tag:blogger.com,1999:blog-13716905655044472022024-02-06T21:28:17.047-08:00donner de la penséefrontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.comBlogger84125tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-6319185911511965422016-12-17T07:19:00.000-08:002016-12-17T07:19:05.984-08:00Potíže s fMRI - Cluster failure<div style="text-align: justify;">
Funkční magnetickou rezonanci provázelo v poslední dekádě mnoho vzestupů a pádů. V provokativním článku Deeny Weisbergové a kolektivu "The Seductive Allure of Neuroscience Explanations" z roku 2008 autoři vyjádřili pochybnosti nad využíváním této zobrazovací metody, resp. jejich výstupů v podobě jednotlivých obrázků či skenů mozku coby podpory závěrů dílčích experimentů. Velmi zhruba řečeno, texty doplněné jednotlivými zobrazeními mozku se jeví coby hodnověrnější a mohou vytvářet biasy ohledně akceptování a míry vědeckosti takových textů. Přitažlivost využívání takových zobrazení je jak na straně autorů studií, tak na straně čtenářů. Ačkoliv Weisbergová se svým týmem nebyla v těchto závěrech osamocena, o pět let později v další studii přímo reagující na Weisbergovou, se Martha Farahová a Jessica Cooková v podobě "The Seductive Allure of 'Seductive Allure'" pokusily ukázat, že pro zmíněná tvrzení neexistuje opora v evidenci a replikování výzkumů z roku 2008 se nezdařilo. Neúměrný vliv využívání neurozobrazení na důvěryhodnost dílčích experimentů a závěrů z nich vyvozovaných se tak zdá být lákavým, ale neodpovídá zjištěním.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUVBFjn2gB6ib8PxfQ39mzS8OPZJw3l5ig47oMPsILbVIJfGZ8UbLVVqKRWLJsD71XSwEbHnvW5hAHfUAMO4TM44idkxkSrzK2hb4DGHSETj8gbDxKabJg6yPqDHsU0wJJJ73Loey7gC6l/s1600/fmri-salmon.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="174" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUVBFjn2gB6ib8PxfQ39mzS8OPZJw3l5ig47oMPsILbVIJfGZ8UbLVVqKRWLJsD71XSwEbHnvW5hAHfUAMO4TM44idkxkSrzK2hb4DGHSETj8gbDxKabJg6yPqDHsU0wJJJ73Loey7gC6l/s320/fmri-salmon.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Problémy s fMRI jsou poměrně dobře známé. Tendence zaměňovat korelaci s kauzalitou, nepříliš zdůvodněné lokalizování oblastí mozku s příslušnými funkcemi, techniky vytváření výsledných zobrazení a nebo jedinečnost každého lidského mozku se ve spojitosti s notnou mladistvostí neurověd berou od samého počátku používání fMRI jako handikepy, které je nutné mít neustále na zřeteli. Zároveň je zde skryt určitý paradox, jelikož přitažlivost využívání neurozobrazování coby podpůrného a doprovodného materiálu a rozšiřování poznatků neurověd v rámci popularizace vědy, často vede k tomu, že celou řadu experimentů lze jen těžko replikovat a zároveň se vyhnout kontaminaci výsledků v podobě obeznámenosti probandů s příslušnou problematikou. Soukromě jsem se dlouhou dobu domníval, že přes zmíněné nedostatky, popř. slabiny je fMRI jedním z nástrojů, které máme při zkoumání mozku k dispozici, tudíž obezřetnost je na místě, ale neměla by sklouzávat k chamtivému skepticismu (abych parafrázoval Dennetta) a apriornímu odmítání této zobrazovací metody. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsme se po vynikající přednášce paní doktorky <a href="http://www.farmingdale.edu/faculty/michaela-porubanova/index.shtml">Michaely Porubanové</a> na poslední letošní <a href="https://sites.google.com/site/soucasnafilosofie/jednota">Jednotě filozofické</a> dostali během diskuze právě na fMRI, nemohli jsme se vyhnout studii Eklunda, Nicholse a Knutssona "Cluster failure: Why fMRI inferences for spatial extent have inflated false-positive rates" publikovanou v časopise <i><a href="http://www.pnas.org/">PNAS</a>. </i>Eklund s kolegy po zpracování již proběhlých výzkumů provedli téměř tři miliony dodatečných analýz a jejich závěry pro fMRI vypadají ničivě. Až v 70 % případů se ukázalo, že software používáný pro zobrazování vykazoval false positive nálezy tam, kde žádné dle původních studií být vůbec neměly. Vykazoval tedy signály v oblastech, kde k žádné aktivitě nedocházelo. Vše ukazuje na to, že problém tkví v jednom ze tří softwarových balíčků stojících za implementací algoritmů, jimiž se zpracování dat řídí. Dle všeho střízlivý odhad Eklunda a spol činí nevěrohodným nějakých 40 000 provedených studií, přičemž plné 3 000 se zdají být mylné zcela. Autoři studie poukazují na problémy, které jejich zjištění představují pro psychologii a neurovědy, hovoří doslova o "replikační krizi", jelikož je nesmírně obtížné najít prostředky pro další replikace jednotlivých výzkumů a to přesto, že právě replikace jsou zřejmě tím jediným, co by mohlo závěry tisíce studií rozlišit na validní a...no, ty ostatní. Je dobré zmínit, že technologické a softwarové nedostatky nemusí nutně být doménou fMRI. Pokud uvážíme, že Eklund se svými spolupracovníky dle všeho závěry spíše snižuje, zdá se být <a href="https://www.wired.com/2009/09/fmrisalmon/">Bennettův losos</a> poměrně nevinnou anekdotou a problematičnost fMRI nabývá závratných rozměrů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Weisberg, Deena et al (2008) "The Seductive Allure of Neuroscience Explanations" [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNiedGVNME9rZjFMN00/view?usp=sharing">PDF</a>]</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Farah, Martha & Cook, Jessica (2013) "The Seductive Allure of 'Seductive Allure" [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieVFdWQzllckhYOEk/view?usp=sharing">PDF</a>]</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Eklund, Anders et al (2016) "Cluster failure: Why fMRI inferences for spatial extent have inflated false-positive rates" [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieRER2ZU1xM2JPZUU/view?usp=sharing">PDF</a>]</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-88331227485025706382016-12-17T01:49:00.003-08:002016-12-17T01:49:47.853-08:00Can Evolution Have a ‘Higher Purpose’?<div class="tr_bq" style="text-align: justify;">
Někdy se stane, že autor, kterého jste si po určitou dobu vážili, vám vypadne z oka, jindy zase jej začnete třeba i nesnášet. V opačných případech autor, jemuž jste nemohli přijít na jméno, se ukáže být tím, koho si oblíbíte. První zkušenost mám s historikem a filozofem biologie Michalem Rusem, málokdo ví, že druhou zkušenost jsem učinil s dnes již neexistujícím <a href="http://www.vanityfair.com/culture/2000/01/christopher-hitchens">Christopherem Hitchensem</a> (od jehož konce existence letos uplynulo již pět let, bohužel). Robert Wright si kdysi získal mé sympatie knihou <i><a href="http://www.kosmas.cz/knihy/105353/moralni-zvire/">Morální zvíře</a>, </i>jejíž počeštělou verzi jsem četl jako jednu z prvních během svých vysokoškolských studií. Postupem času jsem však seznámil s (mnohem) lepšími <a href="https://richarddawkins.net/afw/">popularizátory vědy</a> a ruku v ruce s tím mi Wrightovy postoje přestaly být tak sympatické jako dříve. Může to být samozřejmě jenom můj dojem, ale v posledních letech se Wright spíše soustředí na vyjadřování kontroverzních názorů, které však často nemají oporu v evidenci. Před pár dny pro sekci <i>The Stone</i> na webu <i>The New York Times</i> uveřejnil <a href="http://www.nytimes.com/2016/12/12/opinion/can-evolution-have-a-higher-purpose.html?rref=collection%2Fcolumn%2Fthe-stone">příspěvek</a> o tom, zda evoluce může mít "vyšší účel" ("higher purpose" - popř. smysl či dokonce záměr). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každý trochu sběhlý v problematice evoluční biologie by na headline, uvedený s otazníkem, mohl suše konstatovat "ne", popř. "ani omylem" nebo ještě "to je vtip?" Pokud si ale dáte tu práci a projdete si Wrightův text jako celek, může posloužit jako příklad uvažování stran evoluce a účelnosti. Jak lze tušit, jde o příklad špatný, ne-li přímo odstrašující. Wright se totiž pokouší argumentovat v několika podivných tazích, které jsou však docela známé pro ty, kteří jsou obeznámeni s argumentačními fauly a kontinentální filozofickou tradicí. Myšlenkové experimenty, z nichž někteří mají tendenci vyvozovat znalosti o světě, zaštiťování se autoritou, urputná snaha poukazovat na zdánlivé nejasnosti v aktuálním vědeckém pohledu na svět. Je zde i nejasné formulování klíčových pojmů udržující zadní vrátka pro relativizaci a imunizaci vůči případné kritice, zdánlivě seriozní uvažování nad podnětnými tématy a očividná snaha být v pozici jakéhosi arbitra, který ví více než ostatní a má přehled.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Robert Wright otázku účelu v evoluci formuje na pozadí rozhovoru s William Hamiltonem, jedním z nejdůležitějších evolučních biologů všech dob, autorem notoricky známého <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Hamiltonovo_pravidlo">Hamiltonova pravidla</a> vysvětlujícího projevy altruismu a sobeckosti v poměru k přibuznosti, resp. množství sdílených genů. Jde rovněž o jednoho z "duchovních otců" teorie sobeckého genu brilantně vysvětlenou přelomovým, stejnojmenným <a href="http://www.kosmas.cz/knihy/107453/sobecky-gen/">dílem</a> dalšího titána evoluční biologie Richarda Dawkinse (nedávná zmínka <a href="http://donnerdelapensee.blogspot.cz/2016/12/the-intelligent-invertebrate.html">zde</a>). Ve zmíněném rozhovoru se měl Hamilton vyjádřit takto:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<blockquote style="text-align: justify;">
Yes, yes. There’s one theory of the universe that I rather like — I accept it in an almost joking spirit — and that is that Planet Earth in our solar system is a kind of zoo for extraterrestrial beings who dwell out there somewhere. And this is the best, the most interesting experiment they could set up: to set up the evolution on Planet Earth going in such a way that it would produce these really interesting characters — humans who go around doing things — and they watch their experiment, interfering hardly at all so that almost everything we do comes out according to the laws of nature. But every now and then they see something which doesn’t look quite right — this zoo is going to kill itself off if they let you do this or that. [these extraterrestrials] insert a finger and just change some little thing. And maybe those are the miracles which the religious people like to so emphasize. [...] I put it forward in an almost joking spirit. But I think it’s a kind of hypothesis that’s very, very hard to dismiss.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Následně se Wright pokouší relativizovat, oslabit nebo dokonce vyvrátit čtyři mýty o vztahu evoluce a účelu, mýty, které se dle něj tradují jakožto očekávatelné, standardní reakce na tvrzení, že něco takového jako účel je v případě evolučního vývoje druhů možný. Znění mýtů ponechávám v originále s možným překladem:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<i><div style="text-align: justify;">
<i>Mýtus č. 1</i></div>
</i><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To say that there’s in some sense a “higher purpose” means there are “spooky forces” at work.</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Říci, že v jistém smyslu existuje "vyšší účel" znamená, že zde fungují "přízračné síly"</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<i><div style="text-align: justify;">
<i>Mýtus č. 2</i></div>
</i><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To say that evolution has a purpose is to say that it is driven by something other than natural selection.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Říci, že evoluce má účel, znamená, že je řízena něčím jiným, než přirozeným výběrem.</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<i><div style="text-align: justify;">
<i>Mýtus č. 3</i></div>
</i><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Evolution couldn’t have a purpose, because it doesn’t have a direction.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Evoluce by nemohla mít účel, jelikož nemá směr.</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<i><div style="text-align: justify;">
<i>Mýtus č. 4</i></div>
</i></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
If evolution has a purpose, the purpose must have been imbued by an intelligent being.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Jestliže má evoluce účel, musí být tento účel dodán inteligentní bytostí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nevím, čím to je, ale Wright působí trochu jako zoufalec, trochu jako uplakánek, bohužel však také ale jako diletant. Snad toto hodnocení není příliš příkré, ale pokud někdo vážně tvrdí následující:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
Evolution can have a purpose even if it is a wholly mechanical, material process — that is, even if its sole engine is natural selection. After all, clocks have purposes — to keep time, a purpose imparted by clockmakers — and they’re wholly mechanical,</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
nedá se opravdu brát příliš vážně. Jakýkoliv příměr v podobě využití Paleyho myšlenkového experimentu po roce 1859, kdy byla publikována <a href="http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_OntheOriginofSpecies.html">nejdůležitější kniha všech dob</a>, působí jako opravdu špatný vtip. Ale vezměme všechny mýty postupně, přičemž předesílám, že Wright neuvádí žádné odkazy, kterými by zmíněné mýty nějak doložil. Předpokládejme ale, že jejich uvedení má své opodstatnění.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud budeme pod účelem rozumět "to, kvůli čemu se něco děje" (kol. <i>Filosofický slovník</i>, Olomouc 2002, s. 422), pak je Wrightův seznam mýtů zhola neudržitelný. Hned u prvního mýtu není jasné, co si pod "přízračnými silami" představit. Jestli je možné je ztotožnit se silami nemateriálními, tj. neexistujícími, pak by taková námitka/mýtus nedávaly příliš smysl. Perfektní smysl ale tento mýtus dává ve chvíli, pokud zastáváte tvrzení, že evoluce žádný účel nemá, pak by jí totiž jediný účel mohly vtisknout síly nepodléhající fyzikálním zákonům. Jedině ty by mohly působit vně determinstického vesmíru a buď před jeho počátkem nebo po jeho vzniku mohly něco takového jako účel do mechanistického světa vnést. To nás přivádí k jedinému možnému konstatování: žádný účel neexistuje. Wrightův nebo Hamiltonův myšlenkový experiment o mimozemšťanech bavících se tím, jak na Zemi vysadili život a nyní tráví čas jeho sledováním, je asi tak legitimní jako <a href="http://schwitzsplinters.blogspot.cz/2013/02/empirical-evidence-that-world-was-not.html">pětiminutová hypotéza</a> nebo <a href="http://www.iep.utm.edu/brainvat/">mozek v kádi</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Příměr mechanických hodin k evoluci jsem již zmínil v podobě citování Wrighta samotného. Nemohu se ubránit pocitu, že po Darwinovi podobné úvahy nestojí za pozornost. Přesto bych rád zdůraznil, že je spousta lidských artefaktů, které byly vytvořeny za určitým účelem, k plnění nějaké funkce či funkcí. Vytvářet ale zcela falešnou analogii mezi hodinovými strojky a organismy, není jen nepochopením evoluce, ale také hazardováním s vlastní pověstí a parazitováním na úrovni rozhledu čtenářstva. Je to podobné, jako když katolíci k vysvětlování trojjedinosti boží používají příměr s tím, že voda se může vyskytovat ve třech skupenstvích - v kapalném, pevném a plynném. Nepochybuji, že někteří se na něco takového chytí, protože někteří popírají přistání na měsíci, jiní si zase myslí, že Rusko je fajn země. Intuice nás mohou jednoduše svádět k tomu nechat se přesvědčit téměř o čemkoliv.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mýtus číslo tři je údajně vystaven na představě, že evoluce nikam nesměřuje. Proti tomu Wright kontruje tím, že existuje shoda na směřování evoluce k čím dál tím vyšší míře komplexity/složitosti. Nejsem si jist, zda Wrightovo velice silné tvrzení o tom, jak by se většina evolučních biologů na čím dál tím větší komplexitě shodla, zakládá na pravdě. Ani není jasné, co se onou komplexitou myslí - jde o složitost organismů, populací, druhů? Každá z rovin obnáší v souvislosti s komplexitou spoustu problémů, největším však je Wrightovo tvrzení, že pokud by evoluce měla dostatek času, vytvořila by i další inteligentní bytosti jako jsou lidé. Nevím, existence mnoha živých fosilií je dostatečně silným zpochybněním takového názoru. Všimněme si také toho, že se kromě teleologického zabarvení jednotlivých pojmů (což je zřejmě důsledek naší evoluční historie a potažmo jazyka), implicitně objevují snahy evoluci nahlížet jako inteligentního designéra - kdyby na to měla evoluce dost času, vytvořila by další inteligetnní bytosti. Tak nějak se asi předpokládá, že by vyšší inteligence byla jednoduše výhodnější, adaptivnější a zvyšující fitness, tudíž by se jednoduše vyvinula, snad i nutně. Nicméně takové chápání evoluce je zcela mylné. Kromě toho, že fylogeneze druhů je plná rozličných řešení pro podobné problémy, evoluce nevytváří nic takového jako optimální řešení daných problémů, jelikož řešení je funkční přímo úměrně jeho udržitelnosti vzhledem k míře proměnlivosti příslušného prostředí. Pokud se konkrétní druh pohybuje v prostředí, pro které je dostatečně "fit", nevyskytnou se evoluční tlaky, které by vedly ke "hledání" nových řešení vůči novým problémům. Změna v prostředí (úbytek potravy, nový predátor, posun v ekologické rovnováze atd. kdy se dílčí faktory mohou kombinovat) vytváří určitý evoluční tlak, který může mít za následek vymření, migraci nebo speciaci. Partikulární znaky tak jsou selektovány vůči evolučním tlakům, umožní svým nositelům projít hrdlem evoluce. Avšak jakékoliv řešení problému je poplatné daným změnám, nikoliv tomu, co by se z pozice inteligentního designéra mohlo jevit jako nejlepší, protože organismy vždycky disponují omezeným počtem genů v determinujícím prostředí, nezačínají takříkajíc na zelené louce. V tomto ohledu mám vážné obavy o to, zda Wright záměrně nevytváří karikaturu toho, jak evoluce funguje.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Čtvrtý mýtus o nutnosti inteligentní bytosti vepsat účel do evoluce Wright chápe jako možnost, že veškerý evoluční vývoj organismů, popř. života je v podstatě simulací a odvolává se na <a href="http://www.nickbostrom.com/">Nicka Bostroma</a>. Švédský futurolog Bostrom může mít zajímavé myšlenky, kterých se nedávno chytil i <a href="http://motherboard.vice.com/read/we-dont-live-in-a-simulation">Elon Musk</a>, nicméně soudím, že zůstávají jenom v rovině toho, co sám Wright tvrdí - v rovině spekulací. Sice se v závěru snaží vyvolat dojem, že zmíněná simulace, a potažmo i možný účel, by měly mít prostor ve vědě jako celku, nejsem si pak ale už vůbec jist tím, jak chápe vědeckou hypotézu. Jakákoliv hypotéza musí v principu obsahovat způsob své testovatelnosti. Jak testovat účel v přírodě nebo to, že jsme součástí simulace, je nad (či pod) mou rozlišovací schopnost. K tomu všemu v posledním odstavci Wright tak trochu plete hrušky a jablka, takže mi nezbývá, než jeho další texty zařadit do ignore listu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Závěrem ještě doušku k velikánovi Hamiltonovi. Opravdu se mi nepozdává, jak jeho jméno a vyjádření Wright pro svoje spekulace v článku použil. I kdybychom ale vzali za své, že Hamilton sám byl zastáncem existence účelu v evoluci, není jediný důvod, abychom proto změnili standardní chápání evoluce, která jednoduše žádný účel neobsahuje a v deterministicky fungujícím vesmíru ani obsahovat nemůže. Věda totiž svou explanační sílu neodvozuje od zjevených pravd nebo mouder hlásaných věrozvěsty a její otevřenost revizi se vztahuje i na jednotlivé vědce a jejich názory. Působení vědců a jejich přínos mohou být určující, ale rozhodující je vždy evidence, testovatelné hypotézy a experimentální ověřování dat. I proto je heslo Královské společnosti "Nullius in verba"...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Úplným závěrem: jsem zhruba v polovině <i><a href="https://www.amazon.com/Other-Minds-Octopus-Origins-Consciousness/dp/0374227764/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1481926520&sr=1-1&keywords=other+minds">Other Minds</a></i> a brzy se můžete těšit na hutný příspěvek.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-63984373803458843612016-12-06T12:55:00.003-08:002016-12-06T12:55:41.957-08:00Against Empathy: The Case for Rational Compassion<div style="text-align: justify;">
