Ceremonie, theatre, et politique au XVIIe siècle

Nečekal jsem, že uveřejnění překladu Titres et travaux (viz zde) vyvolá takový ohlas a celou řadu žádostí o jeho sdílení. Příjemně mne to překvapilo a proto jsem se rozhodl dříve uveřejnit překlad jiného, ještě méně známého Foucaultova textu z roku 1972, který jsem měl původně připraven jako doplňující materiál pro kurz "Postmoderní filozofie na pozadí díla Michela Foucaulta". Nejedná se přímo o text, který byl určen k publikování, ale o shrnutí jednoho Foucaultova referátu, který přednesl na University of Minnesota a díky shrnutí Stephena Davidsona a vstřícnosti Stuarta Eldena je k nyní k dispozici. Důvod, proč jsem tento text zvolil, je dvojí:

• krátký, ale velmi hutný text ukazuje, jak Michel Foucault postupoval od 70. let stran studia trestních mechanismů, politické moci a její institucionalizace
• text krásně předznamenává nejen kurz La société punitive (Trestající společnost), ale zejména pak knihu Dohlížet a trestat; především pak jde ruku v ruce se slavným "případem Damiens" hned z kraje zmíněného díla

Jen doplním, že Michel Foucault se svým příspěvkem vystoupil u příležitosti výroční Konference o francouzské literatuře 17. století na půdě University of Minnesota 7. dubna 1972. Pokusil jsem se překlad vybavit pokud možno co nejobsáhlejšími poznámkami, protože, jak známo, Foucault se v mnoha ohledech příliš nemazal s poznámkovým aparátem, což bylo ještě umocněno skutečností, že Stephen Davidson "jen" Foucaultův příspěvek shrnul a doplnil jedinou poznámkou. Stejně jako v předchozím případě veškeré chyby a nepřesnosti v překladu jdou na moje triko.

A jen malá poznámka na okraj, jsem jen kousíček od 16 000 zobrazení tohoto blogu!

Foucault, Michel, "Ceremonie, divadlo a politika v 17. století", 1972, trans. Vladimír Vodička 2014 [PDF]

Titres et travaux

Byť je Michel Foucault v Čechách celkově nejpřekládanějším francouzským filosofem, v posledních letech, zřejmě poplatně trendu, další překládání prakticky ustalo. Před pár lety jsem dostal informaci, že Foucaultova habilitační práce vydaná pod názvem Folie et déraison. Histoire de la folie à l'âge classique, která česky vyšla jako Dějiny šílenství v době osvícenství v překladu Věry Dvořákové v nakladatelství Svoboda v podobě pozdějšího výběru (a chybí v něm prakticky polovina původní práce!) by měla dojít kompletního přeložení. Dosud se tak nestalo, tudíž skutečně posledním překladem je Foucaultův kurz Zrození biopolitiky z akademického roku 1978 - 1979, kterého se nepříliš zdatně zhostil Petr Horák (podobně jako u druhého ze dvou přeložených kurzů, tj. Je třeba bránit společnost). Z knih pak jde o Zrození kliniky (2010), méně oblíbený, ale přesto velmi zdařilý text, o němž Foucault prohlásil, že je "doplňkem toho, co se nevešlo do Dějiny šílenství". Nemohu si pomoci, ale jak Věra Dvořáková, tak Čestmír Pelikán Foucaulta překládali bravurně, ale dalších překladů z jejich pera se zřejmě nedočkáme. Obecně je věčná škoda, že překlady ustaly, zvláště, když Foucaultovy spisy a především pak přednášky z Collège de France jsou v posledních letech hromadně překládány do angličtiny, němčiny, ale také španělštiny a italštiny a i díky tomu dochází k přehodnocování a lepší kontextualizaci jeho díla.

