The Unbelievers

Poměrně nedočkavě vyhlížím nový film s mými dvěma oblíbenými popularizátory vědy - Lawrencem Kraussem a Richardem Dawkinsem - The Unbelievers. Po shlédnutí traileru, proma na CNN nebo Global News a diskuse v pořadu The Agenda with Steve Paikin jsem ještě lehce rejdil a objevil jsem poněkud zapomenutý článek Should Science Speak to Faith, který byl uveřejněn přesně před šesti (!) lety v časopise Scientific American.

Zatím lze poměrně zdárně dedukovat, která témata jsou předmětem zmiňovaného dokumentu, ale dle všeho si na jeho distribuci budeme muset počkat, proto jsem si s povděkem připomněl přístup obou vědců k otázce vztahu vědy a víry, resp. náboženství. I když se domnívám, že k nějakému zásadnímu posunu u Richarda s Lawrencem asi moc nedošlo, třeba budu překvapen. 

Dawkins i Krauss přistupují ke vztahu vědy a náboženství velmi podobně, Krauss na mne vždy působil o něco smířlivěji a politicky korektněji, Dawkins pak jako poněkud více těžkotonážní a méně trpělivý. To je ale nejspíš způsobeno rozdílem v délce a intenzitě debat, které s pomatenci (rozuměj věřícími, šarlatány a jinými vykuky) oba džentlmeni vedou a hájí proti nim racionalitu. V porovnání s Hitchem je to pořád ale oáza slušnosti a diplomatického vystupování, což na jednu stranu obdivuhodné, na stranu druhou k vzteku, protože s některými je nejspíš třeba jednoduše vyběhnout. 

Jejich krátká debata z července 2007 mi v podstatě dává za pravdu. Krauss se trochu obává, že on sám "gone soft", oba připomínají Carla Sagana, Dawkins trefně upozorňuje, že někomu říct, že je ignorant, neznamená zpochybňovat jeho inteligenci, zároveň ale varuje před přepjatou politickou korektností a chlácholením věřících stran jejich víry a miloučkým nabízením vědy jako alternativy. Osobně se mi líbí poznámky strany výuky a vedení k vědě, protože se oba shodují, že je třeba studenty a zájemce výukou doslova svádět. Proč ne, věda je sexy, o tom žádná.

Debata se drží v intencích názvu, vede ji Krauss a jen minimálně se oba diskutující rozmáchnou myšlenkově natolik, aby od vztahu vědy a víry utekli k vlastním oborům, tj. astrofyzice a biologii. Tempo určují tři Kraussovy otázky:

1. Co je důležitější: využívat kontrastu mezi vědou a náboženstvím k výuce vědy nebo se pokoušet odkázat náboženství tam, kam patří? (tj. na smetiště evolučních dějin)
2. Může věda náboženství nějak obohacovat nebo jej vždy ničit?
3. Je náboženství z podstaty špatné?

Za mě asi tolik:

1. Oba postupy lze spojit: využívat kontrast mezi vědou a náboženstvím -> odkázat náboženství na smetiště evolučních dějin a učinit z něj předmět výuky podobně jako jiné dějinné relikty
2. Věda může náboženství obohatit přispěním k jeho zániku, reforma v podobě léčby rakoviny
3. Ano

Rozhovor není nijak výbušný, závěry a postoje příliš překvapivé, ale jako příjemné počtení pro nedělní úterní horkou noc nemůže urazit. Obsahuje totiž jak krátké medailonky zúčastněných, přehled jejich knih, které mohou zájemce podnítit k lepšímu porozumění jejich pozic a k tomu něco (trochu prošlých) statistik. Navíc na webu časopisu lze najít i rozšířenou verzi rozhovoru, v němž lze najít mnohem více. Pro toho, kdo s díly a přístupy obou diskutujících není příliš obeznámen, může zapůsobit jako pobídka k nápravě a rozšíření obzorů. Přece jen v českém prostředí podobné popularizátory vědy a zastánce ateismu aby jeden pohledal.