Ne, nezapomněl jsem. V předpředminulém <a href="http://donnerdelapensee.blogspot.dk/2016/12/the-intelligent-invertebrate.html">příspěvku</a> jsem se zmiňoval o dnešním vydání knihy <i><a href="https://www.amazon.com/Other-Minds-Octopus-Origins-Consciousness/dp/0374227764/ref=tmm_hrd_swatch_0?_encoding=UTF8&qid=&sr=">Other Minds</a></i> Petera Godfrey-Smithe. Dnes rovněž vyšla další očekávaná kniha, kterou je <i><a href="https://www.amazon.com/Against-Empathy-Case-Rational-Compassion/dp/0062339338/ref=tmm_hrd_swatch_0?_encoding=UTF8&qid=&sr=">Against Empathy: The Case for Rational Compassion</a></i> od Paula Blooma. Protože jsem ale věděl, že její verze pro Kindle bude dostupná ve stejný den (na rozdíl od knihy PGS), nechal jsem si příspěvek až na den jejího vydání.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Paul Bloom je kanadsko-americký profesor psychologie a kognitivní vědy, který mezi dospěláky poprvé nahlédl pod křídly zřejmě nejdůležitějšího evolučního psychologa Stevena Pinkera v roce 1990, kdy společně publikovali článek <a href="https://www.cambridge.org/core/journals/behavioral-and-brain-sciences/article/div-classtitlenatural-language-and-natural-selectiondiv/CDD84686D58AF70E3D2CB48486D7940B">"Natural language and natural selection."</a> Pinker byl Bloomovým školitelem a pojí je vřelé přátelství více než dvacetpět let. Před zhruba čtyřmi lety spolu <a href="https://www.youtube.com/watch?v=jvzWC-NeGds">rozmlouvali</a> nad Pinkerovou přelomovou <i><a href="https://www.amazon.com/Better-Angels-Our-Nature-Paperback/dp/B00E8H4KCA/ref=sr_1_4?s=books&ie=UTF8&qid=1481056156&sr=1-4&keywords=the+better+angels+of+our+nature">The Better Angels of Our Nature</a>, </i>od jejíhož vydání letos uplynulo již neuvěřitelných pět let! Článek, rozhovor (Steven celou hodinu drží sluchátko :-)) ) a samozřejmě Pinkerovu knihu lze jen a jen doporučit.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2WXfSZnVGEQsf2yvsqx8VSdDflMkxhGqmdoI0PHre8CRKdyFgPYuXUaOtY_uUdjdC7-viwYRTG896s4yBkD2DcXGFGHu3KJ74xks8XZwMkmBAw-LmhWMu45FvBoaR6Cpr2fmlo0ZJDAtC/s1600/AgainstEmpathy.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2WXfSZnVGEQsf2yvsqx8VSdDflMkxhGqmdoI0PHre8CRKdyFgPYuXUaOtY_uUdjdC7-viwYRTG896s4yBkD2DcXGFGHu3KJ74xks8XZwMkmBAw-LmhWMu45FvBoaR6Cpr2fmlo0ZJDAtC/s320/AgainstEmpathy.png" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Bloomova aktuální kniha a její téma byly avizovány v několika příspěvcích, pročež byla to právě témata, jimž se v nich věnoval, která vyvolala vlnu očekávání. <a href="http://www.newyorker.com/magazine/2013/05/20/the-baby-in-the-well">"The Baby in the Well"</a> z roku 2013 v <i>The New Yorker</i>, <a href="http://bostonreview.net/forum/paul-bloom-against-empathy">"Against Empathy"</a> pro <i>Boston Review </i>nebo <a href="http://www.theatlantic.com/science/archive/2016/09/moral-psychology-rationality/500219/">"The Irrational Idea That Humans Are Mostly Irrational"</a> z letošního září na stránkách <i>The Atlantic </i>se všechny soustředily na roli empatie a její možné problematické až škodlivé důsledky, především z dlouhodobého hlediska. A je to právě toto téma, které Bloom ve své nejnovější knize rozpracovává. Zjednodušeně řečeno, Bloom se staví proti převažujícímu, populárnímu názoru, že lidstvu chybí větší míra empatie, tedy že jí v mnoha situacích nemáme tolik, kolik by jí bylo potřeba:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
I used to believe this as well. But now I don’t. Empathy has its merits. It can be a great source of pleasure, involved in art and fiction and sports, and it can be a valuable aspect of intimate relationships. And it can sometimes spark us to do good. But on the whole, it’s a poor moral guide. It grounds foolish judgments and often motivates indifference and cruelty. It can lead to irrational and unfair political decisions, it can corrode certain important relationships, such as between a doctor and a patient, and make us worse at being friends, parents, husbands, and wives. I am against empathy, and one of the goals of this book is to persuade you to be against empathy too.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V předmluvě Bloom nabádá, že pokud by si čtenáři měli nějakou kapitolu skutečně přečíst, pak je to hned ta první s názvem "Other People´s Shoes." V té autor odmítá a následně útočí na představu, že empatie je ultimátně dobrým atributem našich kognitivních schopností a spolehát se na ni není ideální cestou, jak dosahovat lepšího stavu světa. Možná nejvýstižněji obsah zmíněné kapitoly zastoupí následující krátká citace:</div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
For every specific problem, lack of empathy is seen as the diagnosis and more empathy as the cure.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Jediná, tradičně velmi stručná <a href="https://www.kirkusreviews.com/book-reviews/paul-bloom/against-empathy/">reakce</a> na knihu je zatím k nalezení na <i>Kirkus Review</i>. Na zevrubnější reakce si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Pro ty z nás, kteří se ještě více těšíme na <i>Other Minds,</i> je Bloomova kniha příležitostí, jak překlenout čekaní a to způsobem více než přínosným. Jestli se ale <i>Against Empathy</i> bude i nadále projevovat tak, jak jsem měl zatím možnost po dvou kapitolách zjistit, rozhodně se k ní zde ještě rád vrátím.</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-15094585422376931052016-12-05T01:48:00.004-08:002016-12-05T01:48:44.191-08:00Reward, salience, and attentional networks are activated by religious experience in devout Mormons<div style="text-align: justify;">
Podle nedávného <a href="http://www.pewforum.org/2012/12/18/global-religious-landscape-exec/">výzkumu</a> Pew Research Center se zhruba 5,8 miliardy světové populace identifikuje s určitou formou náboženství. Jakýsi základní přehled lze získat z úvodního shrnutí zmíněného výzkumu:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
The demographic study – based on analysis of more than 2,500 censuses, surveys and population registers – finds 2.2 billion Christians (32% of the world’s population), 1.6 billion Muslims (23%), 1 billion Hindus (15%), nearly 500 million Buddhists (7%) and 14 million Jews (0.2%) around the world as of 2010. In addition, more than 400 million people (6%) practice various folk or traditional religions, including African traditional religions, Chinese folk religions, Native American religions and Australian aboriginal religions. An estimated 58 million people – slightly less than 1% of the global population – belong to other religions, including the Baha’i faith, Jainism, Sikhism, Shintoism, Taoism, Tenrikyo, Wicca and Zoroastrianism, to mention just a few.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Potíže a možné metodologické nejasnosti spojené s jakýmkoliv demografickým výzkumem jsou všeobecně známé, přesto nám uvedená data dávájí k dispozici základní přehled o religiozitě světové populace. Na konci listopadu byly publikovány výsledky čerstvé studie o vztahu mezi náboženskou praxí a aktivací ventromediálního prefrontálního kortexu (VPK) a to u mormonů. Byť v současnosti ohledně jednotlivých částí lidského mozku nepanuje jistota a shoda, je prefrontální kortex spojován především s emočními a sociálními dispozicemi, riskováním, strachem a rozhodováním. Zdá se rovněž, že je možným "centrem" potlačování emočních reakcí. Základním cílem uvedeného výzkumu bylo zjistit, do jaké míry jsou příslušné oblasti mozku aktivovány ve chvílích, kdy probandi vypovídali o náboženské zkušenosti, resp. pociťování přítomnosti duchovna.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihx0qXl7eoRlHqMqcdV2LkdtFXw19VedLyOGWhfr8ANH5jNt5tWUFrFvw_pL6LIJdamNZmt8s8X_lPzRWphwE4GEW4cwKt_Ml5y1Nk9EjZ5eH0F71M0nHWVVpn9WKzCAfPATFlNR-hiqAj/s1600/JP.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihx0qXl7eoRlHqMqcdV2LkdtFXw19VedLyOGWhfr8ANH5jNt5tWUFrFvw_pL6LIJdamNZmt8s8X_lPzRWphwE4GEW4cwKt_Ml5y1Nk9EjZ5eH0F71M0nHWVVpn9WKzCAfPATFlNR-hiqAj/s320/JP.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Během hodinového testování bylo 19 probandů (z toho 7 žen) vystaveno:</div>
<br />
<ul>
<li style="text-align: justify;">6minutovému videu o statistikách jejich členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tj. mormonů)</li>
<li style="text-align: justify;">8minutovému úseku citací mormonských a ostatních náboženských autorit</li>
<li style="text-align: justify;">8minutovému předčítání z <i>Knihy Mormonovy</i> (ve zkrácené verzi dostupné i v <a href="http://www.kosmas.cz/knihy/177636/kniha-mormonova/">češtině</a>, pro otrlé tu pak je původní <i>Kniha Mormon : zpráva, psaná rukou Mormonovou na tabulkách vyňatých z desek Nefiho </i>z roku 1933 nebo on-line <a href="https://www.lds.org/scriptures/bofm?lang=ces">verze</a>, pro ty nejdrsnější je tu pak trip v podobě oficiálního <a href="https://www.mormon.org/ces">webu</a> mormonů v ČR)</li>
<li style="text-align: justify;">12minutové video prezentující biblické scény a dalších obsah evokující náboženské představy</li>
<li style="text-align: justify;">Dalších 8 minut citací</li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
Detaily a rozbor jednotlivých úkolů včetně výsledků lze nalézt v přiloženém článku a to včetně komentáře dat získaných prostřednictvím využití funkční magnetické rezonance, která sloužila jako podklad pro asociaci jednotlivých úkolů s oblastmi mozku aktivními během jejich plnění. Kromě toho, že vystavení jednotlivým úkolům vykazovalo velmi silnou afinitu s aktivací těch částí mozku, které spojujeme s odměňováním, intenzivními náboženskými prožitky, pocitem klidu a vřelosti, autoři se v závěru pokusili předestřít, jakým směrem by se budoucí výzkumy mohly ubírat:</div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
Given commonalities in brain architecture across individuals with limited neural mechanisms for representing euphoria, a search for shared neural mechanisms for intense religious and spiritual feelings across cultures may provide insight into the evolution of complex religious systems and opportunities for cross-cultural understanding of deeply held religious beliefs and experience. Ultimately, the pairing of classical reward responses with abstract religious ideation may indicate a brain mechanism for attachment to doctrinal concepts and charismatic in-group religious leaders.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V souvislosti s tímto výzkumem jsem si vzpomněl na starší studii týkající se postojů k masturbaci mezi mormony provedené Markem Malanem a Vernem Bulloughem v roce 2005. Pro každého se zájmem o historii církve založené Josephem Smithem může jít o velmi podnětné čtení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ferguson, Michael A. et al (2016) "Reward, salience, and attentional networks are activated by religious experience in devout Mormons" [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieU3VFU1lGUFBnUDg/view?usp=sharing">PDF</a>]</div>
<div style="text-align: justify;">
Malan, Mark Kim & Bullough, Vern (2005) "Historical development of new masturbation attitudes in Mormon culture" [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNiebUIybVVBYWR6NTA/view?usp=sharing">PDF</a>]</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-63007235310832303262016-12-05T00:02:00.000-08:002016-12-05T00:02:11.947-08:00The Exit Interview<div style="text-align: justify;">
Pokud se od 8. listopadu 2016 můžeme opodstatněně <a href="http://www.putintrump.org/">obávat </a>o budoucnost světa, neměli bychom zapomínat, že díky Baracku Obamovi jsme posledních osm let mohli být více než pozitivně naladěni. Jistě, najdou se mluvkové, co budou více či méně nesouhlasit. Samozřejmě mají právo tak vyjádřit, že (ne)rozumí tomu, jak funguje svět, a vyznávají hodnoty odlišné od těch, kterých můžeme požívat v liberálních společnost s tržní ekonomikou. Buď jak buď, těmto tématům ať se raději věnují odborníci, nikoliv <a href="http://www.parlamentnilisty.cz/tagy/Robej%C5%A1ek">odborníci</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední dvojčíslo časopisu <i>Rolling Stone</i> by stálo za podrobnější komentář jako celek. Kromě tradičních "top tens" v podobě nejlepších hudebních alb, singlů, seriálů a filmů: Beyoncé - <i><a href="https://www.amazon.com/Lemonade-Beyonce/dp/B01EPOY1AQ">Lemonade</a></i>, Beyoncé - <i><a href="https://vimeo.com/154716688">Formation</a></i>, <i><a href="http://www.imdb.com/title/tt4288182/?ref_=nv_sr_1">Atlanta </a></i>a <i><a href="http://www.imdb.com/title/tt3783958/?ref_=nv_sr_1">La La Land</a></i>, je zde jeden zajímavější text vedle druhého. Rozhovor s Bernie Sandersem, příspěvek o Stingovi a něco jako osmistránkový nekrolog o Leonardu Cohenovi.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiamrvbOGSUkWlrwZIdJ90bIowClos7jusJ-nmLVqxVm7TxRDMKuomcs811idmWYjpBuIYmBEJEPCKqcuvsnZcLDzGRh9y6Pz7_2GwnFHs_uI905vTvFU5XWtqWjKGJojf_U_LizH7B09fe/s1600/fist+bump+BO.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiamrvbOGSUkWlrwZIdJ90bIowClos7jusJ-nmLVqxVm7TxRDMKuomcs811idmWYjpBuIYmBEJEPCKqcuvsnZcLDzGRh9y6Pz7_2GwnFHs_uI905vTvFU5XWtqWjKGJojf_U_LizH7B09fe/s320/fist+bump+BO.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejdůležitějším mi ale přijde rozhovor s Barackem Obamou. Celkově desáté interview pro <i>Rolling Stone</i> a čtvrté, které s ním vedl Jann S. Wenner je více než povedené a každému jej velmi doporučuji. Obama v něm den po amerických prezidentských volbách reaguje na otázky spojené nejen s nešťastným výsledkem, ale věnuje se ekologickým problémům, nutnosti přípravy budoucích politických elit a výhledu Demokratické strany v USA i budoucích plánech. Na otázku, zda se necítí rozmrzelý, naštvaný (pissed off), znepokojený nebo zděšený, Obama reaguje:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
Well, I . . . no. You know, I don’t feel dismayed, because, number one, I couldn’t be prouder of the work that we’ve done over the last eight years. When I turn over the keys to the federal government to the next president of the United States, I can say without any equivocation that the country is a lot better off: The economy is stronger, the federal government works better, and our standing in the world is higher. And so I can take great pride in the work we’ve done. I can take great satisfaction in the people we’ve helped.</blockquote>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
I don’t want to sugarcoat it. There are consequences to elections. It means that the next Supreme Court justice is going to be somebody who doesn’t reflect my understanding of the Constitution. It means that the work we’ve done internationally and domestically on climate is going to be threatened.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V rozhovoru přišla řada i Obamovu budoucnost (zmínil se o práci na nové knize), zda jsou USA stále pokrokovou zemí, možnost ohrožení mezinárodních smluv o ochraně životního prostředí nebo dekriminalizaci uživatelů marijuany. Rozhodně se vyplatí si rozhovor přečíst vícekrát. Žádná politická kariéra se nemůže vyhnout kritice a na střízlivější zhodnocení Obamova dvojího prezidentského období si budeme ještě nějakou dobu muset počkat. Nyní však lze s jistotou říci, že bylo v mnoha ohledech zlomové a to rozhodně v pozitivním smyslu. Nelze jinak, než zakončit citací samotného Wennera:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
