nakupuje (nejen) přes Amazon. Jestliže Dawkinsova The Greatest Show on Earth vychází na necelých $ 13 a mohu ji začít číst během pár minut od nákupu, její překlad v podobě klasické knihy pak vychází na 500,- Kč a je nutné si ji nechat zaslat poštou nebo navštívit knihkupectví, pak moje volba padá na první možnost a to z důvodů naprosto jasných i člověku se zcela průměrnou úrovní finanční gramotnosti.

Idiot on Tube

Kvůli pracovnímu vytížení jsem nestihl pozřít univerzální projímadlo v podobě Hyde Parku s Antonínem Baudyšem ml. Zpětně tak činím z důvodu svého zdravotního stavu, kdy mě sobotní večer zaskočil ne zrovna v dobré kondici.
 
Skutečnost, že v popisku u Baudyšova jména je uvedeno "astrolog", naprosto pasuje s Tonyho tlacháním, jím zmíněným zpomaleným myšlením a vůbec s povahou astrologie jakožto více než podezřelé kratochvíle všech těch, co nemají do čeho píchnout a tráví svůj čas bezobsažnou činností. Fakt, že před "astrologem" má uvedeno "filozof", je vedle ostudnosti uvolnění prostoru tomuto individuu na veřejnoprávní televizi, záhy druhou podivností, kterou jsem ihned po spuštění streamovaného záznamu tohoto dílu Hyde Parku zaznamenal. Stačilo méně než pět minut, aby mne začalo jímat nepříjemné podezření, že u kohokoliv, kdo shlédl tento díl, musí být filosofie na roky zdiskreditovaným oborem. Naštěstí se bohorovný Tony všem divákům (byť lakonicky) omluvil (31:33) za to, že filosofii vystudoval. To se mi alespoň trochu ulevilo. To, že umím derivovat, ze mě Bayese neudělá, podobně jako schopnost pohnout pěšcem, ze mě nečiní Kasparova. Subjektivně se navíc domnívám, že v českém prostředí se za filosofy může považovat jen pár jedinců, aniž by to nepředstavovalo nestoudnou drzost jako například tady, zde a samozřejmě i tu. Třešničkou na dortu je pak Tonyho doporučení, aby se diváci o tom, "jak se to má s jeho filosofií" přesvědčili na jeho blogu. Nejdříve mě napadlo chytit Baudyše mladšího za slovo a trochu si pohrát s jeho formulací "moje filosofie", ale bude celkově lepší, pokud si přečtete např. příspěvek Křídla andělská, abyste si o "jeho filosofii" udělali obrázek.

Meritem pořadu mají být konspirační teorie. S tímto tématem se parádně vypořádali jak Filip Tvrdý, tak Hynek Bíla. Nehodlám nosit dříví do lesa, abych opakoval již mnohokráte napsané, nicméně ačkoliv mohou Tonyho pohádky vést od záchvatu smíchu až k nepříčetnosti, jedno mají společné: takto podané jsou nebezpečné a především pak naprosto nehumánní. Přesto alespoň namátkou. Kolem 4:40 se Tony vyznává z toho, jak mu došlo, že s 11. zářím se to má jinak, než jak je oficiálně prezentováno, protože o dva roky dříve (shodou okolností běží ve zhruba stejném čase v horním pruhu hláška jednoho z diváků: "a ještě by to chtělo alchymistu...bože, za tohle platím poplatky...") došlo k několika výbuchům ve třech ruských městech a pro Baudyše pak byly události 11. září "tím samým, akorát na druhé straně polokoule". Vzápětí si klade otázku, jaký je mezi těmito dvě událostmi rozdíl, avšak už se ani náznakem nepokusí vysvětlit, co tyto události dle něj spojuje. Zkrátka jen arbitrárně dává do souvislosti a snaží se najít podobnosti mezi nesouměřitelnými událostmi. Daniel Takáč, který tento díl Hyde Parku "moderoval" již v této chvíli přivíral oči, ale místo toho měl minimálně poukázat na skutečnost, že je zde minimálně jeden rozdíl (postupně se rozvíjejí): USA jsou nejvyspělejší demokracií na světě a to se vším, co k tomu patří, zatímco Rusko je stále posttotalitním státem, o němž nelze tvrdit, že by úspěšně prošel demokratickou tranzicí, nevyvíjí se, jeho politika je výhradně potrubní, neexistuje zde svoboda tisku a homosexualita je postavená mimo zákon.
 
Následuje nepochopitelný blábol spočívající v tom, že Tony se psychologicky nemohl srovnat s tím, že by mu politici neříkali pravdu, a přirovnává neschopnost si takovouto skutečnost přiznat k připuštění si otcovraždy. Ehm, pojďme dále.