Dawkins, Richard & Krauss, Lawrence "Should Science Speak to Faith?", Scientific American, Vol. 297, No. 1 (July 2007), pp. 88-91. [PDF], extended [PDF]

Řeka z ráje

Z mého pohledu zajímavým fenoménem jsou knihy, které nikdy nevyšly, resp. plánované/anoncované překlady děl zahraničních autorů a autorek zůstaly jen ve stádiu návrhů. Znovu mě na tuto poněkud zasutou skutečnost upozornil český překlad knihy Richarda Dawkinse Řeka z ráje: darwinistický pohled na život. Kniha vyšla v překladu (českém i slovenském!) v nakladatelství Archa, v edici Mistři věd pouhý rok po originále, tj. roku 1996, a to v překladu Lucie Šoltýsové. To, že jsem o překladu Dawkinsovy knihy neměl dlouho ani potuchy není ničím zajímavé – je to způsobené zčásti mou studentskou minulostí a zčásti neschopností mít přehled o všech podstatných překladech do češtiny. Mnohem pozoruhodnější je však nastíněná rychlost, s jakou byla kniha vydána v češtině a zároveň smělé plány, které najdete na konci knihy v přehledu vydaných a zamýšlených překladů. Na ty se zde právě zaměřím.

V rámci mezinárodní edice Mistři věd (neplést s bývalou edicí Mistři vědy nakl. Academia!), která má své zastoupení od Británie, přes Maďarsko až po Čínu, plánovalo nakladatelství Archa vydat (k datu vydání překladu Dawkinsovy knihy) celkově sedmnáct titulů, mezi jejichž autory patří např. Daniel Dennett, Jared Diamond nebo Steven Pinker a Stephen Jay Gould! Jedině u Dennetta, jehož zde avizovaný titul Podoby mysli byl nakonec vydán pod názvem Druhy myslí u nakladatelství Academia v roce 2004 v překladu Jaroslava Peregrina, a u Roberta Weinberga – Jediná odrodilá buňka: jak vzniká rakovina (zamýšleno k vydání jako Původ rakoviny) jsme se nakonec dočkali. Zbytek, a to včetně Diamonda, Pinkera nebo Minskyho, zůstal a zůstává nerealizován, což je mimo jiné způsobeno zánikem původního nakladatelství Archa. Tedy, abych nebyl nespravedlivý, Diamond a Pinker některé knihy v českém překladu mají. Jared Diamond se dokonce může “chlubit” hned několika přeloženými tituly: Kolaps: proč společnosti zanikají a přežívají (Academia 2008), Osudy lidských společností: střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii (Columbus 2000), Proč máme rádi sex?: evoluce lidské sexuality (Academia, 2003; též ve slovenském překladu) a Třetí šimpanz: vzestup a pád lidského rodu (Paseka 2004).

Tam, kde profesor geografie Diamond disponuje hned několika knihami v české mutaci, jazykovědec Steven Pinker je na tom hůře. Dle www.jib.cz (Jednotná informační brána Národní knihovny ČR) existují pouze dva překlady jeho spisů do češtiny. Slova a pravidla (Academia 2008) a Jazykový instinkt (Dybbuk 2010). Bylo by zajímavé sledovat, který titul měl být třetím (prvním v pořadí), protože právě nakladatelství Archa prezentovalo blízké vydání Pinkerova díla Jazyk a myšlenka, které jsme se však nedočkali. Které Pinkerovo dílo se pod tímto pracovním názvem skrývalo?

Předem evidentně můžeme vyřadit tituly vydané po roce 1997 – Words and Rules: The Ingredients of Language z roku 1999 (ano, Slova a pravidla…), The Blank Slate: The Modern Denial of Human Nature publikovaná v roce 2002 atd. Nyní nám zbývají How the Mind Works (1997), The Language Instinct (1994), Lexical and Conceptual Semantics (1992), Learnability and Cognition (1989), Connections and Symbols (1988), Visual Cognition (1985) a Language learnability and Language Development (1984).

Kandidátů je tedy celá řada – jak tipovat či usuzovat? Předem si můžeme alespoň trochu vypomoci (téměř) nic neříkající anotací uvedenou pod avizovaným titulem:

“Kniha o tom, jak moderní věda odpovídá na dávné otázky o původu jazyka, myšlení a vnímání, jak pracuje jazyk a co všechno víme o člověku jako uživateli jazyka.
Je také o důsledcích těchto objevů na chápání lidské mysli.
Steven Pinker je ředitelem Center for Cognitive Neuroscience MIT, je autorem bestselleru »Jazykový instinkt«. Je významným a uznávaným psychologem Oddělení pro mozek na MIT, které provádělo laboratorní výzkum vizuální imaginace, rozeznávání podob a vnímání jazyka.”