With extraordinary pride, we watched him ride the wave of history.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Obama, Barack & Wenner, Jan S. (2016) "A Conversation With President Obama" [<a href="https://drive.google.com/open?id=0B-i1Iki3RNieSlhjZFFmQUpBTlE">PDF</a>] </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-74646479052663592822016-12-03T15:41:00.001-08:002016-12-04T05:58:48.556-08:00The intelligent invertebrate<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjo7eScEh0WKQ4DQ-CWKCQWP6mkvJo11QBzjXU4ZAKZG1kM8iCVYxcXz7vSU29PtAZQdnRsrGv-vYTCxORLszkeumVulmJR1sHbyfKPcGA6bRum2D1NjfcqLZz1y8vIKL1qh8EbIoSf8nsG/s1600/octopus.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="199" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjo7eScEh0WKQ4DQ-CWKCQWP6mkvJo11QBzjXU4ZAKZG1kM8iCVYxcXz7vSU29PtAZQdnRsrGv-vYTCxORLszkeumVulmJR1sHbyfKPcGA6bRum2D1NjfcqLZz1y8vIKL1qh8EbIoSf8nsG/s320/octopus.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bez delších řečí jsem se rozhodl obnovit svůj blog. Důvodů je hned několik, ale o těch třeba jindy. Jedním je, že se letos opět urodilo hned několik parádních titulů, které čtenáře opakovaně přesvědčily, jak úžasná je věda. Pro nás, co se vědě věnujeme maximálně amatérsky, tu pak jsou texty, které o nejnovějších objevech publikují. Jen namátkou. V březnu vyšla skvělá kniha sociálních psychologů Kurta Graye a zesnulého Daniela Wegnera <i><a href="https://www.amazon.com/Mind-Club-Thinks-Feels-Matters/dp/0670785830/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1480799807&sr=8-1&keywords=the+mind+club">The Mind Club</a> </i>o tom, na základě jakých projevů připisujeme entitám kolem nás mentální stavy. Ať už jde o zvířata, sofistikované (a pěkně otravné) <a href="http://www.nandahome.com/">budíky</a> nebo třeba <a href="https://secure.realdoll.com/">reálné pann</a>y (adults only please!), to, jakou míru mysli okolí připisujeme, je ovlivněno celou řadou aspektů. O tom, kdo vstoupí nebo nevstoupíd do Klubu mysli dle autorů rozhodujeme na základě našeho vnímání kombinace zkušeností a agency (schopnost jednat). Autoři k znázornění používají osový diagram a v knize mimo jiné prezentují některé výsledky svých výzkumů. Dospělý člověk má hodnotu zkušeností a agency vysokou, zatímco pes je na tom se zkušenostmi obdobně, ale má nižší míru agency, žába je na ose agency ještě níže. Oproti tomu batolata jsou v závěsu za žábami (o něco nižší míra zkušeností při zhruba stejné agency), bůh má ve vnímání lidí maximální míru agency, ale téměř nulovou úroveň zkušeností, přičemž je na tom stejně jako robot, který však má vůči němu zhruba poloviční agency. I další rozbory a modely, které Gray s Wegnerem v knize širšímu čtenářstvu předkládají, stojí za přečtení. Minimálně v oblasti sociální psychologie je to událost roku. <i>The Mind Club</i> je pro mě poněkud osobnějším čtením, proto jsem mu věnoval více slov. Nyní již krátce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Onen nesmělý chlapec, kterého u sebe jednoho večera nechal přespat Carl Sagan, a on se později stal jeho důstojným nástupcem a pokračovatelem v popularaci vědy, letos za přispění ostatních kolegů vydal <i><a href="https://www.amazon.com/Welcome-Universe-Neil-deGrasse-Tyson/dp/0691157243/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1480801299&sr=1-1&keywords=welcome+to+the+universe">Welcome to the Universe: An Astrophysical Tour</a>. </i>Pokud vás zajímá astrofyzika a její nejnovější objevy, neprohloupíte. Navíc se můžete připravit jednohubkou v podobě Rovelliho <i><a href="https://www.amazon.com/Seven-Brief-Lessons-Physics-Rovelli/dp/0399184414/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1480801529&sr=1-1&keywords=carlo+rovelli">Seven Brief Lessons on Physics</a>, </i>která v anglickém překladu vyšla rovněž letos. Jmenovat se Sean Carroll má zřejmě svoje výhody. Jednou z nich je, že jste slavným popularizátorem vědy. Pokud jste Michael, děláte fyziku, pokud jste "B" (ne, je to trochu kryptické, ale do dneška se mi nepodařilo zjistit, jaké je jeho prostřední jméno), nejste béčko, ale děláte biologii. Michael letos vydal <a href="https://www.amazon.com/Big-Picture-Origins-Meaning-Universe/dp/0525954821/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1480801786&sr=1-1&keywords=sean+carroll"><i>The Big Picture</i></a>, "B" vydal <i><a href="https://www.amazon.com/Serengeti-Rules-Quest-Discover-Matters/dp/0691167427/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1480802547&sr=1-1&keywords=serengeti+rules">The Serengeti Rules</a> </i>a oba tituly spojuje téma života - jak vznikl, čím se projevuje a proč je tak zásadním předmětem zkoumání napříč obory. Siddhartha Mukherjee mě poprvé zaujal před několika lety báječnou knihou <i><a href="https://www.amazon.com/Emperor-All-Maladies-Biography-Cancer/dp/1439170916/ref=asap_bc?ie=UTF8">The Emperor of All Maladies</a></i> (česky jako <a href="http://www.kosmas.cz/knihy/210200/vladkyne-vsech-nemoci.-pribeh-rakoviny/"><i>Vládkyně všech nemocí</i></a>). Jeho neméně objemnou <i><a href="https://www.amazon.com/Gene-Intimate-History-Siddhartha-Mukherjee/dp/1476733503/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1480802656&sr=1-1&keywords=Genes">The Gene: An Intimate History</a> </i> jsem, přiznám se, ještě celou nezdolal, ale už teď jsem přesvědčen, že se do pomyslného top ten letošního roku rozhodně dostane. Šlo by pokračovat, ale závěr více než rád věnuji hned dvojitému nášupu Dawkinsova přelomového titulu <i>The Selfish Gene </i>(česky <i><a href="http://www.kosmas.cz/knihy/107453/sobecky-gen/">Sobecký gen</a></i>, beznadějně dávno vyprodaný). Prvního srpna jsme se dočkali jubilejního <i><a href="https://www.amazon.com/Selfish-Gene-Anniversary-Landmark-Science/dp/0198788606/ref=sr_1_3?s=books&ie=UTF8&qid=1480803056&sr=1-3&keywords=the+selfish+gene">The Selfish Gene: 40th Anniversary Edition</a> </i>a začátek listopadu byl vyhrazen pro <i><a href="https://www.amazon.com/Extended-Selfish-Gene-Richard-Dawkins/dp/0198788789/ref=sr_1_5?s=books&ie=UTF8&qid=1480803056&sr=1-5&keywords=the+selfish+gene">The Extended Selfish Gene</a>. </i>Hlavní myšlenky <i>Sobeckého genu</i> jsou notoricky známé a Richardu Dawkinsovi tak nelze než popřát pevné zdraví. Nepochybuji, že se nějaké <i>50th Anniversary Edition</i> dočkáme, jelikož <i>Sobecký gen</i> je jednoduše zásadní kniha. V této souvislosti mám malé přání, aby byl opět dostupný v naší mateřštině pro ty, kteří si Dawkinsovu brilantní stylistiku a pronikavé myšlenky z jakéhokoliv důvodu nemohou užít v originále.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Málokdo mne ovlivnil, tak jako <a href="http://www.alexrose46.com/">Alex Rosenberg</a>. Kromě toho, že je mým nejoblíbenějším filozofem, proslýchá se, že pracuje na knize <i>What neuroscience teaches us about history </i>(!), je úspěšným spisovatelem, tak zároveň je tím, kdo formoval moje chápání filozofie biologie. Je mým intelektuálním hrdinou, se kterým jsem měl tu čest se setkat osobně, nechat si podepsat jeho knihy a naživo slyšet dva jeho příspěvky. Pokud bych ale měl říci, koho považuji za nejlepšího filozofa biologie aktuálně, byl by jím o prsa <a href="http://petergodfreysmith.com/philosophy-of-biology">Peter Godfrey-Smith</a> a je to dáno především objemem publikační činnosti v posledních letech. První setkání s Godfrey-Smithem jsem učinil v roce 2011, kdy mu vyšly skvělé <i><a href="https://www.amazon.com/Darwinian-Populations-Natural-Selection-Godfrey-Smith/dp/0199596271/ref=sr_1_3?s=books&ie=UTF8&qid=1480804598&sr=1-3&keywords=Peter+Godfrey+smith">Darwinian Populations and Natural Selection</a>. </i>Pak jsem se dostal ke dvěma titulům určeným spíše coby učební pomůcka pro úvodní kurzy filozofie vědy a filozofie biologie, tedy <i>Theory and Reality: An Introduction to the Philosophy of Science</i> a <i>Philosophy of Biology</i>. Zvláště na druhou nedám dopustit a se slzou v oku vzpomínám, jak jsem jí zhltl za jeden večer a okamžitě Godfrey-Smithovi drze napsal a poprosil ho, jestli by mi neposlal svůj aktuální sylabus k filozofii biologie. PGS takřka obratem poslal hned tři a já se mohl tím více při sestavování vlastní kurzu inspirovat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby adorace nebylo málo, vyjde Godfrey-Smithovi přesně za tři dny <i><a href="https://www.amazon.com/Other-Minds-Octopus-Origins-Consciousness/dp/0374227764/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1480804598&sr=1-1&keywords=Peter+Godfrey+smith">Other Minds: The Octopus, the Sea, and the Deep Origins of Consciousness</a> </i>a já se jednoduše nemohu dočkat. Zvláště, když s klidným svědomím mohu říct, že jeho článek <a href="http://www.publish.csiro.au/pc/PC130004">"Cephalopods and the Evolution of the Mind"</a> je jedním z nejlepších textů filozofie biologie, který jsem kdy četl. Pokud by mohl být někdo překvapen tématem, nejde u PGS o nic nového, vždyť jeho první monografie <i><a href="https://www.amazon.com/Complexity-Function-Cambridge-Studies-Philosophy/dp/0521646243/ref=sr_1_5?s=books&ie=UTF8&qid=1480804598&sr=1-5&keywords=Peter+Godfrey+smith">Complexity and the Function of Mind in Nature</a> </i>se věnovala právě mysli z pozice filozofického naturalismu, za který filozofové vděčí nikomu menšímu, než Charlesi Darwinovi. V aktuální recenzi z časopisu <i>Science </i>Ophelia Deroy pochvalnou recenzi <i>Other Minds</i> uzavírá poněkud tajnosnubně:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
For those who believe that the so-called “hard” problem of consciousness will soon be solved, Godfrey-Smith makes it clear that deeper and new problems might be waiting in the oceans. His book will appeal to specialists in cognitive science, biology, and philosophy alike.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zájemci jistě nepohrdnou malou <a href="http://us.macmillan.com/excerpt?isbn=9780374227760">ochutnávkou</a>, někteří budou (ne)trpělivě vyčkávat, zatímco modří již mají objednáno. Nyní jde jen o to, kdo má "priority shipping" a zda budou <i>Other Minds</i> lepší Montgomeryho <i><a href="https://www.amazon.com/Soul-Octopus-Surprising-Exploration-Consciousness/dp/1451697716/ref=tmm_hrd_swatch_0?_encoding=UTF8&qid=1480806451&sr=1-1">The Soul of an Octopus</a></i>, které jsme se dočkali v květnu loňského roku. Já mám jasno.<br />
<br />
UPDATE: Nešťastnou náhodou se mi podařilo minout článek, který PGS napsal před dvěma dny pro The New York Times. <i><a href="http://www.nytimes.com/2016/12/02/opinion/sunday/octopuses-and-the-puzzle-of-aging.html">Octopuses and the Puzzle of Aging</a></i> je o životním cyklu u chobotnic a přidává další důvod, proč se na <i>Other Minds</i> tak moc těšit. Tohle jednoduše bude událost.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Deroy, Ophelia, "The intelligent invertebrate," <i>Science </i>354 (6316), 1110. [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieYk42aWIyZHZqZW8/view?usp=sharing">PDF</a>]</div>
Godfrey-Smith, Peter, "Cephalopods and the Evolution of the Mind," <i>Pacific Conservation Biology</i>, Vol. 19, No. 1, Mar 2013: 4-9. [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieWVZCUzlPQ0tGTm8/view?usp=sharing">PDF</a>]frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-65930394904741523812014-07-11T02:28:00.002-07:002014-07-11T10:46:36.359-07:00Jsem ateista, ale...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMSkplSWS01KjQ8L6IYrzWzI90zt-hHRyz8W1im0259yvQzDsT6i7ILqTc5llp-KVOuQqiRTeN8rA5DXl7XWCsW31yj4HsSxxqYk_P0yg-nwb_KZPbW8rhWL01RhlxWKgrP6-27kfdZWH_/s1600/ruse.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMSkplSWS01KjQ8L6IYrzWzI90zt-hHRyz8W1im0259yvQzDsT6i7ILqTc5llp-KVOuQqiRTeN8rA5DXl7XWCsW31yj4HsSxxqYk_P0yg-nwb_KZPbW8rhWL01RhlxWKgrP6-27kfdZWH_/s1600/ruse.jpg" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem se před několika týdny bavil s profesorem Chrisem Buskesem o jednotlivých tématech filozofie biologie, dostali jsme i k založení tohoto filozofického oboru a rovněž k jeho historickému vývoji. V rámci diskuse jsme nemohli opomenout Michaela Ruse, nestora filozofie biologie a zřejmě nejlepšího historika zmíněného oboru. Velmi záhy jsme se ale shodli na dvou základních věcech: Ruse je vynikající v oblasti mapování vývoje filozofie biologie a "biologického myšlení" vůbec (Marjorie Green promine), a zároveň vydává spoustu knih a antologií, přičemž jeho samostatné monografie jsou po hříchu spíše různě aktualizované verze monografií předchozích (čti: píše pořád to samé). Výjimku v tomto ohledu tvoří snad jen <a href="http://www.amazon.com/Taking-Darwin-Seriously-Naturalistic-Philosophy/dp/1573922420/ref=sr_1_6?ie=UTF8&qid=1405019640&sr=8-6&keywords=michael+ruse"><i>Taking Darwin Seriously</i></a>. Já jsem se odvážil Ruse zastat s tím, že jako filozof není nic moc, ale odvádí v posledních letech velmi užitečnou práci a to právě v podobě dílčích antologií, které jsou především pro zorientování se v oboru prakticky nezbytné. Mezi mé nejoblíbenější patří <a href="http://www.amazon.com/Evolution-First-Four-Billion-Years/dp/067403175X/ref=sr_1_3?ie=UTF8&qid=1405019640&sr=8-3&keywords=michael+ruse"><i>Evolution: The First Four Billion Years</i></a> a <i><a href="http://www.amazon.com/Philosophy-after-Darwin-Contemporary-Readings/dp/0691135541/ref=sr_1_37?ie=UTF8&qid=1405019727&sr=8-37&keywords=michael+ruse">Philosophy after Darwin</a>, <a href="http://www.amazon.com/Cambridge-Encyclopedia-Darwin-Evolutionary-Thought/dp/0521195314/ref=sr_1_12?ie=UTF8&qid=1405019640&sr=8-12&keywords=michael+ruse">The Cambridge Encyclopedia of Darwin and Evolutionary Thought</a></i> z loňského roku je docenitelná spíše pro fajnšmekry libující si v historickém pozadí a diskusích ohledně evolucionismu a jeho genealogie. Profesor Buskes ale zcela správně připomněl, že Ruse je vykukem v oblasti usmiřování vědy a náboženství, což jsem mohl jen odsouhlasit s malým dovětkem, že to je v posledních letech z Rusovy strany čím dál tím podivnější a rovněž tak trochu zvrácené. </div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ještě před pár dny u mne přetrvávala vůči Michaelu Rusovi jistá slabost, jenže byť je to hodně smutné, ta dneškem končí, přesněji končím jeho <a href="http://opinionator.blogs.nytimes.com/2014/07/08/does-evolution-explain-religious-beliefs/?_php=true&_type=blogs&_r=0">rozhovorem </a>s Gary Guttingem pro <i>Opinionator</i>. V něm se totiž pod názvem "Does Evolution Explain Religious Beliefs?" Michael Ruse bezostyšně odkopal a nejen pro mne se definitivně vyřadil z jakýchkoliv budoucích seriozních debat vztahujících se (nejen) k tématům a problémům filozofie biologie a evolučního myšlení vůbec. </div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jerry Coyne provedl velmi důkladnou <a href="http://whyevolutionistrue.wordpress.com/2014/07/10/gary-gutting-interviews-michael-ruse-and-asks-him-why-he-coddles-religion/">vasektomii</a> některých Rusových názorů, kdy v celkově čtyřech oddílech Rusovy takynázory rozmetal . Postupně tak skalpelem projel Rusův odpor vůči Dawkinsovi, obhajobu ontologického argumentu boží existence, líbivou pozici hodného ateisty shovívavě utěšující křesťany apod. Nebudu nosit cvičky k Baťovi, zkusím poukázat jen na věci, které, myslím, stojí ještě za povšimnutí.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Naprostým šokem pro mne bylo, že Ruse hned v první reakci tvrdí následující:</div>
<div>
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq">
I don’t think science as such can explain everything. Therefore, assuming that the existence and nature of the world can be fully understood (I’m not sure it can!), this is going to require <b>something more than science</b>. As far as I am concerned, if you want God to have a crack at the job, go right ahead! (zvýraznění vlastní)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Pokusil jsem se projít svoje poznámky a citace z Rusových textů, a i když jsem nečetl zdaleka všechno, co napsal, nic, co by se jen trochu blížilo podobnému tvrzení, jsem nikde nenalezl. Tvrzení, že k vysvětlení povahy světa potřebujeme něco víc než vědu, mi přijde minimálně skandální. Na doušku o bohu nemám moral - co takhle použít k vysvětlení toho, co věda vysvětlit nedokáže, např. čerta, Krakena nebo třeba tu obludu, před kterou jsem na základní škole několik dní ve snech marně utíkal. Anything goes.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Abych nebyl tak příkrý, tak Ruse se to záhy pokouší dovysvětlit a tvrdí, že má na mysli nutnost metafor, protože "věda nám neříká, jak věci jsou", ale vždy využívá nějaké heuristiky, resp. metafory. Inu, to je všechno moc pěkné, ale pokud na jedné straně tvrdí, že věda nedokáže vysvětlit všechno, tak zároveň implicitně přijímá, že něco vysvětlit dokáže. Na druhé straně mi pak ale přijde, že začíná lavírovat a relativizovat, protože začne šermovat metaforami, což zavání tím, že všechno je jen záležitost kulturně a dobově podmíněného vysvětlování, které nikdy neříká, jaká je povaha reality a to v libovolné oblasti. Jak to tedy podle Ruse je? A proč dále v rozhovoru souhlasí, že pro evoluci máme empirickou evidenci? Sean Carroll nebo Lawrence Krauss by se asi hodně divili, kdyby si o něco dále přečetli, že evoluční biologie si neklade otázky po vzniku vesmíru. On totiž není moc důvod, proč by něco takového měli dělat, když to primárně přísluší jinému oboru a odborníkům. Je ale nutné dodat, že i když někdo není odborníkem v partikulární oblasti, nemá v ní formální vzdělání, není apriori vyřazen ze seriozních debat. Z nich se však vyřazuje, pokud nedrží krok s aktuálními objevy, poznatky a diskusemi daného oboru. Využití Leibnizovského motivu jsem příliš nepochopil:</div>
<blockquote class="tr_bq">
Coming now to my own field of evolutionary biology, I see some questions that it simply doesn’t ask but that can be asked and answered by other areas of science. I think here about the natural origins of the universe and the Big Bang theory. I see some questions that it doesn’t ask and that neither it nor any other science can answer. One such question is why there is something rather than nothing, or if you like why ultimately there are material substances from which organisms are formed.</blockquote>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Myslí tím Ruse, že to věda nedokáže aktuálně? Nebo soudí, že to věda nesvede principiálně a proto potřebujeme "něco více"? A zmínka o Heideggerovi a jeho fundamentálních otázkách metafyziky je fakt fór. Proč existuje spíše něco než nic jistě patří k tradičním filozofickým otázkám, ale tradice ještě z žádné otázky či tématu neučinila otázku legitimní a hodnou hledání odpovědi. Zcela souhlasím s Coynem, že Rusovy reakce a odpovědi jsou často nejasné, zmatečné a je velmi obtížné vydestilovat, co si vlastně myslí a zastává ("he tends to waffle a lot"), z toho, co se dá soudit, jsou to ale podivnosti a po zbytek vlastně Ruse neřekne vůbec nic. Tedy kromě toho, že je kvaker a ontologický argument "is so clever", což je důvodem, proč ho Ruse má tak rád a na závěr vyšvihne "amen".</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