Paradoxně nejstřízlivější je Baudyšova reakce na dotaz ohledně toho, co to vlastně ta konspirační teorie je, k čemu obyčejnému člověku slouží a kolik Tony za hodinu bere - to se totiž rozesměje (nebo spíš vysměje tazateli), aby si bez skrupulí pustil do kostrbatého rozjímaní o tom, kdo je to obyčejný člověk, což podkládá tím, jak si v Lidlu koupil máslo a rohlíky. Samozřejmě, že praktický význam konspiračního teoretika naprosto pomine vysvětlit. Tuším, že by musel nutně skončit u příměru k užitečnosti víry v andělská stvoření, tarotu nebo bradavek na kanci. Sám Tony svou pozici ale o chvilku později vysvětlí, jelikož prohlásí, že "dejme tomu ochota ptát se a přemýšlet není u všech lidí stejná a umím si představit, že pro mnoho lidí je smysl otázek a přemýšlení ne dost dobře srozumitelný." Tak to skutečně sedí. Škoda jen, že to Tony "zkazí" tím, když počne vysvětlovat, co vlastně dělá, tj., že je astrologem:

...já jsem astrolog, to znamená, že lidem vysvětluji, jak rozestavění planet v sluneční soustavě v okamžiku jejich narození vypovídá o nich, o tom, jak člověk myslí, jak jedná, jak cítí...nejsem úplně levný, snad nejsem úplně drahý, za sezení si říkám dva tisíce korun. To sezení trvá, jak dlouho klient potřebuje, dokud není spokojený, tak schůzka probíhá.

Že má tohle lhaní s velkým ´L´ ještě nároky na honorář a zároveň v takové výši, mě ani tolik nepřekvapuje, když víme z historie, jak nic nedělající a lid obelhávající katolická církev k bohatství přišla, vymohla si v rámci mezinárodních vztahů uznání coby suverénního celku a v zásadě se pohybuje vně mezinárodního práva. Navíc k tomu připočtu evolučně podmíněnou tendenci člověka věřit tomu, čemu chce věřit, či relativně hojně se vyskytující fenomén skotomu. Problém je v tom, že se Tony k obelhávání veřejně přiznává a ještě je na to zdá se hrdý a všechno mu to prochází. S tím souvisí i dotaz, který následoval vzápětí, když se Baudyš mladší vyjádří v tom smyslu, že astrofyziku by mu nikdo nevysvětlil, protože nemá z daného oboru znalosti. Dovrší to tím, že žádný astrolog netvrdí, že ví, co se člověku v budoucnu stane. Ergo, Baudyš si vybájí snůšku blbostí, které lidem prodává a vždy se odvolá k tomu, že astrologie vlastně nic nepředvídá a jen spekuluje...a Tony za to bere prachy. Hitchovými slovy, "that´s a great cafeteria to be shopping at, take your pick!"

Teprve od půlky však přichází tak pravá jízda, kdy se Tony pouští do zpochybňování prakticky všeho, co je s 11. zářím spojeno: zda vůbec byli nějací cestující v letadlech - "žádní cestující nechybí", která narazila do WTC, že černé skříňky zabavila  FBI, protože šlo o komplot americké administrativy, šlo rovněž o to, rozpoutat vojenské operace v Afghánistánu apod. Tlachat o spiknutí je jedna věc, zpochybňovat na tři tisíce zmařených lidských životů teroristickým útokem je věc druhá a krajně nelidská. Nepochopil jsem jeho brouzdání po tenkém ledě stran katastrofy ve Fukušimě, jsem ale celkem přesvědčen, že v tom zdaleka nejsem sám. Dále se Tonyho zběsilosti rozjíždějí v tom smyslu, že invaze do Afghánistánu byla kvůli opiu, angažování se v Kosovu rovněž, aby se dříve či později USA vrhly na Rusko. Zdůvodnění je prý nasnadě: každému to přece musí být jasné, protože dnes jde o zdroje, tudíž přidá ještě Lybii, abychom to měli všechno pohromadě. Tečka přichází cca kolem stopáže 35:00, kdy byl Tony evidentně u výměny trávníku před Pentagonem, výměny, která je v rozporu s jakýmkoliv investigativním vyšetřováním...Dále nemám sílu koukat a proto shrnu, že Tony může být celkem milý chlapík, nicméně jeho způsob myšlení je více než nebezpečný. Jak podruhé dočítám parádní Ronsonův The Psychopath Test, jsem čím dál tím více přesvědčen, že Antonín Baudyš mladší je psychopat a to psychopat po právu oceněný.