Před dvěma lety jsem chtěl svou troškou do mlýna také přispět a přilepil jsem ke své diplomové práci překlad Foucaultovy přednášky z 1. února 1978 v rámci kurzu Sécurité, territoire, population, známou více jako "guvernementalita". Jelikož jsem franštinář-samouk a rozhodně nejsem profesionální překladatel, nemám ambice se pouštět do nějakých větších akcí, byť při listování českým překladem Slov a věcí mě kacířsky napadlo, že je skoro lepší, aby překládal člověk, který profesionálním překladatelem není, ale má o příslušném díle, resp. autorovi dostatečné znalosti a přehled. Přesto všechno jsem se pokusil přeložit Foucaultův příspěvek u příležitosti jeho kandidatury na Collège de France z 12. dubna 1969. Tímhle příspěvkem totiž začalo nejsilnější a zřejmě také nejzajímavější období jeho tvorby. Posuďte sami:

• 13. března 1969 vyšla Archeologie vědění
• 12. dubna pronáší příspěvek "Názvy a práce" (viz dále)
• 2. prosince Foucault pronáší inaugurační přednášku na Collège de France "Řád diskurzu", publikována v Gallimardu 21. ledna 1971
• ak. rok 1970 - 1971 cyklus přednášek Vůle k vědění
• ak. rok 1971 - 1972 cyklus přednášek Instituce a teorie trestů
• 6. listopad 1972 počátek semináře "Pierre Rivière a jeho dílo"; základ pro pozdější knihu Já, Pierre Rivière, majíce zavraždit mou matku, mou sestru a mého bratra..., která byla s velikým ohlasem publikována v září 1973
• září 1973 nakladatelství Fata Morgana vydává Toto není fajfka, dílo, které je poctou surrealistickému malíři Réné Maigrettovi
• ak. rok 1972 - 1973 cyklus přednášek Trestající společnost
• ak. rok 1973 - 1974 cyklus přednášek Psychiatrická moc
• ak. rok 1974 - 1975 cyklus přednášek Abnormální
• 25. ledna 1975 je v edici "Bibliothèque des Histoires" u nakladatelství Gallimard publikováno slavné dílo Dohlížet a trestat
• ak. rok 1975 - 1976 cyklus přednášek Je třeba bránit společnost
• srpen 1976 - vychází Vůle k vědění, první díl konečného triptychu Dějiny sexuality
• 15. ledna 1977 je publikován jeden z nejlepších Foucaultových textů "Život lidí zlopověstných" v rámci stejnojmenné kompilace textů na základě vězeňských záznamů z Hôpital de Bastille
• ak. rok 1977 - 1978 cyklus přednášek Bezpečnost, teritorium, populace
• 27. května 1978 přednáší na půdě Francouzské společnosti pro filosofii slavnou přednášku "Co je kritika?"
• květen 1978 Gallimard uvádí na trh další výsledek Foucaultových seminářů v rámci kurzů na Collège de France - Moje vzpomínky: Příběh Alexiny B. aka Herculina Barbina, memoár slavného hermafrodita, jehož zpracování započalo, když Foucault jeho kazuistiku nalezl v Annales d'hygiène
• ak. rok 1978 - 1979 cyklus přednášek Zrození biopolitiky
• ak. rok 1979 - 1980 cyklus přednášek Vládnutí živým
• ak. rok 1980 - 1981 cyklus přednášek Subjektivita a pravda
• květen 1981 série šesti přednášek Činiti zlo, mluviti pravdu: funkce doznání v soudnictví na univerzitě v Lovani; přednášky předcházejí dva poslední cykly přednášek před Foucaultovou smrtí (viz dále) a slaví veliký úspěch.
• ak. rok 1981 - 1982 cyklus přednášek Hermeneutika subjektu
• 1982 je vydáno společné dílo historičky Arletty Farge a Michela Foucaulta  Rodinné nepokoje, zapečetěné královské zatykače, které představuje soubor žádostí poddaných králi a zapečetěných královských zatykačů stran [lettres de cachet] rozličných případů sociálně nežádoucích jevů, stížnosti manželek na jejich chotě z důvodu alkoholismu, žalování na marnotratné syny živící se krádežemi, prostopášné chování dcer apod.; do značné míry jde o pokračování projektu "Život lidí zlopověstných"
• 5. října - 15. listopadu seminář "Technologie sebe samého", Department of Religion at the University of Vermont in Burlington
• ak. rok 1982 - 1983 cyklus přednášek Vládnutí sobě a ostatním
• ak. rok 1983 - 1984 cyklus přednášek Odvaha k pravdě
• 14. května je publikován druhý díl z Dějin sexuality - Užívání slasti
• 20. června, již hospitalizovaný na jednotce intenzivní péče dostává čerstvě vydaný třetí díl Dějin sexuality - Péče o sebe.