To by mohlo být všechno, ale není. Kromě Coyna jsem zaznamenal reakci Sama Harrise a Stevena Pinkera, který se zejména chytil Coynova negativního vymezování vůči Richardu Dawkinsovi: "Honest, but indefensible. This should stop." Chtěl bych ale poukázat ještě na jednu věc. Rusova vyjádření se podle mě velmi blíží těm postojům, které jsme mohli zaznamenat v nedávné době v českém prostředí. Poněkud zběsile jednostranné <a href="http://www.lidovky.cz/rozhovor-s-fyzikem-kraussem-odstartoval-debatu-o-zivote-a-jeho-smyslu-1ms-/nazory.aspx?c=A140606_183020_ln_nazory_hm">reakce</a> na adresu Lawrence Krausse a Tomáše Hříbka nechám na příště. Zejména naprosté bláboly některých zúčastněných si totiž zaslouží samostatný příspěvek a považuji je za naprostou ostudu části českých akademiků. Nyní mám na mysli <a href="http://www.lidovky.cz/fyzik-krauss-na-tenkem-lede-dfj-/zpravy-clanky.aspx?c=A140606_194350_ln-zpravy-retezove_hm">teze</a> profesora Jiřího Váchy, podle kterého je zejména vědomí něčím, co věda vysvětlit nedokáže a nemá prý ani představu, jak by takové vysvětlení mělo vypadat. Zatímco Vácha k podpoře svého tvrzení používá notně omšelý, prošlý a samotným Frankem Jacksonem později odmítnutý <a href="http://www.jstor.org/discover/10.2307/2026143?uid=3737856&uid=2&uid=4&sid=21104295178797">myšlenkový experiment</a> o vědkyni Mary, Ruse navrhuje nejasné cosi, cosi "víc" než je věda, přičemž klidně můžeme použít boha. Nevím jaké jsou Rusovy motivy, u Váchy to na mne působí jako velmi toporný způsob vykolíkovat prostor pro filozofii a ukázat, že mu ve znalosti současné filozofie i vědy notně ujel vlak. Oba přístupy jsou defétistické a mysteriánské zároveň a nejsem s to pochopit, co je tak sexy na tvrzení, že věda není dost. Minimálně by mi přišlo fér zmínit, že naše kognitivní schopnosti mají své inherentní limity a na některé věci odpovědi najít nikdy nemusíme. Trochu zjednodušeně řečeno lidstvo s vědou přišlo z toho důvodu, že spekulativní, z pohledu první osoby vycházející závěry byly čím dál tím hůře udržitelné. Nic lepšího aktuálně k dispozici nemáme a s největší pravděpodobností ani mít nebudeme. Nemůžeme si být jistí, že jednou nám věda vysvětlí všechno, ale zarputile tvrdit, že tady jsou skutečnosti, které věda vysvětlit nemůže a proto to dokáže jiný obor nebo činnost, můžeme díky rozmachu vědy smést ze stolu. Jedině věda totiž přináší jedinečnou možnost: principiálně si její poznatky a objevy může ověřit každý člověk a to v případě tvrzení z jakéhokoliv náboženského břehu je prakticky nemožné, u filozofie je situace o něco příznivější, ale rozhodně to není její nezadatelná charakteristika. Antivědecký diskurz je v nejen v českém prostředí stále velmi populární, domnívám se, že u nás je na vině především filozofická tradice těžící zejména z Heideggera a Jana Patočky. Zároveň se obávám, že podobná tvrzení vrací filozofii v očích veřejnosti před její naturalistický obrat, tj. do roviny spekulací a vzletných avšak často bezobsažných sdělení, do roviny, v níž jsou vrcholem heideggeriánské pitomosti a truismy. Taková filozofie je v současné době jen těžko obhajitelná, protože nepřináší vůbec nic, nerozumí jí pořádně ani profesionální filozofové (pokud tvrdí, že ano, tak sprostě lžou, jelikož neexistuje způsob, jak ověřit správnost konkrétního výkladu) a proti poznatkům moderní vědy pateticky zbrojí ve sklepeních introspekce, slovních hříček a neologismů. Jak je takováto filozofie bezzubá, se ostatně ukázalo i v probíraném rozhovoru, resp. v Coynově reakci na něj a opakovaně doplním, že jedním z důležitých úkolů filozofie je revidovat své dějiny a vypořádat se se vším tím balastem, který ji až do dneška tíží. O tom ale více příště. Ještě však zmíním z mého pohledu klíčovou věc. Představme si, že během hodiny biologie na gymnáziu vyučující bude tvrdit, že v organismech existuje <i>élan vital</i> a svůj výklad prošpikuje terminologií a obraty Henri Bergsona. Jaká je asi šance, že s tímto studenti uspějí u maturity nebo ještě později na vysoké škole pokud půjdou studovat biologii nebo jiný příbuzný obor? No a to samé si představte v hodině filozofie na takových příkladech jako "kafe kafuje" a zapomenutí na bytí, dialektický pohyb ducha nebo eidetická redukce a jiné hlouposti. Jasné?</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
A co se nešťastného Michaela Ruse týče, už jen doplním, že jeho chystanou knihu <a href="http://www.amazon.com/Atheism-What-Everyone-Needs-Know/dp/0199334587/ref=sr_1_17?ie=UTF8&qid=1405019706&sr=8-17&keywords=michael+ruse"><i>Atheism: What Everyone Needs to Know</i></a> číst nebudu. Nejen proto, že (jak naprosto trefně poznamenal Jerry Coyne) tu doposud nejlepší kritiku teismu už máme v podobě Philipsova <i><a href="http://www.amazon.com/God-Age-Science-Critique-Religious/dp/0199697531">God in the Age of Science</a>. </i>Zároveň se obávám, že probírat se tím, co je v anotaci komentováno jako "a balanced look at the topic" by jednoduše byla ztráta času, nervů i zbývajících iluzí. </div>
<br />
Mike, thanks for everything, but I´m out of this.frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-55050444879420017872014-03-29T13:37:00.002-07:002014-03-29T13:37:45.847-07:00March Madness - Overrated Philosophers Edition<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1uiuuVUOFQp330QA90R-IH6VOT2L9Ot_Gwj9ZxZnoIJF1Ik1wRhTyb0s-KYgtdpZbtND0jaja7mMFQ1XXYf7VIRZ70rceHmX9RdPD4bTok4kpEaGcvFnRyrnG_egELMi31EdH17OLnrMB/s1600/March+Madness.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1uiuuVUOFQp330QA90R-IH6VOT2L9Ot_Gwj9ZxZnoIJF1Ik1wRhTyb0s-KYgtdpZbtND0jaja7mMFQ1XXYf7VIRZ70rceHmX9RdPD4bTok4kpEaGcvFnRyrnG_egELMi31EdH17OLnrMB/s1600/March+Madness.jpg" height="282" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">Byť jsem byl z nápadu uspořádat virtuální střet o nejvíce přeceňovaného filozofa, tj. největšího tlučhubu, mamlase a kazifilozofa poměrně nadšen, nadšení bylo vzápětí vystřídáno roztrpčením z uspořádání turnajového pavouka, které posléze při mém hlasování vystřídaly rozpaky především u volby některé z dvojic. A i když se samotné výsledky těžko promítnou do životů dílčích kateder filozofie, samotné (průběžné i konečné) výsledky i hlasování každého účastníka mohou snadno vést k nejednomu zamyšlení. Na úvod doplním, že spojení "overrated philosopher" chápu jako označení takového filozofa, jehož dílu a filozofii se dostává více ohlasu a přiznává se mu větší vliv, než by si po naturalizaci filozofie zasloužil. Zdůrazňuji to proto, že Heidegger je po Aristotelovi nejpřekládanějším filozofem vůbec, přitom filozofii dělá jen ostudu; na rozdíl od Aristotela a celé řady <a href="https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact=8&ved=0CC8QFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.class.uh.edu%2Ffaculty%2Ftsommers%2FFreewill%252012%2Fdeterminism%2520al%2520dente.pdf&ei=vB03U9W8GomotAarrIAY&usg=AFQjCNGXJ_76rQKqkz79O00M2F1tXwJRVQ&sig2=Udb5WZ3wasALAToceSolLg&bvm=bv.63808443,d.Yms">dalších</a>.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">Princip je jednoduchý. Web <i><a href="http://critical-theory.com/">Critical-Theory</a> </i>sestavil klasického turnajového pavouka, který byl na počátku rozdělen do čtyř základních sekcí: <b>French theorist</b> (mostly), <b>Old dead people</b> (huh!), <b>Germans, feminist and more</b> a nakonec <b>Philosopher poutpouri</b> (tj. směs, všehochuť). V každé sekci pak bylo navoleno, přičemž klíč není zcela jasný, osm dvojic, z každé dvojice pak měli lidé zvolit postavu, o které se domnívají, že je přeceňovanější, než její sok. Na první pohled se může zdát podezřelé, že "frantíci" mají vlastní sekci, ale z mého pohledu to je zcela v pořádku a vůbec bych se nedivil, kdyby totiž zabrali celou jednu stranu pavouka, jelikož a protože mezi těmito takymysliteli lze najít opravdu <b>hodně </b>kandidátů na vítěze. Problematičtější mi přijde "nalosování" dvojic. Zatímco Deleuze a Guattari svedli souboj hned v prvním kole, Hardt a Negri do první dvojice nasazeni nebyli. Ale celkově lze výběr dvojic s trochou vstřícnosti pochopit. Co už tak pochopitelné jsou průběžné výsledky samotné.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><b>I. Round - The Best 32</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">Dle výsledků z <a href="http://www.critical-theory.com/wp-content/uploads/2014/03/philosophy-bracket-32.jpg">prvního kola</a> je totiž Camus přeceňovanější, než Barthes, Carl Schmitt oproti Agambenovi (ale celkem těsně), a Sartre vůči Heideggerovi (!!!). No, bylo to sice o prsa asijské sprinterky (50.89% x 49.11%), ale stejně, můj favorit vypadl a trhám tiket. Dále to není dvakrát růžové. Simone de Beauvoirová získala více hlasů, než Bell Hooksová a Hannah Arendtová "porazila" Waltera Benjamina. Nechápu. Slabou útěchou je debakl, který "utrpěl" Kropotkin ve střetu s Chomskym (věřme, že jde o reflexi jeho politických, uummm, myšlenek).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">Z pohledu uspořádání turnajového pavouka jsou výsledky jeho levé části o něco (ale ne o moc) sympatičtější. Žižek jasně postoupil, sláva. Foucault prohrál s Baudrillardem (čekal jsem), Derrida lepší Lyotarda, Bataille Artauda nebo Kant Huma. Přiznám se, že v souboji Spinozy s Descartem musely být kurzy z mého pohledu hodně vyrovnané a při svém hlasování jsem musel celkem dlouho přemýšlet, ale finální skóre (66.8% x 33.2%) mému váhání vskutku neodpovídá. Nakonec postupuje ten, jemuž Alžběta Falcka natrhla...šišinku, ehm. U dvojice Hobbes vs. Locke byla situace obdobná a mnohem napínavější, přičemž <i>tabula rasa</i> jde dál. Naprosto šokující je postup Adama Smithe ze střetu s Karlem Marxem. Ať to beru jakkoliv, 64.91% x 35.09% mě dosti znervóznilo. Uklidnil jsem se až Platónovým vítězstvím v souboji s Aristotelem, ale stejně. Mám to chápat tak, že oproti Smithovi je Marx nedoceněný?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><b>II. Round - The Best 16</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">Žižek je skutečně suverén a byť Lacan nebyl bez šancí, celkem s jeho postupem souhlasím. Derrida jde taky dál, což kvituji. Deleuze, Nietzsche, Habermas, Hegel, Butlerová, Friedenová a Chomsky byli favoriti. Pokud by si měl jeden vsadit na Descarta nebo Locka, snadno se ocitne v nesnázích. Osobně jsem nebyl s to se dlouho rozhodnout. Nakonec postoupil Descartes, což s ohledem na Lockův přínos v oblasti politické filozofie (a </span><a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Astava_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C3%BDch" style="font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">nejlepší ústavě v dějinách</a><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">) beru sportovně. Vysloveně roztrpčen jsem z "výhry" Adama Smithe, ale co nadělám. Od zápasu Tomáše Akvinského a Platóna jsem věru nevěděl, co čekat, ale v zásadě mě výsledek potěšil.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><b>III. Round - The Best 8</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">To, že Žižek tak jasně převálcuje Derridu, bych fakt netipoval. Žižek je sice úplně mimo, ale zachránit ho mohly alespoň </span><a href="http://www.amazon.com/Zizeks-Jokes-about-Hegel-negation/dp/0262026716/ref=sr_1_6?s=books&ie=UTF8&qid=1396123274&sr=1-6&keywords=slavoj+zizek" style="font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">vtipy</a><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">, přičemž Derrida, Derrida má jedno velké nic. Badiou porazil Deleuze a chleba levnější nebude, ale Descartes nadhodnocovanější oproti Nietzschemu? Tak to pozor! Tady si dovolím nesouhlasit. Friedrich měl zkrátka vyhrát, ale co je to proti souboji Akvinského se Smithem, že?! Jenže ono to je ještě horší, protože Friedenová porazila Butlerovou a to už je všechno vážně v postfeministickofalologocentristickém háji. Ze souboje s ideologem nacismu a břitkým právníkem Schmittem si Chomsky postoupit nezasloužil už kvůli Tiefenstrukturen, ja?!</span><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"> A Hardt s Eagletonem mi jsou zcela putna.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><b>IV. Round - The Best 4</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">Těžko soudit, kdo se nakonec stane vítězem, nicméně pár skutečností je jasných už nyní. Předně jsem vsadil na špatného koně a Martin H. se ukázal jako <i>Pechvogel</i> a to jsem mu tolik věřil. Že se Derrida nedostane alespoň do finále (tipoval jsem právě souboj Derrida x Heidegger) je rovněž zklamání. A velmi by mne zajímalo, proč se tolik lidí domnívá, že autor <i>Teorie mravních citů</i> si zaslouží být černým koněm turnaje. Jsem rád, že David Hume vypadl už v prvním kole, stejně jako Michel Foucault, dvojice Smith x Descartes je dle všeho zcela nedůstojná. Pokud bych si nyní měl tipnout vítěze, tak to bude již několikrát zmiňovaný Slavoj Žižek, ale i další postupující nejsou úplně marní a nebo jsem celý turnaj vůbec nepochopil. Buď jak buď, pokud máte chuť, můžete do výsledků turnaje o nejpřeceňovanějšího filozofa <a href="http://www.critical-theory.com/march-madness-the-overrated-8/">zapojit</a>.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-47988421157780588512014-03-02T23:56:00.001-08:002014-03-02T23:56:11.912-08:00"Je třeba milovat bezvýznamnost"<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">Orientace, <i>Lidové noviny</i>, 1.-2. března 2014, pp. VI/26-VII/27</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska mám kalup, ale přece jenom mi včerejší pročtení přílohy Orientace <i>Lidových Novin</i> nedalo a v lehké návaznosti na <a href="http://donnerdelapensee.blogspot.cz/2014/03/platon-vsgoogle.html">předchozí post</a> jsem se rozhodl vybrat ty největší perly, kterými nás obšťastnil Václav Bělohradský. V rozhovoru nazvaném "Je třeba milovat bezvýznamnost" s ním rozmlouval Karel Hvížďala. Sluší se dodat, že podtitul rozhovoru zní: Rozhovor s <b>filozofem </b>Václavem Bělohradským o novém románu Milana Kundery, o významu a bezvýznamnosti, o prozaické pravdě životů, ale i autorů uměleckých děl (zvýraznění vlastní) a výchozím bodem rozhovoru je nový román Milana Kundery <a href="http://www.gallimard.fr/Catalogue/GALLIMARD/Blanche/La-fete-de-l-insignifiance" style="font-style: italic;">La fête de l'insignifiance</a>, tj. <i><a href="http://www.kosmas.cz/oko/aktuality/9224/vysel-novy-kundera.-ne-ve-francii-ale-v-italii">Oslava bezvýznamnosti</a>. </i>O něj vlastně ale ani tolik nejde.</div>
<blockquote class="tr_bq">
Kunderův pozdní román je vždy o vítězné, mateřské, ženské vrstvě dějin: o bezvýznamnosti. <b>Z tohoto živného roztoku se rodí významy, zmocňují se na chvíli - ta chvíle může trvat i staletí - národů a lidstva</b>, nazveme po nich celé epochy - renesance, absolutismus, osvícenství. Jména hrdinů boje o význam opanují naše ulice a náměstí, pak ale se vrací do živného roztoku bezvýznamného. "Co je to za pána, co tu má sochu?" ptá se turista a málokdo z nich to ví. </blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
Jako savci jsou spojeni pupíkem -<b> i Michelangelo v Sixtinské kapli namaloval Adama s pupíkem, jako by nebyl prvním člověkem</b> -, jsou dějinné epochy navzájem propojeny velikány, kteří dávají době její význam a své jméno. I ti hrdinové ale jsou odsouzeni ke ztrátě významu, bezvýznamnost je už ohlodává, jen to ještě nechceme vidět...(26/VI, zvýraznění vlastní)</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
...Každý člověk se snaží přepsat svou životní prózu "do špatných veršů", román proto není jen žánr, má zvláštní "ontologické" (existenciální) poslání - odkrývat pod pozlátky veršů životní prózu a hájit tak obyvatelnost světa před těmi, kdo ji ohrožují svým zveršovaným hulákáním a lyrickou slepotou před zkušeností...(27/VII)</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
Kundera je nakažen svým stoletím individualismu a <b>mýtem autorství</b> a originálu. Neumí se smířit s<b> vytrácením se autora z dějin</b>, s osvobozující energií reprodukce, jak ji poprvé popsal německý esejista Walter Benjamin. Neumí ještě vidět bezvýznamnost jako osvobozující, ale ví, že ti, kteří budou v přicházejícím století doma, se to musí naučit..(27/VII, zvýraznění vlastní)</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
Moje knížka rozhovorů <i><a href="http://www.kosmas.cz/knihy/179858/mezi-svety-mezisvety/">Mezi světy a mezisvěty</a></i> má jako sjednocující motiv myšlenku, že <b>je třeba "podvracet všechny objektivní verze světa", že hledání objektivních významů nás vyhání ze společného světa. Významy nesjednocují, ale rozdělují.</b> (27/VII, zvýraznění vlastní)</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
Jsme schopní sdílet chladný vánek, když je horko a mít z toho radost, ale význam ne. Bdící mají jeden společný svět, ale spící se obrací každý do svého světa, řekl Hérakleitos. Jenže nalezený význam - jak v dílech bližních, tak i v dějinách lidstva - je vždy snem, někdy rychle krvavějícím. (27/VII)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
No není to hezké? Samozřejmě, že jsem Kunderovo poslední dílo nečetl (a kdo ví, jestli si jej přečtu, italštinou nevládnu, francouzská verze ještě nevyšla), ale o to tady vůbec nejde. Když jsem rozhovor včera četl, vybavil se mi prakticky okamžitě v hlavě jeden obraz:</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9lgI1ohTlwKpP1aEBkpsTOj5m0fLx82PGv2zTqaAeK1S00M8bTLDmzVqsE6tqxr6rEtRoMPBPYqtOU1o2vZEUFoEGBYQFpsq9TZ2yq39hOiV8PrcR7Os-t1roI0SbT2oJdzqQuwt4_BDN/s1600/venus.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9lgI1ohTlwKpP1aEBkpsTOj5m0fLx82PGv2zTqaAeK1S00M8bTLDmzVqsE6tqxr6rEtRoMPBPYqtOU1o2vZEUFoEGBYQFpsq9TZ2yq39hOiV8PrcR7Os-t1roI0SbT2oJdzqQuwt4_BDN/s1600/venus.jpg" height="202" width="320" /></a></div>
<br />
Jestli je Bělohradský filozof a tohle má být obraz současného stavu filozofie, tak do toho ať mě nikdo vážně netahá.frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-4417852687898681872014-03-01T02:02:00.001-08:002014-03-01T02:02:34.704-08:00Platón vs.Google?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSytJ6v2t6SfyeDoycd4DQhPLTRfoTPUwKdZZzD-ua6poEV3AAfUptCH1SqBPXLBMwAQuliixci2UpMxrjG2hBmcAn9BOvQJT1CaIXdWESTciBUTyQDuARoYB1Td4Uxz5CCY03vbK_RIwc/s1600/Platoatthe.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSytJ6v2t6SfyeDoycd4DQhPLTRfoTPUwKdZZzD-ua6poEV3AAfUptCH1SqBPXLBMwAQuliixci2UpMxrjG2hBmcAn9BOvQJT1CaIXdWESTciBUTyQDuARoYB1Td4Uxz5CCY03vbK_RIwc/s1600/Platoatthe.jpg" height="200" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem před mnoha lety četl autobiografii Wernera Heisenberga <i><a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/cast-a-celek-91210">Část a celek</a>, </i>jedna z věcí, která mne zarážela i fascinovala zároveň, bylo autorovo vyznání, jak na gymnáziu tento budoucí jaderný fyziky louskal v letních dnech Platónovy spisy v originále. Číst Platóna na střední škole ještě není tak zarážející, že se v něm vyžívala jedna z budoucích největších kapacity atomové fyziky své generace už bylo trošku <i>unapetitlich</i>, ale, že si to dával v originále, i přesto, že byl Heisenbergův otec profesorem klasické řečtiny, už bylo přece jenom trochu moc. Nedokázal jsem vstřebat, proč by něco takového dělal člověk, který se profesionálně filozofií později vůbec nezabýval. Spásnou myšlenkou mi bylo, že Heisenberg tak naštěstí učinil a věnoval se ve svém dospělém životě něčemu mnohem užitečnějšímu. No, vy, kdo znáte jeho pohnutý osud, mě ale chápete, ne?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V současnosti je velmi populární myšlenka, že filozofie je v krizi, nemá pořádně co říct, postupně se rozpouští ve vědě, které nemůže konkurovat a opouštěje palác deskripce pomalu odchází na vejminek normativity, kde jí je rovněž poněkud těsno. Postupně totiž přišla, i díky mnoha pochybným dcerám v podobě filozofických tradic, o celou řadu oblastí, k nimž kdysi mohla něco říci. Experimentální filozofie je sympatická, ale bez metod přírodních věd neobstojí, etika se ji ztratila pod rukama a přesunula se k morální psychologii a zkoumání jsoucího jakožto jsoucího snad už nikdo dneska nemůže brát vážně, snad jedině z dějinných důvodů. Jediné, co může filozofii vyživovat je reflexe vědy, byť o žádné vyživovací povinnosti vědy směrem k filozofii mluvit nemůžeme.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
