The intelligent invertebrate

Bez delších řečí jsem se rozhodl obnovit svůj blog. Důvodů je hned několik, ale o těch třeba jindy. Jedním je, že se letos opět urodilo hned několik parádních titulů, které čtenáře opakovaně přesvědčily, jak úžasná je věda. Pro nás, co se vědě věnujeme maximálně amatérsky, tu pak jsou texty, které o nejnovějších objevech publikují. Jen namátkou. V březnu vyšla skvělá kniha sociálních psychologů Kurta Graye a zesnulého Daniela Wegnera The Mind Club o tom, na základě jakých projevů připisujeme entitám kolem nás mentální stavy. Ať už jde o zvířata, sofistikované (a pěkně otravné) budíky nebo třeba reálné panny (adults only please!), to, jakou míru mysli okolí připisujeme, je ovlivněno celou řadou aspektů. O tom, kdo vstoupí nebo nevstoupíd do Klubu mysli dle autorů rozhodujeme na základě našeho vnímání kombinace zkušeností a agency (schopnost jednat). Autoři k znázornění používají osový diagram a v knize mimo jiné prezentují některé výsledky svých výzkumů. Dospělý člověk má hodnotu zkušeností a agency vysokou, zatímco pes je na tom se zkušenostmi obdobně, ale má nižší míru agency, žába je na ose agency ještě níže. Oproti tomu batolata jsou v závěsu za žábami (o něco nižší míra zkušeností při zhruba stejné agency), bůh má ve vnímání lidí maximální míru agency, ale téměř nulovou úroveň zkušeností, přičemž je na tom stejně jako robot, který však má vůči němu zhruba poloviční agency. I další rozbory a modely, které Gray s Wegnerem v knize širšímu čtenářstvu předkládají, stojí za přečtení. Minimálně v oblasti sociální psychologie je to událost roku. The Mind Club je pro mě poněkud osobnějším čtením, proto jsem mu věnoval více slov. Nyní již krátce.

Onen nesmělý chlapec, kterého u sebe  jednoho večera nechal přespat Carl Sagan, a on se později stal jeho důstojným nástupcem a pokračovatelem v popularaci vědy, letos za přispění ostatních kolegů vydal Welcome to the Universe: An Astrophysical Tour. Pokud vás zajímá astrofyzika a její nejnovější objevy, neprohloupíte. Navíc se můžete připravit jednohubkou v podobě Rovelliho Seven Brief Lessons on Physics, která v anglickém překladu vyšla rovněž letos. Jmenovat se Sean Carroll má zřejmě svoje výhody. Jednou z nich je, že jste slavným popularizátorem vědy. Pokud jste Michael, děláte fyziku, pokud jste "B" (ne, je to trochu kryptické, ale do dneška se mi nepodařilo zjistit, jaké je jeho prostřední jméno), nejste béčko, ale děláte biologii. Michael letos vydal The Big Picture, "B" vydal The Serengeti Rules a oba tituly spojuje téma života - jak vznikl, čím se projevuje a proč je tak zásadním předmětem zkoumání napříč obory. Siddhartha Mukherjee mě poprvé zaujal před několika lety báječnou knihou The Emperor of All Maladies (česky jako Vládkyně všech nemocí). Jeho neméně objemnou The Gene: An Intimate History  jsem, přiznám se, ještě celou nezdolal, ale už teď jsem přesvědčen, že se do pomyslného top ten letošního roku rozhodně dostane. Šlo by pokračovat, ale závěr více než rád věnuji hned dvojitému nášupu Dawkinsova přelomového titulu The Selfish Gene (česky Sobecký gen, beznadějně dávno vyprodaný). Prvního srpna jsme se dočkali jubilejního The Selfish Gene: 40th Anniversary Edition a začátek listopadu byl vyhrazen pro The Extended Selfish Gene. Hlavní myšlenky Sobeckého genu jsou notoricky známé a Richardu Dawkinsovi tak nelze než popřát pevné zdraví. Nepochybuji, že se nějaké 50th Anniversary Edition dočkáme, jelikož Sobecký gen je jednoduše zásadní kniha. V této souvislosti mám malé přání, aby byl opět dostupný v naší mateřštině pro ty, kteří si Dawkinsovu brilantní stylistiku a pronikavé myšlenky z jakéhokoliv důvodu nemohou užít v originále.