Jak začal nový školní rok, už jsem měl zkušenost s tím, že nově příchozí studenti a studentky na naši školu v poměrně hojném počtu zastávají, konkrétně ohledně událostí 11. září, obdobné konspirační bludy jako pan Baudyš. Vzhledem k jejich věku a dosaženému vzdělání jsem svolný s nimi o těchto věcech diskutovat a do značné míry a po určitou dobu respektovat jejich pohledy. Zároveň jim však poměrně drze tvrdím, že o určitých věcech v mých hodinách nebudeme příliš pochybovat a nebudeme tvrdit něco, co nemůžeme doložit fakty. Občas pak přichází pokárání, že nerespekuji a nedávám prostor jejich osobnímu názoru. Respektovat však neznamená přijímat za své, to je první věc. Druhá věc je, že s  konspiračními teoriemi se to má jako s vírou v boha - nemám proti vyznavačům těchto pomateností vůbec nic, dokud svými příspěvky neničí racionální debatu, nepodsouvají ji mně a ostatním nebo nezpochybňují ztráty na lidských životech. Pakliže Antonín Baudyš má vysokoškolské vzdělání, zamořuje zmíněnými pseudonázory veřejný i virtuální prostor a především dehonestuje lidské oběti, pak nevidím sebemenší důvod tolerovat jeho výlevy duševní onanie. Své tvrzení zjemním pouze v případě, že by byl lékaři seznán za duševně nemocného.

Edit: Nakonec jsem povolil a dokoukal se. Šílenství bylo dokonáno a Tony "zvítězil" poměrem 59:41 %. Další důvod, proč si o Češích nedělat příliš velké iluze.

Jak je snadné býti svatým

Nedávno online médii proběhla zpráva, že čeští katolíci chtějí vlastní nové svaté. Na první pohled další nesmyslný požadavek a snůška keců. Ono to je všechno ale mnohem bizarnější, vtipnější a grotesknější, než se může zdát.

Kdo je svatý? Mrtvola, kolem níž putují nepodložené zkazky (mýty - rozuměj výmysly a bezostyšné lži) vztahující se k jejímu ctnostnému, správnému a vůbec spravedlivému životu, jsou jí přisuzovány zázraky a především církev se zaručuje za to, že je v nebi (je blahořečená). To, že je v nebi, církev prostě ví, konec diskusí; následně může být taková mrtvola prohlášena za svatou - rozhodující a jediné slovo má nejzločinnější organizace na Zemi se sídlem ve Vatikánu, v současnosti tedy velkej pinďour Benedikt "v Hitlerjugend jsem byl a komuto vadí" XVI.  Aktuálně je za svaté považováno více než 6.000, resp. 10.000 (!!!) více či méně rozložených smutných pozůstatků Homo sapiens v rámci katolické církve. Kompletní seznam světců je na serveru Katolik.cz uveden báječným odůvodněním, proč vůbec spravovat stránky o svatých:

"Při různých příležitostech se (nejen) katolíci chtějí dozvědět více o svém patronovi anebo vybrat vhodného nebeského přímluvce pro sebe či své nejmenší." 

 Skepdic.com má k tak nehoráznému počtu svatých výmluvnou poznámku stran Jana Pavla II. a kanonizace; tedy ne, že by byť jeden jediný svatý byl z pohledu racionálně uvažujícího člověka stravitelným:

"In his effort to provide role models for the faithful, Pope John Paul II has added more than 450 names to the canon of saints since he took over the head of the Roman Catholic Church in 1978. That's about 150 more than have been sainted in the past four hundred years." 

Christopher Hitchens ve své útlé knížce The Missionary Position: Mother Teresa in Theory and Practice doplňuje a upřesňuje, že Jan Pavel II., potažmo všichni byvší papežové se během 20. století stran vytváření nových svatých dvakrát neženýrovali. K úřadování Karola Wojtyły a ke kanonizaci vůbec píše populární Hitch následující:

"In sixteen years he has created five times as many saints as all of his twentieth-century predecessors combined. He has also multiplied the number of beatifications, thus keeping the ante-room to sainthood well stocked. Between 1588 and 1988 the Vatican canonized 679 saints. In the reign of John Paul II alone (as of June 1995) , there have been 271 canonizations and 631 beatifications. Several hundred cases are pending, including the petition to canonize Queen Isabella of Spain. So rapid and general is the approach that it recalls the baptism by firehose with which Chinese generals Christianized their armies; in one 1987 ceremony a grand total of 85 English, Scottish, Welsh and Irish martyrs were beatified in one day." (p. 13)

Podařilo se mi také najít ukázku textu, který má papež při ustanovení nových svatých údajně vyřknout. V knize The Pocket Guide to the Saints lze nejdříve číst následující poznámku o tom, jak jsou svatí prefabrikováni:

"Saints do not come about like the Ten Commandments. No one ascends a high mountain, consults with God, and then returns with a list. Canonization is an essentially human process that Catholics believe is guided by the wisdom and inspiration of the Holy Spirit." (p. 5)

Tak to se mi ulevilo, že o svatých, jako v případě existence živočišných druhů, osudu a toho, zda mám či nemám hříšné myšlenky, již nerozhoduje bůh, ale lidé - paráda! A co že prohlašuje papež, když doplňuje seznam svatých?