V poslední době jsem zažil několik velmi křečovitých pokusů zachránit filozofii její pozici. Ať už se jedná o kritiku evoluční teorie a nehorázné obvinění z toho, že je tautologií, všemožné pokusy revitalizovat marxismus v dílech Badioua, Negriho a Hardta nebo Agambena a jejich českých mutací obviňovat vědu z toho, že je "oligarchickým nástrojem veřejného diskursu" (eh), popř. kejkle fenomenologů s vědomím. Obávám se, že všichni ti, co filozofii přisuzují olbřímí, ultimátní roli v případě poznání, zkrátka nečetli Quina a i z toho důvodu přicházejí se všemi možnými pokusy, jak filozofii zachránit a v jejich očích zřejmě i spasit. O to příjemnější jsou naturalisticky orientované tendence filozofii ani ne tak zachraňovat, jako spíše vymezit jí pozici v rámci vědy a vědeckého zkoumání. Tak například Alex Rosenberg a Peter-Godfrey Smith se shodně domnívají, že pokládat a zodpovídat určité otázky zvládne jenom filozofie. Stačí zalistovat jejich posledními monografie či průvodci a jejich postoj se hned vyjasní (<a href="http://www.amazon.com/Philosophy-Science-Contemporary-Introduction-Introductions/dp/0415891779/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1393663616&sr=8-1&keywords=alex+rosenberg+philosophy+of+science">zde</a>, <a href="http://www.amazon.com/Philosophy-Biology-Contemporary-Introduction-Introductions-ebook/dp/B000SKK6H4/ref=sr_1_8?ie=UTF8&qid=1393663616&sr=8-8&keywords=alex+rosenberg+philosophy+of+science">zde</a> či <a href="http://www.amazon.com/Philosophy-Biology-Princeton-Foundations-Contemporary-ebook/dp/B00GG1592G/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1393663641&sr=1-1&keywords=peter+godfrey-smith">zde</a>). Domnívám se, že nejpřesněji lze vztah mezi vědou a filozofií v současnosti vyjádřit na pozadí otázek, které si oba obory lidské činnosti kladou. Zatímco věda progresivně odpovídá na čím dál tím větší počet otázek, filozofie je v tomto ohledu Popelkou. Otázky, které jednak věda zodpovědět nedokáže (zatím?!) a zároveň je nechává na filozofii, se v podstatě týkají pouze vědy - jejích limitů, nedostatků, postupů, obtížností, používaných pojmů apod. Velmi si cením Rosenbergova dělení možných otázek:</div>
<blockquote class="tr_bq">
Among the questions science cannot answer yet, there are questions about why the sciences cannot yet or perhaps will not ever be able to answer these questions. Call the questions about what a number is, or what time is, or what justice is,<i> first order</i> questions. The <i>second order</i> questions, about why science cannot as yet cope with the first order questions, are themselves questions about what the limits of science are, how it does work, how it is supposed to work, what its methods are, where they are applicable and where not. (Rosenberg (2011) Philosophy of Science, p. 21)</blockquote>
<div>
<div>
Na příkladě biologie pak Rosenberg jasně předznamenává svoje stanovisko:</div>
<div>
<blockquote class="tr_bq">
For example, it is to biology that many look for insight into “human nature.” It is biology that appears to address the question of what is “life” and whether things have a meaning or purpose beyond the merely physical and chemical processes that constitute them. Now, biological science itself does not tell us whether it has the power to answer these questions. And for that reason there are lively debates about biology’s scope and limits, its authority to answer such perennial questions of deep human concern. These questions about biology’s scope and limits are clearly philosophical ones. (Rosenberg, McShea (2008) Philosophy of Biology, p. 2)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Společným jmenovatelem je ale tvrzení, že filozofie může klást otázky, které na ní vlastně zbývají, protože je věda momentálně není s to zodpovědět, a jestli někdy bude, to je otázkou dalšího vědeckého zkoumání, nikoliv filozofie.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Osobně však nejsem zastáncem tvrzení, že filozofii zvoní hrana. My, co se filozofií zabýváme, máme například spoustu věcí, se kterými bychom se měli vypořádat. Už dějiny filozofie představují chlév, který bychom měli ale opravdu řádně vyklidit a při té příležitosti můžeme najít celou řadu zapomenutých myšlenek, které v současnosti znovuobjevujeme. U této příležitosti nemohu nevzpomenout na vyjádření prof. Davida Storcha z poslední <a href="http://www.kfil.upol.cz/jednota-filosoficka">Jednoty filozofické</a> v Olomouci, kdy se v diskusi vyjádřil o tom, jak se vrátil před časem ke čtení Darwinova <i>O původu druhů</i>, a byl (znovu) fascinován tím, že "má ve všem pravdu." I tady je místo pro filozofii ptát se, jak je možné, že přes monumentální důkazy o platnosti evoluční teorie se pořád ještě najde spousta těch, kdo její status zpochybňují či dokonce popírají. Stejně tak jednotlivé filozofické koncepce, které již v době svého vzniku byly nepoužitelné (ano, fenomenologie ve světle díla Williama Jamese), by si zasloužily filozofickou reflexi stran toho, proč tak snadno nacházely ohlas a zástupy vyznavačů. Filozofie může v takovém případě položit otázky a pokoušet se na ně odpovídat, ale konečným soudcem musí být empírie, resp. věda a její poznatky. Samozřejmě je legitimní uvažovat, podobně jako Rosenberg, o tom, zda jsou vědecké postupy, teorie či pojmy používány adekvátně, proč nám např. stále uniká definice života a jestli ji vůbec potřebujeme nebo, jakým úskalím pro veřejnost jsou neustálé návraty kreacionismu, pseudovědy nebo samotné relativizování vědeckého přínosu. Za další je tu pojmová analýza, podněcování kritického myšlení a argumentace, takže ne, konec filozofie se zatím rozhodně nekoná. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Není toho málo, ale filozofie už zkrátka dávno nepředstavuje jedinečný přístup k lidskému poznání, s tím je potřeba se smířit. O to překvapivěji a příjemněji mohou působit snahy filozofii podpořit a zpětně jí získat jedinečnou, nezastupitelnou pozici (o což se nepřímo pokouší právě Rosenberg). Přesně za tři dny vyjde dlouho očekávaná kniha Rebeccy Goldsteinové <a href="http://www.amazon.com/Plato-Googleplex-Philosophy-Wont-Away-ebook/dp/B00F1W0D90/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1393661751&sr=8-1&keywords=plato+at+googleplex" style="font-style: italic;">Plato at the Googleplex: Why Philosophy Won't Go Away</a>, která dle dostupných informací, recenzí a i posledního <a href="http://www.theatlantic.com/education/archive/2014/02/why-study-philosophy-to-challenge-your-own-point-of-view/283954/">rozhovoru</a> pro <i>The Atlantic </i>je svým způsobem pokusem o legitimizaci filozofie v době scientismu a naturalizované epistemologie. Goldsteinová se před několika lety vrhla na minuciozní <a href="http://www.randomhouse.com/pantheon/authors/goldstein/">analýzu argumentů boží existence</a> (česky <a href="http://www.kosmas.cz/knihy/177555/36-dukazu-bozi-existence/">zde</a>) a v poslední době se vrátila k Platónovi. Jestli jsou veškeré dějiny filozofie poznámkami pod čarou k Platónově díle, nechávám zcela bez povšimnutí. Možná to zní dobře, možná to obloudí nějakou slečnu v hospodě nebo začínajícího studenta filozofie, ale pravda je, že minimálně jeho epistemologie, ontologie a politická filozofie zapříčinily nepřeberné množství problémů, zaneřádily dějiny filozofie a poškodily mnoho slibných akademických kariér. Na jakékoliv verdikty stran knihy <i>Plato at the Googleplex</i> je ještě brzy, avšak Goldsteinová v rozhovoru naznačuje, jaké jsou zhruba její závěry a co ji k napsání uvedené knihy motivovalo. Nejvíce mne zaujaly dva postřehy:</div>
<blockquote class="tr_bq">
There’s the claim that the only progress made is in posing problems that scientists can answer. That philosophy never has the means to answer problems—it’s just biding its time till the scientists arrive on the scene. You hear this quite often. There is, among some scientists, a real anti-philosophical bias. The sense that philosophy will eventually disappear. But there’s a lot of philosophical progress, it’s just a progress that’s very hard to see. It’s very hard to see because we see with it. We incorporate philosophical progress into our own way of viewing the world. Plato would be constantly surprised by what we know. And not only what we know scientifically, or by our technology, but what we know ethically. We take a lot for granted.</blockquote>
No tak to si pište, že by byl Platón překvapen, pokud by ho rovnou neodvezli, ale Goldsteinová má rozhodně pravdu minimálně v jedné věci: filozofie se vyvíjí a minimálně od 50. let dvacátého století, tj. vzhledem k naturalizace epistemologie, je dynamika vývoje velmi znatelná a ignorují ji jen diletanti. S tím souvisí i druhý postřeh, který v zásadě přitaká tomu, co jsem uvedl výše:<br />
<blockquote class="tr_bq">
The growth in scientific knowledge presents new philosophical issues. The idea of the multiverse. Where are we in the universe? Physics is blowing our minds about this. The question of whether some of these scientific theories are really even scientific. Can we get predictions out of them? And with the growth in cognitive science and neuroscience. We’re going into the brain and getting these images of the brain. Are we discovering what we really are? Are we solving the problem of free will? Are we learning that there isn’t any free will? How much do the advances in neuroscience tell us about the deep philosophical issues? These are the questions that philosophers are now facing.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Problém je ale v tom, že těmto otázkám čelí jinak vědci a jinak filozofové. Obě skupiny, pokud takové dělení přijmeme, sice provádějí revizi dosavadních poznatků, ale na rozdíl od vědců, filozofové nemají příliš prostor, jak přispět k zodpovězení deskriptivních otázek. Spíše mohou jen vyřazovat svazky své tradice a rozvíjet dílčí otázky, popř. lámat si hlavu s tím, jak je možné, že celá řada filozofických příspěvků byla tak zavádějící. Druhý problém, který však nejsem s to posoudit, protože jsem knihu ještě nečetl, naznačuje <a href="https://www.goodreads.com/review/show/853930000">recenze</a> Robina Friedmana. Samotný závěr vyjadřuje obavy, přesto, že se na knihu Goldsteinové těším hodně, které mám od chvíle jejího ohlášení:</div>
<blockquote class="tr_bq">
For all its literary flourishes in the fictional sections, this book is slow and difficult, both in the text and in the detailed notes which are essential for understanding. The readers of this book will likely be those who are already committed to the value of the philosophic endeavor. Such readers, and those new to philosophy but willing to engage with Plato and Goldstein, will find this book inspiring. It made me want to go back and reread Plato again. Books tend to find their own proper readers.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Zkrátka a dobře: nebude kniha <i>Plato at the Googleplex</i> přesvědčovat již přesvědčené, a to na obou stranách? Nevím, je třeba si počkat do 4. března, kdy začne být oficiálně k dostání. Do té doby můžeme buď jako fenomenologové, vitalisti a kreacionisti všech pruhů a barev zpytovat svědomí nebo jako scientisticky a naturalisticky orientování filozofové s pokorou očekávat, s čím novým věda přijde a co nám milostivě dočasně přenechá. Každý podle vlastního uvážení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Goldstein, Rebecca & Reese, Hope, "Why Study Philosophy? 'To Challenge Your Own Point of View'", <i>The Atlantic</i>, Feb 27 2014 [<a href="https://docs.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieNjlDT0M0YjVyUE0/edit">PDF</a>]<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
h/t: Filip Tvrdý za Williama Jamese, Lukáš Zámečník za Wernera Heisenberga</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pozn.: btw., všimli jste si, jak celá řada popularizačních titulů, které v posledních letech vychází, je zpravidla uvedená vzpomínkami na konkrétní události z života autorů?</div>
</div>
</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-61589827670636345742014-03-01T00:15:00.001-08:002014-03-01T00:15:08.338-08:00From Russia with Love, Part II<div style="text-align: justify;">
Naposledy jsem se <a href="http://donnerdelapensee.blogspot.cz/2014/02/from-russia-with-love-part-i.html">zde</a> pokusil shrnout, v jakém stavu se nachází současné Rusko optikou Edwarda Lucase a několika neúprosných dat vypovídajících o stavu této země se silně autoritářským režimem pod správou Vladimír Putina. Měl jsem v plánu pokračovat a detailněji se zaměřit na povahu současného ruského režimu, ale vývoj na Ukrajině a především klíčové zlomy v revoluci, která zde probíhá, mne přiměly změnit svůj původní záměr. Pořád ale půjde do značné míry právě o Rusko. </div>
<br />
Timothy Snyder v roce 2010 napsal:<br />
<blockquote class="tr_bq">
Yet 1933 was also a year of hunger in the Soviet cities, especially in Soviet Ukraine. In Ukraine’s cities—Kharkiv, Kiev, Stalino, Dnipropetrovsk—hundreds of thousands of people waited each day for a simple loaf of bread. In Kharkiv, the republic’s capital, Jones saw a new sort of misery. People appeared at two o’clock in the morning to queue in front of shops that did not open until seven. On an average day forty thousand people would wait for bread. Those in line were so desperate to keep their places that they would cling to the belts of those immediately in front of them. Some were so weak from hunger that they could not stand without the ballast of strangers. The waiting lasted all day, and sometimes for two. (Snyder, <i>Bloodlands</i>: 2010, pp. 75-76)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Nabízí se dodat, že hladomor na Ukrajině v letech 1932-33 je "jen" jednou z historických událostí, které zásadním způsobem formovaly vnější i vnitřní vnímání Ukrajiny, jejího národnostního, politického i geopolitického postavení v rámci Evropy a dodnes představuje pro Ukrajinu bolestné memento. V roce 2012 si Ukrajina připomínala osmdesáté výročí SSSR řízeného hladomoru, který se bez jakýchkoliv kliček jednal čisté genocidě. Je přiznačné, že devadesáté výročí vzniku SSSR se na Ukrajině neslavilo. Historik a politický komentátor Timothy Snyder je pro mě dlouhodobě takovým Normanem Daviesem Pobaltí. Zatímco Davies mi k srdci přilnul během studií v Polsku, Snyder si mě získal svým opusem <i><a href="http://www.amazon.com/Bloodlands-Europe-between-Hitler-Stalin-ebook/dp/B005G37SBK/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1393660466&sr=8-1&keywords=snyder+bloodlands">Bloodlands</a></i> (česky zde), od jejichž přečtení jsem začal pravidelně sledovat jeho příspěvky a komentáře. Citovat ze zmíněné knihy však nebylo samoúčelné, protože řízený hladomor - genocida na Ukrajině hodně vypovídá o vztahu Ruska (resp. tehdejšího SSSR) k Ukrajině jako přirozené sféře vlivu, která notně vypovídá o nárocích, které si současné Rusko směrem k Ukrajině snaží neustále prosazovat. Jak správně poznamenal Erik Tabery, měli bychom si více všímat rétoriky přicházející z Kremlu: zastrašování je jedna věc, ale mluvit o ochraně ruských občanů na Ukrajině, boji proti fašistům, ohrožení ruských zájmů na Ukrajině, Západu podněcujícím a živícím protesty apod. v zrcadle neustálého tlaku (a mrazu?!) přicházejícího z Rusa snícím o Euroasijské unii (či svazu), v němž hraje Ukrajina klíčovou roli, hodně vypovídá o tom, jak Rusko Ukrajinu vnímá. Poslední <a href="http://www.foreignpolicy.com/articles/2014/02/26/dear_kremlin_careful_with_crimea">události na Krymu</a> říkají zřejmě vše. Snyder to nedávno vyjádřil v rozhovoru pro týdeník <i>Respekt</i>:</div>
<blockquote class="tr_bq">
Dnešní problém je v tom, že zatímco Ukrajinci jsou politický národ a vědí, kde jsou přirozené hranice jejich země, Rusové to o sobě nevědí. Putin se pokusil vybudovat ruskou identitu na ideji velmoci, tudíž na spojení Ruska a Ukrajiny. To je však problém, protože tato identita překračuje současné hranice Ruska. To je to, co míním tím, že Putin investoval příliš mnoho emocí do Ukrajiny. Jeho logika je tato: Pokud má být Rusko velmocí, musí se spojit s Ukrajinou, to znamená kontrolovat ji. Je to uzavřený bludný kruh. Podstatná je otázka tvorby ruského politického národa. ("Nejsme lepší než před sto lety, rozhovor s Timothy Snyderem", <i>Respekt</i>, nr. 6, 2014, pp. 45-46)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Stačí se trochu podívat na pochopitelnou záplavu příspěvků, které se v posledních týden živě věnovaly Rusku, Vladimíru Putinovi, Soči a Ukrajině (<a href="http://www.politico.com/magazine/story/2014/02/what-americans-dont-get-about-putin-103449.html">zde</a>, <a href="http://www.newrepublic.com/article/116421/vladimir-putins-russia-has-crushed-dissent-stillfalling-apart">zde</a>, <a href="http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/ukraine/10649170/Ukraine-protests-Were-letting-Putin-win.html">tady</a> nebo <a href="http://www.balkaninsight.com/en/article/is-ukraine-the-next-yugoslavia?utm_medium=twitter&utm_source=twitterfeed">tady</a> a ještě <a href="http://www.nytimes.com/2014/02/21/world/europe/Ukraine-Crisis-Diplomacy.html?_r=0">zde</a>), aby bylo možné udělat si alespoň základní představu na jedné straně o komplikovanosti probíhajících událostí, na druhé straně pak o přístupu Ruska a povaze jeho režimu. Bez Ukrajiny si může nechat Putin o Euroasijské unii jen zdát, zatímco s ní by mohl alespoň navenek prezentovat svůj plán i nadále. Plán, který staví na všech pilířích politické organizace, jejíž znaky pod prezidentem Janukovyčem vykazuje i současná Ukrajina: korupce, autoritativní řízení země, kolabující správa, spoléhání se na ozbrojené složky, vynucování poslušnosti a násilné potlačování demokratických projevů a smýšlení, kontrola médií, očerňování opozice ze všeho možného, co se zrovna hodí, zkratkovité myšlení typu Rusko porazilo Hitlera = Rusko představuje zemi, která patří mezi ty dobré a dokáže rozeznat, kdy se k moci opět chtějí dostat (neo)nacistické skupiny. Toto všechno a mnoho dalšího motivuje Putina a jeho kliku se zdánlivě přirozeně zajímat o to, co se děje ve sféře ruského vlivu, nicméně to je jeden veliký, škaredý omyl a to hned z několika důvodů. Ty se pokusím shrnout na základě myšlenek, které Timothy Snyder prezentoval v článku "Fašismus, Rusko a Ukrajina z aktuálního <i>Respektu</i>:</div>
<ol>
<li>Hitlera neporazilo vojsko ruské, nýbrž vojsko sovětské, v rámci něhož např. Osvětim osvobodil První ukrajinský front</li>
<li>Putin je silně ovlivněn ruským politologem Alexandrem Duginem a jeho ideologií "eurasianismu", jehož klíčovou složkou je nacionální bolševismus - velmi třaskavá kombinace fašismu a stalinismu; jde v zásadě o nostalgickou snahu vzít si "to nejlepší" (tady by se hodily nějaké fakt speciální uvozovky) z výše uvedených a aplikovat je do hlavní linie ruské zahraniční i domácí politiky</li>
<li>Ukrajina je minimálně ekonomicky a politicky svázaná s Evropskou unií a slibovaná vyjednávání o budoucím členství Ukrajiny v EU byla prostřednictvím potrubní politiky z Ruska prakticky torpédována</li>
<li>S tím souvisí častý omyl, že EU měla v přístupových jednáních nabídnout Ukrajině v roce 2004 více, ale už se zapomíná na to, že zatímco EU podmínila finanční pomoc tolik nutnými reformami posilujícími demokratizaci státu, štěpení oligarchických struktur, transformaci do alespoň polo-prezidentského systému, Rusko finanční pomoc nabídlo bez těchto podmínek a odpověď na to, proč, je více než nasnadě</li>