Dle všeho to vypadá, že během dvou let budeme mít k dispozici všechny dostupné Foucaultovy texty. Gallimard na konci loňského roku vydal poslední z cyklu přednášek, tj. La Société Punitive a do celkového výčtu už schází pouze cykly dva: Théories et Institutions Pénales a Subjectivité et Vérité. Zajisté se tak brzy dočkáme přinejmenším aktualizací některých průvodců a úvodů do Foucaulta, možná i nových překladů (i v češtině???) některých jeho knih, protože dostupnost přednášek v celé řadě případů pomáhá lépe porozumět některým obratům a používaným pojmům. Jednu z takových vlaštovek bude představovat Foucault´s Last Decade od Stuarta Eldena.

.

Po sáhodlouhém "préface" se nyní dostanu k tomu nejpodstatnějšímu, ehm. Foucaultova řeč "Titres et travaux" u příležitosti jeho kandidatury na Collège de France z 12. dubna 1969 by neměla chybět v bibliografii každého zájemce o Foucaultovo dílo. Společně s "Řádem diskurzu" (jehož český překlad je rovněž notně fousatý a zasloužil by si revizi) se totiž jedná o shrnutí Foucaultova projektu či spíše rozvržení a postupů práce, kterou dosud vykonal. "Názvy a práce" vysvětluje Foucaultův postup a bádání do roku 1969, "Řád diskurzu" pak předkládá nástin budoucí práce, které se hodlal věnovat právě na Collège de France. Nyní je alespoň v neoficiálním a neautorizovaném překladu k dispozici i v češtině. Všichni zájemci mohou číst zde. Za veškeré chyby a nepřesnosti nesu zodpovědnost pouze já.

Foucault, Michel, "Názvy a práce" - Přednáška u příležitosti jeho kandidatury na Collège de France, 1969, trans. Vladimír Vodička 2014 [PDF]

a ještě jednou Foucault

Když jsem se zhruba před týdnem rozepsal o překladatelské činnosti stran díla Michela Foucaulta, netušil jsem, že tak dlouho plánované počeštění knihy Michel Foucault: Beyond Structuralism and Hermeneutics, je vlastně za dveřmi. Nakladatelství Herrmann & synové má na svědomí velkou porci překladů Foucaultových děl, tudíž české vydání jednoho z nejkomplexnějších průvodců po Foucaultově myšlení pod jejich hlavičkou vlastně nepřekvapí. Na druhou stranu je třeba přiznat, že se jedná již o notně vousatý "úvod do..." a v současnosti existuje řada lepších, o kterých jsem se zmiňoval naposledy. Když ale vezmu v potaz, že českému čtenářstvu jsou dostupné pouze Michel Foucault: Politika a estetika či Marcelliho Michel Foucault alebo stať sa iným nebo skripta Ivana Buraje Foucault a moc, lze jednoznačně Dreyfusův a Rabinowův text jen doporučit. Kdo s Foucaultem začíná, nenajde ze sekundární literatury v češtině nic lepšího, a kdo se jím již nějakou dobu zabývá, sáhne jistě dřívě či později po Pickettovi, Lemkem nebo Pradovi. Pokud tak už neudělal dávno. Jako asi v každém případě ale platí, že nejlepší je pracovat s původními texty. Jak mě tak napadá, je to asi jediná opravdu smysluplná činnost, která se dá v případě studia Foucaultových myšlenek v současnosti dělat.

Minulý příspěvek stran Michela Foucaulta jsem více méně založil na předpokladu, že Zrození kliniky přeložil Čestmír Pelikán. Knihu jsem ještě v té chvíli neměl fyzicky k dispozici (dělilo mě pár hodin), ale musím přiznat, že jsem neměl zcela pravdu. Pelikán je autorem překladu, leč pouze 9. a 10. kapitoly, převážnou část knihy pak přeložil Jan Havlíček a už teď se mi jeví jako horký kandidát na pozici druhého nejlepšího překladatele Foucaultových spisů. Alespoň tak se mi stav překladu pozdává po prvním čtení s tím, že považuji za výhodu zkušenost s překladem anglickým a francouzským originálem. Podrobnější srovnání problematičtějších pasážích s originálem však teprve učiním a zatím si počkám na nějakou tu recenzi. Abych to upřesnil, kvalitní recenzi, ne jako v případě Zrození biopolitiky v časopisu Reflexe, kdy si Jiří Růžička vůbec nevšiml jasných překladatelských chyb a absence některých pasáží v Horákově překladu těchto Focaultových přednášek.