pátek 11. července 2014

Jsem ateista, ale...



Když jsem se před několika týdny bavil s profesorem Chrisem Buskesem o jednotlivých tématech filozofie biologie, dostali jsme i k založení tohoto filozofického oboru a rovněž k jeho historickému vývoji. V rámci diskuse jsme nemohli opomenout Michaela Ruse, nestora filozofie biologie a zřejmě nejlepšího historika zmíněného oboru. Velmi záhy jsme se ale shodli na dvou základních věcech: Ruse je vynikající v oblasti mapování vývoje filozofie biologie a "biologického myšlení" vůbec (Marjorie Green promine), a zároveň vydává spoustu knih a antologií, přičemž jeho samostatné monografie jsou po hříchu spíše různě aktualizované verze monografií předchozích (čti: píše pořád to samé). Výjimku v tomto ohledu tvoří snad jen Taking Darwin Seriously. Já jsem se odvážil Ruse zastat s tím, že jako filozof není nic moc, ale odvádí v posledních letech velmi užitečnou práci a to právě v podobě dílčích antologií, které jsou především pro zorientování se v oboru prakticky nezbytné. Mezi mé nejoblíbenější patří Evolution: The First Four Billion Years a Philosophy after DarwinThe Cambridge Encyclopedia of Darwin and Evolutionary Thought z loňského roku je docenitelná spíše pro fajnšmekry libující si v historickém pozadí a diskusích ohledně evolucionismu a jeho genealogie. Profesor Buskes ale zcela správně připomněl, že Ruse je vykukem v oblasti usmiřování vědy a náboženství, což jsem mohl jen odsouhlasit s malým dovětkem, že to je v posledních letech z Rusovy strany čím dál tím podivnější a rovněž tak trochu zvrácené. 

Ještě před pár dny u mne přetrvávala vůči Michaelu Rusovi jistá slabost, jenže byť je to hodně smutné, ta dneškem končí, přesněji končím jeho rozhovorem s Gary Guttingem pro Opinionator. V něm se totiž pod názvem "Does Evolution Explain Religious Beliefs?" Michael Ruse bezostyšně odkopal a nejen pro mne se definitivně vyřadil z jakýchkoliv budoucích seriozních debat vztahujících se (nejen) k tématům a problémům filozofie biologie a evolučního myšlení vůbec. 

Jerry Coyne provedl velmi důkladnou vasektomii některých Rusových názorů, kdy v celkově čtyřech oddílech Rusovy takynázory rozmetal . Postupně tak skalpelem projel Rusův odpor vůči Dawkinsovi, obhajobu ontologického argumentu boží existence, líbivou pozici hodného ateisty shovívavě utěšující křesťany apod. Nebudu nosit cvičky k Baťovi, zkusím poukázat jen na věci, které, myslím, stojí ještě za povšimnutí.

Naprostým šokem pro mne bylo, že Ruse hned v první reakci tvrdí následující:

I don’t think science as such can explain everything. Therefore, assuming that the existence and nature of the world can be fully understood (I’m not sure it can!), this is going to require something more than science. As far as I am concerned, if you want God to have a crack at the job, go right ahead! (zvýraznění vlastní)
Pokusil jsem se projít svoje poznámky a citace z Rusových textů, a i když jsem nečetl zdaleka všechno, co napsal, nic, co by se jen trochu blížilo podobnému tvrzení, jsem nikde nenalezl. Tvrzení, že k vysvětlení povahy světa potřebujeme něco víc než vědu, mi přijde minimálně skandální. Na doušku o bohu nemám moral - co takhle použít k vysvětlení toho, co věda vysvětlit nedokáže, např. čerta, Krakena nebo třeba tu obludu, před kterou jsem na základní škole několik dní ve snech marně utíkal. Anything goes.