<li>Nemělo by se zapomínat, jak protesty v Kyjevě začaly, co je podnítilo a jaký byl vývoj před samotnými krvavými střety: protesty a demonstrace studentů vzhledem k porušení slibu podepsat klíčovou dohodu s EU a počátkem roku zametení s občanskou společností prostřednictvím, domnívám se, že neústavního, přijetí celé řady zákonů rušící řadu občanských práv a svobod</li>
<li>Dovolím si přidat ještě tři poznámky, o kterých Snyder v článku nepíše:</li>
</ol>
<ul></ul>
<br />
<br />
<li>Fakt, že Rusko přispělo zásadně k porážce Německa během druhé světové války nezakládá do budoucna jakýkoliv nárok nebo privilegovaný přístup k pravdivému, objektivnímu traktování událostí na Ukrajině (nebo kdekoliv jinde) pro Moskvu, resp. pro Kreml; stejně jako nemůže zastírat masakry, který se tehdejší sovětská armáda dopouštěla (viz. <i>Bloodlands</i>)</li>
<li>Události na Ukrajině se překrývaly s manifestací moci putinovského Ruska během XXII. zimních olympijských her v Soči, což celé situaci vůbec nepřispělo, navíc jednání, které vedl (tehdejší) ukrajinský prezident Janukovyč s opozicí i zahraničními vyslanci, byla neustále přerušované telefonáty z Moskvy</li>
<li> Pokud se podíváme na vývoj Ukrajiny od roku 2004 prostřednictvím mého oblíbeného <i><a href="http://atlas.bti-project.de/">The Transformation Atlas</a></i>u, zjistíme, jak hodně se Ukrajina za poslední roky posunula směrem k silně defektní demokracii. Aktuálně je Ukrajina na 57. místě celkem, přitom deklinace mezi zmíněnými lety je zcela jasná.</li>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br />
Ačkoliv může vše působit tak, že postoj Evropské unie a jiných demokratických organizací či států lze vnímat neproblematicky, jsem momentálně přesvědčen, že bylo a je možné ve prospěch Ukrajiny a především jejího obyvatelstva udělat více a to především v oblasti <i>soft power</i>. Vše nasvědčuje tomu, že jedině velmi tvrdé finanční sankce vůči ruské elitě budou tím, co zabrání opakování ´68. Co se týká posledních událostí v oblasti Krymu, obávám se, že až nebezpečně připomínají rovněž Abcházii, Jižní Osetii nebo Čečensko a to především stran toho, jakým způsobem a jak rychle se Rusko rozhodlo (a mělo evidentně dlouhodobě naplánováno) zde vojensky intervenovat. A využití ozbrojených jednotek není jediným rozdílem při snaze intervenovat, které tvoří propastný rozdíl mezi demokratickými a nedemokratickými režimy a jejich přístupy k řešení geopolitických krizí. To mi připomíná, že bych se měl znovu projít pozoruhodnou studii Emila Souleimanova a Tomáše Hocha <a href="http://www.kosmas.cz/knihy/182014/role-ruska-v-konfliktech-a-oficialnich-mirovych-procesech-v-abchazii-a-jizni-osetii-v-letech-1991-2008/" style="font-style: italic;">Role Ruska v konfliktech a oficiálních mírových procesech v Abcházii a Jižní Osetii v letech 1991 - 2008</a>, abych si připomněl, jakých srdečných pozdravů z Ruska je možné se v budoucnu dočkat. Některé taktiky a postupy se zřejmě nemění. Bohužel.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale abych skončil, stejně jako minule, o něco pozitivněji. Minule to byl Aršavin, dnes Pavel Bure.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/ktbhTbc1pAo?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<br />
<div style="text-align: left;">
From Russia with Love.</div>
</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-20297481549793000042014-02-15T04:32:00.000-08:002014-02-15T04:32:44.751-08:00From Russia with Love, part I<div style="text-align: justify;">
Knihu Edwarda Lucase <i><a href="http://www.amazon.com/New-Cold-War-Edward-Lucas-ebook/dp/B007G5Z5CK/ref=sr_1_3?ie=UTF8&qid=1392400591&sr=8-3&keywords=edward+lucas">The New Cold War</a></i> jsem v její <a href="http://www.kosmas.cz/knihy/143674/nova-studena-valka/">české mutaci</a> doporučoval svým bývalým studentům na semináři z politologie. Zahraniční komentátor respektovaného <i>The Economist</i> v něm shrnul všechny aspekty a obavy současného Ruska pod bičem Vladimíra Putina: silně autoritářský režim oprašující mytologii o velkém a silném Rusku, znatelné tendence k budování kultu osobnosti, diskriminace a systematické potlačování základních lidských práv a svobod, potrubní politika, geopolitické choutky z dob studené války, notně stagnující ekonomika, klientelismus, korupce, vysoký stupeň rozkladu fungujících státních institucí, podvazování přístupu k informacím, zastrašovací metody a tak by šlo pokračovat. Lucas není politolog, ale novinář a umí psát erudovaně a zároveň nebanálně, takže je ho radost číst, ne toliko o čem však píše, to už je radost podstatně menší. Tematicky a stylem je mu z přeložených knih ještě blízká politoložka Anita Orbánová se svou knihou <i><a href="http://www.kosmas.cz/knihy/148085/moc-energie-a-novy-rusky-imperialismus/">Moc, energie a nový ruský imperialismus</a></i>, byť je vhodné poznamenat, že její studie má za cíl výhradně, nikoliv však výlučně, zmiňovanou potrubní politiku. V souvislosti s událostmi na Ukrajině může v lecčems pomoci rozšířit obzory stávajícího konfliktu.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Ale zpátky k Lucasovi a Rusku. Mnoho se toho v posledních týdnech napsalo - o Soči, o Putinovi, o právech gay-lesbických komunit v Rusku nebo o Pussy Riot na turné s Madonnou a samozřejmě o vztahu mezi Ruskem a Ukrajinou. Nebylo by zase tak laciné provést analýzu <strike>zahajovacího ceremoniálu</strike> self-promotion Ruska Putinovou optikou probíhajících Olympijských her - rock and roll jako symbol SSSR v 50. a 60. letech minulého století - wtf? To však ponechám alespoň protentokrát stranou a budu se věnovat Edwardu Lucasovi. Je to vynikající pozorovatel a k probíhajícím událostem mohu jen a jen doporučit jeho další dvě knihy: <a href="http://www.amazon.com/Deception-Edward-Lucas-ebook/dp/B00746TV4O/ref=sr_1_2?ie=UTF8&qid=1392459145&sr=8-2&keywords=edward+lucas"><i>Deception - Spies, Lies and How Russia Dupes the West</i></a> (česky <a href="http://www.kosmas.cz/knihy/173951/klam/">zde</a>) a v rámci edice Kindle Single pak nejnovější jednohubku <i><a href="http://www.amazon.com/The-Snowden-Operation-Greatest-Intelligence-ebook/dp/B00I0W61OY/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1392459145&sr=8-1&keywords=edward+lucas">The Snowden Operation: Inside the West's Greatest Intelligence Disaster</a>. </i>Tu slupnete za jedno odpoledne v případě, že půjdete jen po Lucasově textu samotném, další dva až tři dny si připočtěte navíc, pokud se budete probírat houští odkazů, kterými je tahle rychlovka prošpikována. <i>Deception </i>jsem neměl možnost si přečíst, ale <i>The Snowden Operation</i> jsem věnoval několik jízd vlakem, které jsem v posledních dnech absolvoval a dále se pokusím shrnout to nejpodstatnější. Předesílám to, co je asi jasné, a sice, že jsem vůči Rusku pod Putinem a jeho suitou velmi kritický, možná až nezdravě, ale nemohu si pomoci, data hovoří jasně.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Z hlediska politické a ekonomické tranzice je na tom současné Rusko velmi tristně. Tranzice, resp. tranzitologie je podobor politologie, který se zabývá přechodem nedemokratických režimů k demokracii. Zkoumá takové věci, jako je povaha politického režimu před tranzicí, během ní a po ní (pokud je dokončena). Tj. povahou institucí, úrovní dělby moci, je-li jaká, ekonomickou výkonností, dodržováním základních práv a svobod, kontrolou ekonomických, sociálních, informačních a další zdrojů apod. Klíčové je, kdo, resp. které části společnosti či státu za tranzicí stojí, jaké jsou vnitřní a vnější vlivy, jakým způsobem k ní došlo na politické, ekonomické, sociální, kulturní, popř. vojenské úrovni aj. Pokud se podíváme na aktuální výsledky dostupné na webu <i><a href="http://atlas.bti-project.de/">The Transformation Atlas</a></i> spravovaného institucí Bertelsmann Stiftung, zjistíme spoustu výživných informací:</div>
<br />
<ul>
<li>Rusko je se svou transformací (tranzicí) od nedemokratického k demokratickému režimu ze sledovaných 129 zemí v předposlední kategorií "very limited" společně s takovými státy jako je Tanzanie, Niger, Čína, Kuba, Venezuela nebo Mali a patří mu zhruba klidný střed, tj. 77. pozice (s Burkinou Faso)</li>
<li>V úrovni demokratičnosti je na tom Rusko ještě "lépe"; při sledování pěti proměnných: politická a sociální integrace, stabilita demokratických institucí, vláda zákona (právní stát), politická účast (obyvatelstva) a naplňování funkcí státu (stateness) z hlediska jeho selhávání a křehkosti vůči obyvatelstvu, úroveň monopolizace moci apod. Rusko dosahuje úrovně 4.4 bodu, což znamená, že je na celkově 86. místě</li>
<li>Je příznačné, že v předchozí kategorii Rusko dosahuje nejvyšší bonifikace právě u stateness</li>
<li>Napříč kategoriemi jsou nejslabší položky stabilita demokratických institucí, zmíněná stateness, mezinárodní spolupráce, udržitelnost vývoje a soukromé vlastnictví</li>
<li>Největší nářez je ale vidět na časové ose: od roku 2006 do roku 2014 Rusko kleslo z 6.14 (omezená transformace/tranzice) na 5.24 (velice omezená transformace/tranzice), kleslo o celých třicet příček z 47. na 77. pozici, což se v podstatě rovná zastavení přechodu, resp. zamrznutí režimu a postupnému úpadku v demokratizaci</li>
<li>V indexu ukazujícím korelaci mezi tržním hospodářstvím, mírou demokratičnosti a občanskými svobodami je Rusko na úrovní "Low", dotazy?</li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
Kdo bude mít zájem, může si pohrát s dalšími proměnnými a probrat se záplavou informací, které <i>The Transformation Atlas</i> nabízí. Po určitém entrée se tedy dostanu k Lucasově knize. Domnívám se, že vzhledem k jeho názorům na Snowdena a jemu podobné, bylo třeba vše trochu zastřešit a připomenout některé z informací, které dostatečně vypovídají o povaze režimu, se kterým má Eddie S. aktuálně nejvíce co do činění.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby bylo jasno, Lucasovy názory jsou mi z mnoha ohledů sympatické a to nejen, že je vůči ruskému režimu kritický z opodstatněných důvodů, ale není to zaslepený apologeta západních demokracií a to včetně USA. Je si vědom nedostatků, přešlapů a vyložených chyb, které je třeba napravit, nicméně z jeho textu je jasné, na jaké straně stojí a proč. Zároveň neplácá do větru ani netluče prázdnou slámu, vše, co píše náležitě dokládá. Nemusíme se shodnout jeho s výkladem, ale nemůžeme mu upřít to, že ví, o čem píše a má co říct. Hned zkraje se nebojí prohlásit, že Snowden je "užitečný idiot", kterého však z důvodů neznalosti problematiky a nedostatku reálného pohledu na mezinárodní i vnitřní politiku celá řada lidí považuje za borce, který přišel o iluze a jako whistleblower měl jen ty nejlepší úmysly:</div>
<blockquote class="tr_bq">
His theft and publication of secret documents should be seen not as a heroic campaing but as a reckless act that has jeopardised our safety and played into our enemies´ hands. [...] The damage wrought by Snowden´s revelations takes five forms. It weakens America´s relations with Europe and other allies; it harms security relationships between those allies, particularly in Europe; it corrodes Western public opinion´s trust in their countries´ security and intelligence services; it undermines the West´s standing in the eyes of the rest of the world; and it has paralysed Western intelligence agencies. All these are bad. And as it happens, they are also all Kremlin priorities: if Vladimir Putin were writing a ´to-do´ list for his officials, it would have all these five points on it.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Tahle delší citace z úvodu <i>The Snowden Operation</i> by někomu mohla stačit, ale Lucas vše minuciózně rozebírá. Především je třeba si uvědomit, že to, co Edward Snowden <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Global_surveillance_disclosures_(2013%E2%80%93present)">provedl</a>, je katastrofou nikoliv proto, že NSA používá odposlechy, provádí rozsáhlou špionáž a odposlouchávala Angelu Merkelovou, ale ještě z jiných, mnohem závažnějších důvodů:</div>
<br />
<ol>
<li>Všechny státy na světě, pokud je tedy za státy máme považovat, musí naplňovat rozsáhlou škálu dílčích funkcí. Mezi ně bezpochyby patří i funkce bezpečnostní, jejíž nedílnou součástí je vedle ochrany hranic, bezpečí obyvatelstva vnitřní i vnější, zachování svrchovanosti, ochrana majetku apod. i špionáž, jako nedílná součást politické agendy</li>
<li>Pokud není porušena příslušná právní norma, je špionáž zcela legitimní součástí fungování státu, neobjevila se s nástupem USA do mezinárodní politiky a vykonávají ji všechny státy, kterou jí jsou technologicky a z hlediska lidských zdrojů schopné, protože špionáž poskytuje v mnoha ohledech výhody, které si obyčejný smrtelník často neumí ani představit</li>
<li>Provoz bezpečnostních složek a orgánů zodpovědných za špionáž, shromažďování a filtrování dat, sdílení informací se spojenci apod. je nepředstavitelně náročnou záležitostí kontinuální povahy. Není výjimkou, že budování konkrétních programů trvá až desítky let a to včetně investic do nich vložených. To, co Lucas pojmenoval velmi příznačným termínem "jeopardize" přesně koresponduje se Snowdenovým činem a jeho důsledky, jelikož čin jediného člověka ohrozil nejen vše uvedené, ale nejen hypoteticky vystavil nebezpečí další spolupráci mezi spojenci, včetně spolupráci vůči Číně nebo Severní Koreji, podle povahy zdrojů pak i životy celé řady lidí zapojených takříkajíc v terénu</li>
<li>S tím samozřejmě souvisí i skutečnost, že budování nedůvěry ve státní instituce (nejen na této úrovni) prostřednictvím podobných úniků, snadno může spustit proces, na jehož konci budou vládní orgány paralyzovány a nebudou s to naplňovat svoje funkce</li>
<li>Je nespornou pravdou, že dochází ke sběru celé řady dat; data jsou však filtrována a selektována a v naprosté, drtivé většině se jedna o tzv. metadata, jejichž politický a strategický význam se rovná nule - kdy, kdo, s kým, prostřednictvím jakého komunikačního kanálu, s jakou frekvencí atd. komunikoval, nikoliv kdo nebo co bylo jeho obsahem. Zde přichází na řadu filtrace podle určitých algoritmů (rodinné stříbro jednotlivých státních úřadů) a na základě této filtrace pak ke sledování a sběru dat dochází dále. Jde zkrátka o hledání pověstné jehly v kupce sena, ale bez sběru kvant dat, která jsou v konečném důsledku zcela nepodstatná a nevyužitelná (tzv. static data), ji nenaleznete. </li>
<li>Poskytnout odcizené a přísně tajné informace médiím může na první dobrou vypadat jako součást občanské participace se starostí o zlepšování chodu státu, avšak novináři by si měli být vědomí toho, že jsou především občany daného státu a jejich bezpečí a práce, kterou zastávají rovněž závisí od schopnosti státu naplňovat svoje funkce. K tomu připočtěme fakt, že ne každý novinář se nutně musí v problematice a působení výzvědných služeb vyznat natolik, aby uměl rozpoznat nejen povahu informací, které se rozhodne veřejnosti odhalit, ale rovněž aby uměl zvážit, do jaké míry jsou úplné, v jaké souvislosti byla data sesbírána, o čem vypovídají, popř. zda jsou pravdivá - jinými slovy adekvátně je vyhodnotit. Nechci tím novinářům upírat funkci seznamovat veřejnost a zajišťovat přístup k informacím, nicméně kromě samotného poskytnutí informací by je měli umět zanalyzovat a fundované vysvětlit jejich povahu.</li>
<li>Poměr mezi chybami a selháními výzvědných služeb a špionáže a přínosem k zajištění bezpečí obyvatelstva a státu vypovídá ve prospěch výzvědných služeb, byť zdaleka nejsou dokonalé. Nemělo by se zapomínat, že v normálním stavu nedojde k případným katastrofám či ohrožení obyvatelstva právě z toho důvodu, že špionáž funguje tak jak má a umožňuje naplňovat příslušné funkce státu</li>
<li>Státy mezi sebou informace směňují a motivy mohou být různé. Boj proti terorismu, reciprocita a posilování spolupráce a důvěry, posilování důvěry ve státní zřízení v konkrétním státě atd.</li>
<li>Pokud někoho zaráží, že se mezi sebou sledují spojenci, měl by vystřízlivět a uvědomit si, že komunikace "goes both ways" a jakékoliv formy dohledu (surveillence) se vztahují i na možnost poskytnout informace o potenciálním nebezpečí právě spojencům - při dohledu nad spojenci dochází ke sběru dat, které vycházejí nejen od daného spojence, ale také těch, které se jej týkají, přicházejí k němu a především procesů, které se podílejí na dohledu nad ním ze strany nepřítele. V této souvislosti je dobré přečíst si dva texty James Woolseyho, bývalého ředitele CIA - <i><a href="http://online.wsj.com/news/articles/SB95326824311657269?mg=reno64-wsj&url=http%3A%2F%2Fonline.wsj.com%2Farticle%2FSB95326824311657269.html">Why We Spy on Our Allies</a></i> z roku 2000 a stále ještě nový <i><a href="http://online.wsj.com/news/articles/SB10001424052702303471004579165293684348658">Why Spying on Merkel Is So Damaging</a>.</i></li>
<li>Je zásadní rozdíl v tom, když "dohlíží" orgány demokratického zřízení, a když státy nedemokratické. Period.</li>
</ol>
<div style="text-align: justify;">
Pokud bych to měl shrnout, tak zřejmě takto: výzvědné služby a špionážní praktiky nejsou bezchybné, jejich existence má však své silné opodstatnění a komu se nelíbí aktuální geopolitické a mezinárodně-mocenské rozložení, ať si na chvíli zkusí představit, jak by vypadal svět bez špionáže nebo ještě lépe, kdyby za delší konec tahalo Rusko nebo jiné nedemokratické státy.</div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jistě se mi nepodařilo podchytit všechno, co Lucas ve své poslední knize konstatuje, proto ji vřele doporučuji k prostudování. A těm, kdo číst nechtějí, je možné doporučit zhruba dvacetiminutový <a href="http://blogs.telegraph.co.uk/news/telegram/100259596/is-edward-snowden-a-russian-useful-idiot-just-like-the-soviet-patsies-of-cnd/">rozhovor</a>, který Lucas nedávno poskytl pro <i>The Telegraph. </i>Zazní v něm jasně Lucasova pozice a důvody, pro které ji zastává, takže alespoň rámcovou představu si může udělat skutečně každý. Aby to však nebylo tak jednoduché, server BloggingHeads neotálel a před několika málo dny si právě Lucase <a href="http://bloggingheads.tv/videos/24848">pozval</a>, aby v konfrontaci s Conorem Friedersdorfem vyjádřil právě ke Snowdenovi, Rusku, NSA a dalším záležitostem. Takže si můžeme vše ještě utříbit. Byť s souhlasím převážně s Lucasem, je třeba vyslechnout i Friedersdorfa a jemu podobné. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
O tom ale příště, protože závěr věnuji něčemu, co je ruské a mnohem pozitivnější. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/p4GrXy3hDS0?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