“We solemnly decide and define that [name] is a saint and inscribe him [or her] in the catalog of saints, stating that his [or her] memory shall be kept with pious devotion by the universal Church.” (p. 9)

Hotovo, vyřízeno. Je to čím dál lepší, hm? Začínám podezřívat Vatikán, že svaté vymýšlí ve volných chvílích, když jeho zástupci nesepisují traktáty o kondomech šířících venerické choroby, nezneužívají dětí a mládež nebo třeba nelamentují nad přítomností zla ve světě.


K čemu je svatý potřeba? Ať si lámu hlavu jakkoliv, svatí jsou prostě takové načančané pseudocelebrity, u nichž často ani nevíme, jestli vůbec žily. Přitahují pomatené hlavy jakožto vzory ctnosti, podněcující neopodstatněné představy o tom, že svatý se přimluví u velkého šéfa za zdraví, peníze nebo lásku osoby x y. Zároveň jsou to prostředky falešné naděje, jelikož je jim přisuzována schopnost přimlouvat se na nejvyšších (tj. nebeských - čti neexistujících) místech za všechny věřící, kteří je vzývají. Církev pak svaté využívá jako nejvyšší morální inspiraci, což je na tom všem asi nejtristnější a to minimálně ze dvou propojených důvodů:

1) svatý jako morální autorita má představovat příklad především svým životem, skutky nesobeckým chováním a jednáním

2) svatým může být jen věřící, jen věřící tedy může být morální autoritou, protože přebývá v nebi, což si vysloužil svou pozemskou poutí, avšak o tom, kdo je svatý a sídlí v nebi, rozhoduje církev na základě posouzení míry ctnostného života...až ad absurdum

Jako při každém trochu podrobnějším rozboru církevní logiky a výstavby celého prohnilého systému, lze velice snadno zpochybnit a následně odmítnout jakékoliv obdobné požadavky jako pomatené. O tom, kdo bude prohlášen za svatého, rozhoduje Vatikán na základě návrhů z příslušné diecéze, kde hypotetický svatý působil. Dalším krokem je vyšetřování skutků a očitých svědectví ať už působení dané osoby či případného zázraku jakožto nutné, nikoliv však jediné podmínky kanonizace. Papež pak nové svaté přidává na seznam a oficiálně vyhlašuje jejich jména. Takže katolická církev (a nejen ona) se staví do pozice autority univerzálně a objektivně posuzující svatost vybraných osob (zázraky, asketismus, ctnostný život atd.), tudíž by logicky měla být sama představitelkou těchto aspektů, vzorem ctnosti, morálky a bezpříkladným vzorem nezkaženého života. Hmmm. Jen namátkou: od Sv. Augustina, který do teenagerovských let ohnul vše, co házelo stín, vymyslel neexistující problém s limbem (hajzl jeden!), přes papeže Urbana II. (zabijte je všechny, bůh si je přebere) až třeba po současného papeže nebo zmíněnou Matku Terezu (chudoba je dobrá) je více než jasné, že tady jakákoliv věrouka a veletoče selhávají.

Lehce to shrnu. Jisté inkriminované osoby údajně dělaly nějaké ty čáry máry (zázraky, ehm), žily ctnostně (hmmm), tudíž jsou na čekačce, než se církev rozhodne, brnkne do nebe (žádné telefonní poplatky) a schválí. Jednomu přijde na mysl, proč to tak dlouho trvá, když má papež expres linku k velkýmu kápovi...Možná to je tím, že s těmi blahořečenými a svatými se nám v posledních letech fakt roztrhl katolický pytel (ho*en).

Jen přidám čtyři související odkazy:

Zatkněte papeže!, aneb Hitchova výmluvnost a racionalita.

Dawkinsova parádní řeč "na přivítanou" Pepi Ratzingerovi ve Velké Británii.

A hanebný konflikt mezi Čínou a Vatikánem stran nově vysvěceného kněze.

No, a když nebudete mít během letních večerů co dělat, můžete vesele kroutit hlavou nad výčtem dosavadních svatých.