(Dodatek: Představujeme edici Mistři věd in: Dawkins, Richard: Řeka z ráje: darwinistický pohled na život, trans. Lucie Šoltýsová, Bratislava: Archa 1996, s. 164)

První část je k ničemu, jedná se totiž o povšechný popis Pinkerova oborového zaměření a působení v oblasti popularizace vědy. Ve druhé však najdeme jedno z možných omezení našeho výběru: zmínka o bestselleru »Jazykový instinkt« totiž jasně poukazuje na to, že překlad tohoto díla se pod názvem Jazyk a myšlenka neskrývá. The Language Instinct tedy můžeme vyřadit, což je posíleno i tím, že jej přeložený v češtině již máme a to prakticky doslovně. Přesto nám zbývá celá řada titulů a další vodítka se mox nenabízejí. Usuzovat z anotací či obsahů knih na to, o jaký titul mělo jít a dávat to do souvislosti s pracovním názvem, je dosti mlhavé, ale nic lepšího po ruce nemáme. Proto je třeba exp…ehm, lehce fabulovat.

Zkusme si nastavit některé hypotézy (které nebudeme moci potvrdit ani vyvrátit), pomocí nichž vymezíme prostor, v němž se vydavatelství Archa mohlo nacházet:

1) Výběr překládaného titulu byl aktuální, tj. zaměřoval se na nedávn vydané či v blízké budoucnosti připravované knihy
2) Předpokládaným zájmem bylo vydat titul těšící se značné popularitě mezi odbornou i informovanou veřejností
3) Anotace a pracovní název mají jistou vypovídací hodnotu, na kterou je třeba brát ohled
4) Tituly vydané před rokem 1989, resp. 1993 mají výrazně nižší šanci – Archa je již v roce 1996 prezentována jako slovenské nakladatelství, viz první hypotéza

Ačkoliv jsou hypotézy jen tak nastřelené a dosti chabé, výborně odpovídají jedinému titulu a to How the Mind Works, což je podobně jako The Language Instinct bestseller, byl vydán v roce 1997 a ke zmiňované anotaci v zásadě sedí. Toto seznání nejen krásně ilustruje to, čeho se dopouští jedinec přizpůsobující výběr poznatků a faktů (předem stanovené) teorii, ale také, že je občas podnětné a zábavné si myšlenkově zaexperimentovat. Byl nalezen vítěz, a tak nějak intuitivně se jedná o titul nejpřijatelnější – rok vydání je 1997, obsahově koresponduje s anotací a název se nejvíce blíží českému pracovnímu názvu. Věčná škoda jen, že Pinkerova kniha How the Mind Works nakonec česky (zatím) nevyšla. Při seznamu dalších v minulosti plánovaných titulů to zamrzí ještě více.

Dawkinsem jsem začal a jím také skončím. Přehledy jsou moje oblíbené, proto na samotný závěr předkládám přehled jeho spisů dostupných v češtině:

Řeka z ráje: darwinistický pohled na život, trans. Lucie Šoltýsová (Bratislava: Archa 1996).
Sobecký gen, trans. Vojtěch Kopský (Praha: Mladá fronta 1998 a 2003).
Slepý hodinář: zázrak života očima evoluční biologie, trans. Jaroslav Flegr (Praha/Litomyšl: Paseka 2002).
Příběh předka: pouť k úsvitu života, trans. Zuzana Gabajová (Praha: Academia 2008).
Boží blud: přináší náboženství útěch, nebo bolest?, trans. Zuzana Gabajová (Praha: Academia 2009).

Když vezmu v potaz velikost českého knižního trhu, není to vůbec špatná bilance. Kdo ví, třeba se situace bude nadále zlepšovat a dočkáme se (kvalitních!) překladů dalších Dawkinsových děl. I když, kdo dnes vlastně čte Dawkinse v češtině?