From Russia with Love.</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-53031898463533503142014-02-13T10:08:00.000-08:002014-02-13T10:31:58.425-08:00Creationists are creationists wherever they are<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3oYVdXYUV0oWwQOXgEHjGN6eVy211v3rYRORFcT_DDoI5SDFOmRKDLaoX8BbAdpUU43R2I_VWozcS2x2clic1R9hdvsc2F7WjZePeBj3tFyF_MWqmEz0qGjSJvquLqJTFVejF9Uf1nBHw/s1600/creationism.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3oYVdXYUV0oWwQOXgEHjGN6eVy211v3rYRORFcT_DDoI5SDFOmRKDLaoX8BbAdpUU43R2I_VWozcS2x2clic1R9hdvsc2F7WjZePeBj3tFyF_MWqmEz0qGjSJvquLqJTFVejF9Uf1nBHw/s1600/creationism.jpg" height="180" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Výhodou současné doby mimo jiné je, že se na několik kliknutí můžete dostat k textům, které byly napsány v době, kdy jste se ještě počůrávali nebo tahali kačera a xerox se stále ještě nesměle rozkoukával v kancelářích těch nejmovitějších společností. Nevýhodou je, že spousta lidí zůstává, přes kopírky a tiskárny nejrůznějšího typu, nejen v době xeroxu, ale dokonce o dekády dál směrem do minulosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Langdon Gilkey se v roce 1981 zúčastnil na straně American Civil Liberties Union (ACLU) sporu známého jako "Creation Trial in Little Rock" nebo formálně "McLean v. Arkansas Board of Education" (viz <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/McLean_v._Arkansas">zde</a> nebo <a href="http://www.talkorigins.org/faqs/mclean-v-arkansas.html">zde</a>), který se týkal zákona přijatého ve státě Arkansas v roce 1981 v podobě <span style="background-color: white;">"Balanced Treatment for Creation-Science and Evolution-Science Act" a jeho podstatou bylo:</span></div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;">Public schools within this State shall give balanced treatment to creation-science and to evolution-science.</span></blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Žaloba byla podána na základě tří skutečností:</div>
<br />
<ul>
<li style="text-align: justify;">porušení Prvního dodatku americké Ústavy stran zákazu "ustanovování náboženství"</li>
<li style="text-align: justify;">porušení akademické svobody vyučujících i studentů, která je zaručena Klauzulí o svobodě slova ze zmiňovaného Prvního dodatku</li>
<li style="text-align: justify;">porušení <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Due_Process_Clause">Klauzule řádného právního postupu</a> z důvodu nepřípustné vágnosti</li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
Gilkey o své roli v procesu a motivech, kterého vedly k vyjádřením a stanoviskům, napsal knihu <a href="http://www.amazon.com/Creationism-Trial-Evolution-Studies-Religion/dp/0813918545/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1392309117&sr=8-1&keywords=creationism+on+trial">Creationism on Trial</a>, ve které shrnul několik velmi důležitých postřehů, o nichž se domnívám, že jsou univerzálně použitelné v případě jakéhokoliv případu, kdy kreacionisté všech tvarů a barev začnou vystrkovat růžky. Bohužel nemám knihu k dispozici, ale za to jsem díky knize Michaela Ruse <i>Philosophy of Biology Today</i> narazil na recenzi Gilkeyho knihy, kterou napsali Nils Christian Stenseth, Audfinn Tjønneland (tenhle znak mi ale dal fušku) a Tore Lindholm v roce 1988. V té pod názvem "Can Rationality and Irrationality Be Reconciled?" pak nikoliv nekriticky shrnuli zásadní Gilkeyho postřehy. Budou následovat delší pasáže citací.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po zmínění základních skutečností týkajících se procesu a faktu, že Gilkey byl profesorem teologie na University of Chicago Divinity School bez jakéhokoliv formálního vzdělání ve vědě, se hned z kraje dostanou ke vskutku zajímavým postřehům. Ne, že by fakt, že si žaloba přizvala profesora teologie, byl bez zajímavosti, podstatnější jsou ale následující poznatky. A hned první mi mluví přímo z duše, když stran procesu autoři shrnují, že: </div>
<blockquote class="tr_bq">
the debate over evolutionary biology vs. creationism is not a conflict between science and theology (p. 476)</blockquote>
<div>
protože</div>
<div>
<blockquote class="tr_bq">
in this case the legal defence of science and the legal opposition to fundamentalists control of education were instigated and executed by religious individuals and groups. When I asked as many of these staunch clerical plaintiffs as I could why they had so acted - often against their best interest in relation to their congregations - they all replied, "To save the Christian faith from an untrue and yet fatal identification with intolerant literalism on the one hand and an anti-scientific attitude on the other" (Gilkey, 1985, citace z p. 476)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Tolik na zahřátí, protože to klíčové přijde vzápětí, jelikož dle Stensetha, <span style="text-align: justify;">Tjønnelanda a Lindholma Gilkey doslova rozebral kreacionisty (na součástky) hned ve čtyřech bodech (delší citace):</span></div>
<br />
<ol>
<li>Their insistence that these two views (creation science and evolutionary science) represent the only two views of origins is patently false.</li>
<li>Their understanding of science is in error. This is, as we shall see, a threefold error: (a) they center science in facts it explains; (b) they, therefore, fail to center science in its theories explanatory of the facts; and ( c) consequently they overlook the "'canons'' of science, those rules that 5pecify what sorts of theories are science and what sorts are not.</li>
<li>...they fail to understand that scientific explanations have certain intrinsic limits, limits which differentiate them from religious theories or explanations - and hence they mistakenly regard their own religious concepts and theories as alternatives or rivals to scientific ones.</li>
<li>Finally. they do not understand what the word "observation" means in scientific inquiry and how it is possible to have legitimate scientific explanation of a series of unique and unrepeatable past events. In sum, a serious misunderstanding of scientific method and a literalization of religious beliefs have together led to these errors (Gilkey, 1985, cit z p. 476-477)</li>
</ol>
Tyto body pak lapidárně shrnují do jasného konstatování:</div>
<div>
<blockquote class="tr_bq">
In short, "creation science" is not a science, but a religious belief system in the guise of science. (p. 477)</blockquote>
Velmi silná a velmi pikantní pasáž přichází vzápětí. U té jsem se neubránil pocitu, že se autoři recenze museli zvláště bavit, když shrnovali Gilkeyho pohled do následujících slov, kde především obvinění z hereze je skutečná bomba:<br />
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
The biblical narrative expressing the religious conviction of the Hebrews about human origions and the world does include cosmological elements. But Creationism, by its factual misunderstandings and uncritical acceptance of pre-scientific cosmologies, is according to Gilkey more of an impediment than a vehicle to faith in God. </blockquote>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
This puts creationism "very close indeed, to the first, and worst, Christian heresy ... of Marcion and the Gnostics" (p. 104). Hence, creationism is at odds not only with science but also with the christian tradition. (p. 477)</blockquote>
<br />
<div style="text-align: justify;">
O Markiónovi ze Sinopé mám jen velmi mlhavé znalosti, navíc ještě zprostředkované Christopherem Hitchensem, který jej občas zmiňoval, nicméně Gilkey je velmi zhruba vedle minimálně z jednoho důvodu: zatímco Markión učení Starého zákona odmítal, protože trpěl odporem ke krvi (no, víte, jak to myslím), kreacionisté se v kreacích (hehe) Starého zákona vyžívají. Pojďme ale dále.</div>
<blockquote class="tr_bq">
<div style="text-align: justify;">
The book makes it, as we already have mentioned, absolutely clear that creationism is bad religion and bad biology as well. We would add that what is called biology by creationists does not resemble what professional biologists refer to as biology.</div>
<div style="text-align: justify;">
Creationists are creationists wherever they are. (p. 479)</div>
</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Lepší charakteristiku kreacionismu asi neznám. Je to zkrátka snůška nesmyslů z pohledu vědců i teologů a protože se domnívám, že neexistuje oblast lidské zkušenosti, kterou by věda nemohla zkoumat, vlastně ani pohled teologů není zapotřebí. Přesto je charakteristické, že v pohledu na kreacionismus se mohou s vědci ocitnout na jedné lodi a Noe tam rozhodně kapitánem nebude.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Gilkey sice v závěru dostane od autorů recenze vyčiněno za to, že se nepokusil vysvětlit, proč tolik lidí tenduje ke kreacionistickým projevům, já bych mu ale takový cíl nepodsouval, protože jeho role v procesu byla přece jenom jiná, tj. vyhodnotit učení kreacionismu z pohledu profesionála vyučujícího teologii (jestli to není oxymorón). Více na pováženou je fakt, že se Gilkey nepustil do kontextualizace, tj., že</div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
he ought to have put creationism into the larger context of a general threat to modern society: astrology is part of that threat, of course. In our view, the popularity of creationism, astrology etc. expresses a general hostility toward modern society and science today. This is a hostility toward the sciences that have made the flourishing of our present culture possible - a culture we by and large appreciate. (p. 482)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Nejsem s to posoudit, jakou váhu by podobný rozbor měl během procesu, snad by šlo o další závaží ve prospěch žaloby. Na druhou stranu je třeba zmínit, že Gilkey je dle všeho na pomezí konsilience náboženství a vědy a NOMA, jelikož tvrdí, že obě mohou v pohodě koexistovat, protože si kladou odlišné druhy otázek. Gilkeyho postoj však autoři doplňují "tím nejlepším na závěr":</div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
we are personally undecided (and perhaps divided) about the extent to which it is reasonable in the long run to reconcile science and religion or, if you like, rationality (as represented by science) and irrationality (as could possibly be represented by certain aspects of religion). <b>We can visualize a society without religion</b> (of the kind seen in western societies; see Gilkey, pp. 99-100) <b>and with science</b>. <b>But we can't visualize a viable society today with religion and without science</b>. Have both if you like; Gilkey has shown that it might be possible. (pp. 482-483, zvýraznění vlastní)</blockquote>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Lepší shrnutí si moc neumím představit, stejně jako autoři si neumí představit životaschopnou společnost s náboženstvím ale bez vědy. Rovněž si neumím představit, co dalšího by mělo být ke kreacionismu řečeno, aby byl definitivně odsunut do stejné skupiny volnočasových aktivit, jakými jsou horoskopy, astrologie nebo <a href="http://www.klostermann.de/epages/63574303.sf/de_DE/?ObjectPath=/Shops/63574303/Categories/Buecher/Philosophie/HGA/Editionsplan">jiné blábol</a><u>y</u>. Věnovat se jim může každý dle svého uvážení a na vlastní nebezpečí, ale musí přijmout zodpovědnost za to, když se jimi bude řídit.<br />
<br />
Stenseth, Nils Christian, Tjønneland, Audfinn & Lindholm, Tore, "Can Rationality and Irrationality Be Reconciled?",<i> Biology and Philosophy</i>, October 1988, Vol. 3, Issue 4, pp. 475-483 [<a href="http://link.springer.com/article/10.1007%2FBF00647968">LINK</a>]</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-28521881754995520332014-02-13T01:46:00.001-08:002014-02-13T02:09:02.227-08:00It's Darwin's 205th Birthday, and People Still Don't Accept EvolutionVčera tomu bylo přesně 205 let od narození nejvýznamnějšího vědce, který kdy kráčel po Zemi. Tradičně se objevila celá řada příspěvků a komentářů k tomu, co už se léta nazývá <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Darwin_Day">Darwin Day</a>. Nejlepší příspěvek má ale Jerry Coyne a to pro <a href="http://www.newrepublic.com/article/116580/charles-darwins-birthday-evolution-debate-still-going"><i>New Republic</i></a>. Coyne svůj příspěvek pojal jako dopis, a to dopis vtipný i poučný:<br />
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
Happy 200th birthday! I hope you are as well as can expected for someone who has been dead for nearly 130 years. I suppose that your final book, the one about earthworms, has a special significance for you these days.</blockquote>
Nebo<br />
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
In <i>The Origin</i>, you gave very little evidence for evolution from the fossil record, wringing your hands instead about the incompleteness of the geological record. But since then, the labors of fossil-hunters throughout the world have turned up plenty of evidence of evolutionary change, and many amazing “transitional” forms that connect major groups of animals, proving your idea of common ancestry. You predicted that these forms would exist; we have found them.</blockquote>
Coyne si také ale tak trochu postěžuje<br />
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
I wish I could end this letter by telling you that your theory of evolution has achieved universal acceptance. As you well knew, evolution has proved a bitter pill for religious people to swallow. For example, a large proportion of the American public, despite access to education, clings to a belief in the literal truth of Genesis. You will find this hard to believe, but more Americans believe in the existence of heavenly angels than accept the fact of evolution. Unfortunately, I must often put aside my research to fight the attempts of these “creationists” to have their Biblical views taught in the public schools.</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Coyne svůj příspěvek k Darwinově výročí napsal nejen velmi trefně a vtipně, ale také poukázal na základní aspekty evoluční teorie a naznačil, v čem spočívá Darwinův význam a přínos aniž by zabředl do patosu či přehnané adorace. Rýpnutí do kreacionistů pak není ničím jiným, než prostým konstatováním, včetně zmínky o tom, jakým způsobem se v poslední době do diskuse s ID pomatenci právě Coyne hojně zapojuje. Všem zájemcům Coynův článek vřele doporučuji.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLkE1sm8l_1QcGRBg9RZwxTpGHrT1qODyWUZ7iX2HGQNBAXPmcVzPgUD9CkHUMWFK3-p8Y2k9nJc7XqP1c3B_OtyWfyHdWrS38wVdJk4h1uY5PzSTd3zqTuLmnkehUmZxnJv3UsJ5SLH_x/s1600/Hull.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLkE1sm8l_1QcGRBg9RZwxTpGHrT1qODyWUZ7iX2HGQNBAXPmcVzPgUD9CkHUMWFK3-p8Y2k9nJc7XqP1c3B_OtyWfyHdWrS38wVdJk4h1uY5PzSTd3zqTuLmnkehUmZxnJv3UsJ5SLH_x/s1600/Hull.jpg" height="320" width="180" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby toho nebylo málo, konečně jsem se dočkal jednoho ze zakládajících textů filozofie biologie - <i>Philosophy of Biological Science</i> od Davida Hulla. Tahle útlá knížka mi totiž přišla zpoza velké louže právě včera, tj. to s dárkem u příležitosti Darwin Day vyšlo více než dobře a oslava byla radostná i nostalgická, protože David Hull již přestal před více jak třemi lety <a href="http://www.northwestern.edu/newscenter/stories/2010/08/david-hull-philosophy-obituary.html">existovat</a>. Nostalgii jsem se neubránil i proto, že ve vzpomínce na Davida Hulla jeho dlouholetý přítel, a další nestor filozofie biologie, Michael Ruse, napsal velmi dobrý článek "David Hull: a memoir" (2010), ve kterém mimo jiné zmiňuje Hullův vstupní text do peřejí filozofie biologie: "The Effect of Essentialism on Taxonomy - Two Thousand Years of Stasis I, II" (1965). Tuhle Hullovu dávku považuji za jeden z nejlepších textů, které kdy k filozofii biologii napsal, a tak jsem jím rovněž zalistoval, abych si připomněl, že Hull se snažil ukázat, jak esencialismus a Aristotelův odkaz zásadním způsobem zkomplikovaly debatu o povaze druhů až do dnes.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po Coynově vzoru jsem rovněž projel <i>O původu druhů</i> a následně začal louskat Hullovu knihu. Ta mimochodem vyšla v roce 1974 v edici "Foundations of Philosophy Series", v níž mimo jiné vyšla Quinova <i>Philosophy of Logic</i> (1970), jako prakticky první "učební" text k filozofii biologie. Ta <a href="http://www.amazon.com/The-philosophy-biology-Michael-Ruse/dp/0091152208/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1392284178&sr=8-1&keywords=michael+ruse+philosophy+of+biology+1973">Rusova </a>z roku 1973 byla spíše "introductory" záležitost, Hull vše pojal více didakticky. A jak píše v poděkování, kde zmiňuje takové persony jako je Morton Beckner (autor <i>The Biological Way of Thought</i>), Ernst Mayr (netřeba představovat) nebo Kenneth Schaffner a William Wimsatt (klasici filozofie biologie z první generace), bez spolupráce studentů jeho kurzů o filozofii biologie, by zmíněnou knihu napsal jen velmi těžko. Co je ještě zajímavější a velmi důležité, Hull právě v předmluvě zdůrazňuje skutečnost, která i nadále představuje jeden z metaproblémů oboru filozofie biologie:</div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
The major problem is that few readers will have a background in both biology and philosophy. In fact, many are liable to have background in neither. Anyone who has taught a course in Philosophy of Biology knows how difficult it is to teach philosophy to biology students while at the same time teaching biology to philosophy students. (p. xi)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Čili v obecnější rovině je problém následující: buď filozofii biologie dělají lidé jen s filozofickým nebo jen biologickým backgroundem; jejich kombinace je ideální, ale poměrně vzácná (viz Alex Rosenberg) a proto často dochází k tvorbě třecích ploch, kdy filozofové nemají páru o biologii (zdravíme Fodora) a jsou pro biology snadným soustem nebo biologové jsou pro filozofy tuze mělcí, ehm. Budu na to muset pamatovat, začínáme přesně za <a href="https://sites.google.com/site/vyukassdvs/ph/phi-bio-i">týden</a>.</div>
<br />