Abych nebyl tak příkrý, tak Ruse se to záhy pokouší dovysvětlit a tvrdí, že má na mysli nutnost metafor, protože "věda nám neříká, jak věci jsou", ale vždy využívá nějaké heuristiky, resp. metafory. Inu, to je všechno moc pěkné, ale pokud na jedné straně tvrdí, že věda nedokáže vysvětlit všechno, tak zároveň implicitně přijímá, že něco vysvětlit dokáže. Na druhé straně mi pak ale přijde, že začíná lavírovat a relativizovat, protože začne šermovat metaforami, což zavání tím, že všechno je jen záležitost kulturně a dobově podmíněného vysvětlování, které nikdy neříká, jaká je povaha reality a to v libovolné oblasti. Jak to tedy podle Ruse je? A proč dále v rozhovoru souhlasí, že pro evoluci máme empirickou evidenci? Sean Carroll nebo Lawrence Krauss by se asi hodně divili, kdyby si o něco dále přečetli, že evoluční biologie si neklade otázky po vzniku vesmíru. On totiž není moc důvod, proč by něco takového měli dělat, když to primárně přísluší jinému oboru a odborníkům. Je ale nutné dodat, že i když někdo není odborníkem v partikulární oblasti, nemá v ní formální vzdělání, není apriori vyřazen ze seriozních debat. Z nich se však vyřazuje, pokud nedrží krok s aktuálními objevy, poznatky a diskusemi daného oboru. Využití Leibnizovského motivu jsem příliš nepochopil:
Coming now to my own field of evolutionary biology, I see some questions that it simply doesn’t ask but that can be asked and answered by other areas of science. I think here about the natural origins of the universe and the Big Bang theory. I see some questions that it doesn’t ask and that neither it nor any other science can answer. One such question is why there is something rather than nothing, or if you like why ultimately there are material substances from which organisms are formed.

Myslí tím Ruse, že to věda nedokáže aktuálně? Nebo soudí, že to věda nesvede principiálně a proto potřebujeme "něco více"? A zmínka o Heideggerovi a jeho fundamentálních otázkách metafyziky je fakt fór. Proč existuje spíše něco než nic jistě patří k tradičním filozofickým otázkám, ale tradice ještě z žádné otázky či tématu neučinila otázku legitimní a hodnou hledání odpovědi. Zcela souhlasím s Coynem, že Rusovy reakce a odpovědi jsou často nejasné, zmatečné a je velmi obtížné vydestilovat, co si vlastně myslí a zastává ("he tends to waffle a lot"), z toho, co se dá soudit, jsou to ale podivnosti a po zbytek vlastně Ruse neřekne vůbec nic. Tedy kromě toho, že je kvaker a ontologický argument "is so clever", což je důvodem, proč ho Ruse má tak rád a na závěr vyšvihne "amen".