Málokdo mne ovlivnil, tak jako Alex Rosenberg. Kromě toho, že je mým nejoblíbenějším filozofem, proslýchá se, že pracuje na knize What neuroscience teaches us about history (!), je úspěšným spisovatelem, tak zároveň je tím, kdo formoval moje chápání filozofie biologie. Je mým intelektuálním hrdinou, se kterým jsem měl tu čest se setkat osobně, nechat si podepsat jeho knihy a naživo slyšet dva jeho příspěvky. Pokud bych ale měl říci, koho považuji za nejlepšího filozofa biologie aktuálně, byl by jím o prsa Peter Godfrey-Smith a je to dáno především objemem publikační činnosti v posledních letech. První setkání s Godfrey-Smithem jsem učinil v roce 2011, kdy mu vyšly skvělé Darwinian Populations and Natural Selection. Pak jsem se dostal ke dvěma titulům určeným spíše coby učební pomůcka pro úvodní kurzy filozofie vědy a filozofie biologie, tedy Theory and Reality: An Introduction to the Philosophy of Science a Philosophy of Biology. Zvláště na druhou nedám dopustit a se slzou v oku vzpomínám, jak jsem jí zhltl za jeden večer a okamžitě Godfrey-Smithovi drze napsal a poprosil ho, jestli by mi neposlal svůj aktuální sylabus k filozofii biologie. PGS takřka obratem poslal hned tři a já se mohl tím více při sestavování vlastní kurzu inspirovat. 

Aby adorace nebylo málo, vyjde Godfrey-Smithovi přesně za tři dny Other Minds: The Octopus, the Sea, and the Deep Origins of Consciousness a já se jednoduše nemohu  dočkat. Zvláště, když s klidným svědomím mohu říct, že jeho článek "Cephalopods and the Evolution of the Mind"  je jedním z nejlepších textů filozofie biologie, který jsem kdy četl. Pokud by mohl být někdo překvapen tématem, nejde u PGS o nic nového, vždyť jeho první monografie Complexity and the Function of Mind in Nature se věnovala právě mysli z pozice filozofického naturalismu, za který filozofové vděčí nikomu menšímu, než Charlesi Darwinovi. V aktuální recenzi z časopisu Science Ophelia Deroy pochvalnou recenzi Other Minds uzavírá poněkud tajnosnubně:

For those who believe that the so-called “hard” problem of consciousness will soon be solved, Godfrey-Smith makes it clear that deeper and new problems might be waiting in the oceans. His book will appeal to specialists in cognitive science, biology, and philosophy alike.

Zájemci jistě nepohrdnou malou ochutnávkou, někteří budou (ne)trpělivě vyčkávat, zatímco modří již mají objednáno. Nyní jde jen o to, kdo má "priority shipping" a zda budou Other Minds lepší Montgomeryho The Soul of an Octopus, které jsme se dočkali v květnu loňského roku. Já mám jasno.

UPDATE: Nešťastnou náhodou se mi podařilo minout článek, který PGS napsal před dvěma dny pro The New York Times. Octopuses and the Puzzle of Aging je o životním cyklu u chobotnic a přidává další důvod, proč se na Other Minds tak moc těšit. Tohle jednoduše bude událost.

Deroy, Ophelia, "The intelligent invertebrate," Science 354 (6316), 1110. [PDF]

Godfrey-Smith, Peter, "Cephalopods and the Evolution of the Mind," Pacific Conservation Biology, Vol. 19, No. 1, Mar 2013: 4-9. [PDF]