To by mohlo být všechno, ale není. Kromě Coyna jsem zaznamenal reakci Sama Harrise a Stevena Pinkera, který se zejména chytil Coynova negativního vymezování vůči Richardu Dawkinsovi: "Honest, but indefensible. This should stop." Chtěl bych ale poukázat ještě na jednu věc. Rusova vyjádření se podle mě velmi blíží těm postojům, které jsme mohli zaznamenat v nedávné době v českém prostředí. Poněkud zběsile jednostranné reakce na adresu Lawrence Krausse a Tomáše Hříbka nechám na příště. Zejména naprosté bláboly některých zúčastněných si totiž zaslouží samostatný příspěvek a považuji je za naprostou ostudu části českých akademiků. Nyní mám na mysli teze profesora Jiřího Váchy, podle kterého je zejména vědomí něčím, co věda vysvětlit nedokáže a nemá prý ani představu, jak by takové vysvětlení mělo vypadat. Zatímco Vácha k podpoře svého tvrzení používá notně omšelý, prošlý a samotným Frankem Jacksonem později odmítnutý myšlenkový experiment o vědkyni Mary, Ruse navrhuje nejasné cosi, cosi "víc" než je věda, přičemž klidně můžeme použít boha. Nevím jaké jsou Rusovy motivy, u Váchy to na mne působí jako velmi toporný způsob vykolíkovat prostor pro filozofii a ukázat, že mu ve znalosti současné filozofie i vědy notně ujel vlak. Oba přístupy jsou defétistické a mysteriánské zároveň a nejsem s to pochopit, co je tak sexy na tvrzení, že věda není dost. Minimálně by mi přišlo fér zmínit, že naše kognitivní schopnosti mají své inherentní limity a na některé věci odpovědi najít nikdy nemusíme. Trochu zjednodušeně řečeno lidstvo s vědou přišlo z toho důvodu, že spekulativní, z pohledu první osoby vycházející závěry byly čím dál tím hůře udržitelné. Nic lepšího aktuálně k dispozici nemáme a s největší pravděpodobností ani mít nebudeme. Nemůžeme si být jistí, že jednou nám věda vysvětlí všechno, ale zarputile tvrdit, že tady jsou skutečnosti, které věda vysvětlit nemůže a proto to dokáže jiný obor nebo činnost, můžeme díky rozmachu vědy smést ze stolu. Jedině věda totiž přináší jedinečnou možnost: principiálně si její poznatky a objevy může ověřit každý člověk a to v případě tvrzení z jakéhokoliv náboženského břehu je prakticky nemožné, u filozofie je situace o něco příznivější, ale rozhodně to není její nezadatelná charakteristika. Antivědecký diskurz je v nejen v českém prostředí stále velmi populární, domnívám se, že u nás je na vině především filozofická tradice těžící zejména z Heideggera a Jana Patočky. Zároveň se obávám, že podobná tvrzení vrací filozofii v očích veřejnosti před její naturalistický obrat, tj. do roviny spekulací a vzletných avšak často bezobsažných sdělení, do roviny, v níž jsou vrcholem heideggeriánské pitomosti a truismy. Taková filozofie je v současné době jen těžko obhajitelná, protože nepřináší vůbec nic, nerozumí jí pořádně ani profesionální filozofové (pokud tvrdí, že ano, tak sprostě lžou, jelikož neexistuje způsob, jak ověřit správnost konkrétního výkladu) a proti poznatkům moderní vědy pateticky zbrojí ve sklepeních introspekce, slovních hříček a neologismů. Jak je takováto filozofie bezzubá, se ostatně ukázalo i v probíraném rozhovoru, resp. v Coynově reakci na něj a opakovaně doplním, že jedním z důležitých úkolů filozofie je revidovat své dějiny a vypořádat se se vším tím balastem, který ji až do dneška tíží. O tom ale více příště. Ještě však zmíním z mého pohledu klíčovou věc. Představme si, že během hodiny biologie na gymnáziu vyučující bude tvrdit, že v organismech existuje élan vital a svůj výklad prošpikuje terminologií a obraty Henri Bergsona. Jaká je asi šance, že s tímto studenti uspějí u maturity nebo ještě později na vysoké škole pokud půjdou studovat biologii nebo jiný příbuzný obor? No a to samé si představte v hodině filozofie na takových příkladech jako "kafe kafuje" a zapomenutí na bytí, dialektický pohyb ducha nebo eidetická redukce a jiné hlouposti. Jasné?

A co se nešťastného Michaela Ruse týče, už jen doplním, že jeho chystanou knihu Atheism: What Everyone Needs to Know číst nebudu. Nejen proto, že (jak naprosto trefně poznamenal Jerry Coyne) tu doposud nejlepší kritiku teismu už máme v podobě Philipsova God in the Age of Science. Zároveň se obávám, že probírat se tím, co je v anotaci komentováno jako "a balanced look at the topic" by jednoduše byla ztráta času, nervů i zbývajících iluzí. 

Mike, thanks for everything, but I´m out of this.