Coyne, Jerry, "It's Darwin's 205th Birthday, and People Still Don't Accept Evolution", <i>New Republic</i>, February 12th, 2014 [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieNU8wODJyeWUta0U/edit?usp=sharing">PDF</a>]frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-28077303267240838632014-02-10T04:27:00.000-08:002014-02-10T10:15:34.972-08:00Co rostliny ví<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy566d0OEnP1_GeE_Hmv8oY5bav7WQRACmavufS0aGmSLUyXMtDGZXbnuzpM6Zo1W4B8_t1Ozc5tuwXIFqpKcMHUts5y5p31fOxDNdo92LS5iYEtceI87agVG2ZghkpPz_03Tz0KxEbQAN/s1600/Phalaris_canariensis.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy566d0OEnP1_GeE_Hmv8oY5bav7WQRACmavufS0aGmSLUyXMtDGZXbnuzpM6Zo1W4B8_t1Ozc5tuwXIFqpKcMHUts5y5p31fOxDNdo92LS5iYEtceI87agVG2ZghkpPz_03Tz0KxEbQAN/s1600/Phalaris_canariensis.jpg" height="200" width="137" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Kniha genetika Daniela Chamovitze <i><a href="http://www.amazon.com/What-Plant-Knows-Field-Senses-ebook/dp/B0071W4X7G/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1392031710&sr=1-1&keywords=daniel+chamovitz">What a Plant Knows: A Field Guide to the Senses</a> </i>byla v roce 2012 takovým malým zjevením. Amazon ji vyhlásil jednou z deseti nejlepších vědecky zaměřených knih roku, Chicago Tribune na tom bylo podobně a pro mě osobně se jednalo o jednu z nejlepších knih, kterou jsem za poslední roky četl. Relativně krátké (cca 140 stran), svižné a úderné zmapování fyziologie rostlin dalo postupně nahlédnout do života rostlin a jejich vnímání. Vnímání se nezdráhám uvést bez uvozovek, jelikož příklady, které Chamovitz uvádí, mne k tom jednak opravňují, a zároveň, pokud rostliny velmi rychle reagují na pachy, zvuky, světlo, dotyky (přepisování genů!) aj., proč bychom to nemohl označit za vnímání?</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJNqP6Dng0pSxMCV9XN93XhsZzHnZd1qElA_nV74eVN1LgF1IMVHVTOmvfqS150Id5fdHUn4nj8uvMnsklhvLxQZRRASrNeAatHG9P3E2rFGO4U9rjUOCMiJfK0i-amONSQAtV-IHrfH38/s1600/movement+in+plants.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJNqP6Dng0pSxMCV9XN93XhsZzHnZd1qElA_nV74eVN1LgF1IMVHVTOmvfqS150Id5fdHUn4nj8uvMnsklhvLxQZRRASrNeAatHG9P3E2rFGO4U9rjUOCMiJfK0i-amONSQAtV-IHrfH38/s1600/movement+in+plants.jpg" height="117" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Pro mne osobně byla Chamovitzova kniha i připomenutím génia Charlese Darwina (což tak překvapivé nebylo), protože to byl právě on se svým synem Francisem, kdo společně objevili jev, který se dnes nazývá fototropismus (to už pro mne překvapení bylo). Fototropismus je označení pro jev či reakci rostlin v důsledku jejich vystavení světlu. Tento jev Darwin popsal zejména v VIII. a IX. kapitole díla <i>The Power of Movement in Plants</i> zhruba dva roky před smrtí a do dnes je považováno za klasiku, ze které se hojně cituje. Vděčným tématem je experiment s lesknicí či chrasticí kanárskou (<i>Phalaris canariensis</i>). Ta byla během pokusu světlu vystavena v pěti modifikací: 1. v přirozené podobě semenáčku, bez jakéhokoliv zásahu, 2. s odseknutou špičkou semenáčku, 3. se špičkou semenáčku zakrytou neprůsvitnou "čepičkou", 4. to samé, ale s průsvitnou "čepičkou", 5. semenáčkem se zakrytou střední část prostřednictvím neprůsvitného cylindru. Bohužel jsem v Darwinově spisu nenašel kresbu, která by pokus znázorňovala, proto si pirátsky vypomohu z Chamovitze. Jeden z Darwinových pokusů Chamovitz popisuje následovně:</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij7T20nybYrxfFDnoVM-Ui6CHb9TkJwkN74ohMq11iZzRBJ3A4YbTXng32-7fKt13p4i9nDRSBA2TZAkjDdkXoKmyT7eQCyRysbPbOnPQ8cTmq35Vb8W2TUA1a1SFSQvEfhwIMAfd4SPWE/s1600/Chamovitz+p+14.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij7T20nybYrxfFDnoVM-Ui6CHb9TkJwkN74ohMq11iZzRBJ3A4YbTXng32-7fKt13p4i9nDRSBA2TZAkjDdkXoKmyT7eQCyRysbPbOnPQ8cTmq35Vb8W2TUA1a1SFSQvEfhwIMAfd4SPWE/s1600/Chamovitz+p+14.jpg" height="315" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">Chamovitz, Daniel (2012 <i>What a Plant Knows</i>, p. 14</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Nevím, jak vám, ale mně to přijde fascinující. Přitom to vypadá jako naprostá banalita. A to ještě není nic proti tomu, když Chamovitz popisuje další vychytávky jako je "očíčko" u zelených řas (<i>Chlorophyta</i>), mechanismus parazitismu u kokotice (<i>Cuscuta</i>) čili otáčky (tomato killing-spree) nebo Heilovy experimenty s působením pachů na rostliny. Příroda je zkrátka fascinující a Chamovitzovu knihu by stálo za to přeložit. O knize se více můžete dozvědět na její <a href="http://www.whataplantknows.com/">oficiální stránce</a> a neopomeňte jednotlivá videa!</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-2275331393649755222014-02-09T11:52:00.004-08:002014-02-09T11:52:55.659-08:00Caroli Linnæ Systema Naturaæ - Animalia<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSFdA6Ek2t71fIK1YAKfzLHZeEjS71j20AihA4Z_aNX2g_BOVECy_g2pGSv8pR_Xmk5QxOVsa2ZHuICNbjk5uz6tASlwsx5lb8gtS3Ay7kcjbmOe5lTrCK6tZe8O7rGDoMm7FaAip46C2n/s1600/Linn%C3%A9.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSFdA6Ek2t71fIK1YAKfzLHZeEjS71j20AihA4Z_aNX2g_BOVECy_g2pGSv8pR_Xmk5QxOVsa2ZHuICNbjk5uz6tASlwsx5lb8gtS3Ay7kcjbmOe5lTrCK6tZe8O7rGDoMm7FaAip46C2n/s1600/Linn%C3%A9.jpg" height="205" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nedávno jsem na g+ upozorňoval na dva tituly, které pojednávají o klasifikaci. <i><a href="http://www.amazon.com/Nature-Classification-Relationships-Natural-Sciences/dp/0230347924/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1391966930&sr=1-1&keywords=nature+of+classification">The Nature of Classfication</a></i> a <i><a href="http://www.amazon.com/Natural-Categories-Human-Muhammad-Khalidi-ebook/dp/B00DOW6I4I/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1391966995&sr=8-1&keywords=natural+categories+and+human+kinds">Natural Categories and Human Kinds</a></i> pojednávají o problémech spojených s klasifikací, resp. druhy, což je jedno z velmi ožehavých a stálé aktuálních témat ve filosofii biologie. Není se co divit, protože až do vydání <i>Systema Naturaæ </i>Carla Linného neexistovala komplexnější klasifikace, která by se pokoušela roztřídit známé druhy (tricky) do alespoň rámcově uzavřených a odstupňovaných kategorií. Ono totiž vytvořit životaschopnou klasifikaci není vůbec sranda a je to jen pro vytvrdlé jedince.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když se letmo (a hodně zjednodušeně) podíváme do historie biologického myšlení, není to až do zmíněného Linného žádná sláva. Aristotela někteří považují nejen za prvního biologa a filosofa biologie vůbec, ale, jako třeba Armand Leroi, za vůbec největšího biologa v dějinách. Ať už si o tomhle výstřelku myslíme cokoliv, jasné je jen to, že klasifikaci nevytvořil žádnou. Rekapituloval, zkoumal, pozoroval, pitval a vyvrhoval, ale přes v jeho době nevídanou systematičnost se k třídění nedostal, pokud ano, tak se nám takové spisy nedochovaly. Po Aristotelovi je to neskutečná bída. Teofrastus jen navazoval na Aristotela, stejně jako Dioskorides, Plinius opisoval, kde mohl a spíše jen sbíral. Pokud se něco klasifikovalo, tak to byly rostliny a to ještě jen z důvodů lékařských. Ve středověku tady sice byl Fridrich II. a jeho zájem o sokolnictví (<i>De arte venandi</i>) a pak vykukové jako Tomáš z Cantrimpré nebo Beauvois, kteří posbírali zkazky všude možně, aby přesvědčovali čtenáře o existenci všelijakých oblud a vybájených stvoření. V podstatě do renesance, kdy započaly první nesmělé pokusy systematizovat poznatky v oblasti botaniky, to bylo s klasifikacemi velmi bledé. Nesmělé pokusy v případě takových person jako byli Gesner, Belon, Salviani nebo Rondelet, kteří byli navíc spíše zoology, ale fušovali do ledasčeho, byly na tu dobu super, ale stran klasifikace to zrovna hitparáda nebyla. Všechno se pomalu začalo spouštět na přelomu 15. a 16. století - 1492 a exploze dosud netušeného, plus se Harvey, Borelli, Cesalpino, Vesalius a další se rozhodli vykašlat na tradici a pořádně se rozhlédnout kolem sebe. Později tam sice trochu lítá Descartes, jehož pokusy o matematizaci všeho dosti zbrzdily i výzvy poznání v případě biologie, a Holbach nebo La Mettrie se příliš upnuli na mechanicismus, ale s van Leeuwenhoekem a Malpighim jsme už zase na správné cestě. Jedním z největších borců byl určitě Redi se svým studiem hmyzu a skutečnými experimenty. Tenhle velikán jen tak mimochodem vyvrátil samovolné plození. Swammerand, Lyonnet, de Réaumur nebo Frisch ukázali právě v případě hmyzu, co je možné, když se zaměříte na pozorování a systematickou práci s poznatky. Došlo k zakládání rozsáhlých sbírek, které zavdaly na komparace a doplňování napříč generacemi. Cesalpino, Tournefort a John Ray definitivně položili základy a Carl Linné pak udělal díru do světa. Cuvier a Buffon jsou taky sympaťáci, ale první blbnul s katastrofismem a druhý byl sice super drzoun, nicméně na Káju neměl. S tím vším dohromady mne stále udivuje, že Linného dílo nebylo nikdy přeloženo do naší mateřštiny. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Linné byl sakra zcestovalý, už jako malý sbíral kvítí, studoval, sbíral kvítí, přednášel, sbíral kvítí, chtěl zapíchnout kolegu Rosena a sbíral kvítí. Při svých cestách dokonce pomohl v jedné vesnici objasnit výskyt "psinky" u dobytka - onemocnění pocházelo z otravy z rozpuku jízlivého (<i>Cicuta virosa</i>). A jak tak sbíral kvítí, začal se postupně zabývat i živočichy, přičemž byl tak nesnesitelně všetečný, že začal škudlit celou řadu exemplářů a syslit si v Královské švédské akademii věd všechno pro sebe. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ponechme stranou, že byl Linné kreacionista starého střihu, nyní jde o jeho klasifikaci a jedinečný přínos k biologii z díla <i>Systema Naturaæ </i>(1735)<i>. </i>Protože to nebyl posera, tak začal pěkně od píky a vytvořil systém, v němž bylo místo prakticky pro všechno, co lidé znali. Po obligátním "Ó Jehova!, Quam magnifica sunt Tua Opera!" a tak dále, se do všeho pustil: Bůh, svět, nebe, elementy, Země, příroda a naturalia (z nedostatku lepšího překladu). U naturálií to pro nás začíná být skutečně zajímavé, byť např. v případě elementů podává slušný rozbor a rozhodně nekončí jen vyjmenování ohně, vzduchu, vody a země, ale pouští se i do jejich charakteristik a spojení s planetami. U naturálií Linné rozlišuje tři říše (<i>Regna</i>) <b>Lapides </b>- "corpora congesta, nec viva, nec sentientia", čili kameny nebo minerály, tělesa/objekty nahromaděné, bez života, bez mysli (překvapivě); <b>Vegetabilia </b>- "corpora organisata & viva, non sentientia", tj. rostliny - tělesa/objekty organizované a živé, leč nemyslící; a konečně <b>Animalia </b>- "corporata organisata & viva, & sentientia, sponteque se moventia" - myslím, že to je jasné. Říše pak dělí do tříd (<i>Classes</i>), třídy do řádů (<i>Ordines</i>), řády do rodů (<i>Genera</i>) a ty pak dále do druhů (<i>Species</i>). MacGillivray (1834) ale upozorňuje na zajímavou skutečnost, kterou z důvodu své nulové znalosti latiny a nedostatku podobného zdroje nejsem s to ověřit:</div>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
"Each of these six classes is divided into several orders and numerous genera; and the genera are composed of species. Sometimes the species exhibits varieties, or variations of form, colour, and other qualities, dependent upon climate, food, domestication, and other circumstances." (<i>Lives of Eminent Zoologists</i>, p. 289)</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Znamenalo by to, že Linné uvažoval ještě o varietách, což by byl fakt nářez. Nicméně zajímavé je i další dělení, posuďte sami: <b>Animalia </b>rozdělil do šesti tříd - <i>Quadrupedia</i>/<i>Mammalia</i>, Aves, <i>Amphibia</i>, <i>Pisces</i>, <i>Insecta </i>a <i>Vermes</i>, tzn. čtvernožci či savci, ptáci, obojživelníci, ryby, hmyz a červi. První třídu pak dále rozčlenil do řádů Nobles, Bruta, Feraæ, Glires, Pecora, Belluæ a Cete, po našem primáti, šelmy zahrnující ploutvonožce a luskouny, šelmy, resp. masožravci, dále hlodavci, dobytek, kopytníci, velryby. A s dělbou pokračoval dál a dál až vytvořil základ dnešní klasifikace. Je fakt, že dnes by Linného původní klasifikace byla ale sakra vousatá, nicméně jestli se nepletu, tak Carl "vynechal" pouze stupně kmen a čeleď. Na dobu, ve které tohle všechno během svého života zvládl, jen klobouk, čepice a vše ostatní dolů, protože na bylinkáře to zkrátka není vůbec špatné. Pokud je Linného klasifikace základem té <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Biological_classification">současné</a>, přecenit jeho význam pro současnou biologii prakticky nelze. A to z Linného do dneška nemáme v češtině ani písmenko!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A protože jsem se už několikrát zmínil, že se zabývám filosofií biologie a dosud jsem zde neuveřejnil jediný post z tohoto oboru, tento je v zásadě první a rozhodně ne poslední. A máte to, brblalové.:-)</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-32269353736069268492014-02-08T02:09:00.000-08:002014-02-08T02:09:15.347-08:00"Global Thought Leaders 2013" a filosofie<div style="text-align: justify;">
Zatímco internetem proudí všelijaké ohlasy na včerejší <u><a href="http://dronteho.blogspot.cz/2014/02/olympiady-politika.html">oslavu</a></u> Putinova kultu (za vše jmenujme rockec v 50. a 60. let v SSSR), nějakou dobu se mi na disku povalují výsledky <a href="http://www.gdi.ch/de/Think-Tank/Trend-News/Detail-Page/Global-Thought-Leaders-2013">šetření GDI</a>, v němž se tento institut podíval na zoubek nejvlivnějším myslitelům za uplynulý rok a prostřednictvím sledování rozličných zdrojů sestavil hned několik žebříčků. Popsanou metodiku, kterou by rozhodně chtělo prozkoumat zevrubněji, může laskavý čtenář pročíst v dokumentu samotném <a href="http://www.gdi.ch/media/News/Global_Thought_Leader_1_EN.pdf">zde</a>. Já se omezím pouze na několik základních údajů, soustředit se budu především na to, jak dopadla filosofie.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoM70eSbHi5c5lMe8mxg2Y1Cs4WH8jPJJTpYCiUX1LrF9ESO-NH0CDSoVYYHm7ETNlPey3qsmM73cVpRm3S6a48eWyTMT98aIRpOpOcjkWsAZpXeD5Z5A_XpnIDjuMhU7JrcdQqQZo1GBi/s1600/Get.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoM70eSbHi5c5lMe8mxg2Y1Cs4WH8jPJJTpYCiUX1LrF9ESO-NH0CDSoVYYHm7ETNlPey3qsmM73cVpRm3S6a48eWyTMT98aIRpOpOcjkWsAZpXeD5Z5A_XpnIDjuMhU7JrcdQqQZo1GBi/s1600/Get.jpg" height="184" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"The objective of this study, which was developed jointly by GDI Gottlieb Duttweiler Institute and Peter Gloor and his company Galaxyadvisors, is nothing less than to identify the world´s most influential contemporary thinkers using software specifically designed to do so. [...] not only by how well they come across in a particular segment or on a specific platform such as Twitter or YouTube, but also how heavily there are networked and linked. We measure "links and likes" (Norbert Bolz)." [...] the analysis also shows how the world´s leading thinkers are networked, and which of them are relevant across countries and subject areas, which are being talked about, and which are triggering wider debate." (p. 2)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
O společnosti Galaxyadvisory se více můžete dozvědět např. <a href="http://www.galaxyadvisors.com/about/">zde</a>. Velmi zhruba řečeno, podstata zmíněného výzkumu spočívala v zaměření se na frekvenci šířených myšlenek (postů na sociálních sítí, videí, komentářů a diskusí u příspěvků apod.) dílčích osobností, přičemž, jak autoři sami zdůrazňují, "only thinkers, not doers, were included in the list of global thought leaders."</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V "Top 100" se nám tak objevuje celkem šest jedinců, jejichž primární profesí je filosofie. Jsou jimi Peter Singer, Slavoj Žižek, Daniel Dennett, Martha Nussbaumová, Judith Butlerová a Peter Sloterdijk. Na první pohled to vyšlo "pěkně", tři zástupci analytické tradice, tj. Singer, Dennett a Nussbaumová, a tři z tradice kontinentální, Žižek, Butlerová a Sloterdijk. Ponechme stranou, zda je zařazení opravu relevantní a jednoznačné. U Singera se dá diskutovat, u Žižka se přít nehodlám jen proto, že je to pablb a něco jako kulturní kritik. Dennett je jasný, stejně jako Nussbaumová. Butlerová tluče hubou o všem možném, zato Sloterdijk je mi sympatický svým přehledem (podobně jako Agamben), ale využívá ho k naprostým šílenostem (stejně jako Agamben). V celkovém srovnání s ostatními profesemi pak vychází několik následujících poznatků:</div>
<br />
<ol>
<li style="text-align: justify;">V první desítce má filosofie nejpočetnější zastoupení, dva myslitelé/spisovatelé (authors) Al Gore a Arundhati Royová, jeden sociolog a to Jürgen Habermas, Elon Musk jako podnikatel (a vizionář), právo zastupuje Lawrence Lessig, evoluční biologii Jared Diamond a za ekonomii je tu Herbert Stern.</li>
<li style="text-align: justify;">Peter Singer obsadil celkově třetí místo, což je potěšující, stejně jako páté místo Daniela Dennetta; Žižkovo čtvrté místo je (bez urážky) dosti trapnou záležitostí, zvláště když Martha Nussbaumová je až na místě třináctém</li>
<li style="text-align: justify;">Mezi deseti nejvlivnějšími mysliteli do 50 let se neobjevuje ani jeden zástupce z filosofie (coincidence?)</li>
<li style="text-align: justify;">V žebříčku žen (eh) Martha Nussbaumová na druhém místě</li>
<li style="text-align: justify;">Německy mluvící země mají svého zástupce v podobě Petera Sloterdijka na místě osmém</li>
<li style="text-align: justify;">Pro "The Non-Westerners" je na prvním Slavoj Žižek</li>
<li style="text-align: justify;">V blogosféře je Žižek na druhém místě, Singerovi patří místo osmnácté</li>
<li style="text-align: justify;">Wikisféra Singerovi svědčí více, umístil se na místě třetím (za Noamem Chomskym), před Dennettem na čtrnáctém, resp. Nussbaumovou na patnáctém místě, Žižek skončil devatenáctý; wikisféru filosofové opanují, mají zde čtyři zástupce</li>
<li style="text-align: justify;">Oproti loňskému žebříčku, kdy v první dvacítce filosofii zastupoval pouze Michael Sandel, si filosofové polepšili, na druhou stranu právě Sandel se z patnáctého propadl na sto dvacátou třetí pozici</li>
<li style="text-align: justify;">Procentuálně filosofové skončili na čtvrtém místě, jejich podíl v "Top 100" je 10,8 %</li>
</ol>
<div style="text-align: justify;">
Z mimo filosofii se pohybujících osobností mne velmi těší např. umístění Jareda Diamonda na osmém nebo Daniela Kahnemana na čtrnáctém místě. Šokující jsou Žižkovy výsledky, stejně jako umístění Stevena Pinkera (až třicáté čtvrté místo, což je zřejmě způsobeno poněkud delší dobou od poslední monografie) nebo Jonathana Haidta (čtyřicet devět). Trochu skandálně působí až šedesáté páté místo Richarda Dawkinse.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Přeji si, aby do žebříčku příštího roku promluvila např. Rebecca Goldsteinová, jejíž kniha <i><a href="http://www.amazon.com/Plato-Googleplex-Philosophy-Wont-Away-ebook/dp/B00F1W0D90/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1391854007&sr=1-1&keywords=plato+at+the+googleplex">Plato at Googleplex</a> </i>vyjde za necelý měsíc. Uvidíme.</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-69473275733235574032014-01-30T03:36:00.002-08:002014-01-30T03:36:53.950-08:00Battle in B-R5B<div style="text-align: justify;">
Můj bývalý kolega a kamarád, kterého z taktických důvodů nebudu jmenovat, má již několik let jednoho koníčka. Tímhle koníčkem nebo spíše koněm, který žere čas jak Kronos svoje děti (hehe) je hraní takové malé, nenápadné, nudné, fádní a vůbec zcela zbytečné online hry, která se jmenuje EVE, resp. <a href="http://www.eveonline.com/"><i>EVE online</i></a>. No a ve virtuálním prostoru této hry, kterou nejspíše nejlépe vystihuje pojmenování "ekonomicko-strategicko-vojenský simulátor" (nejde o má slova:), se 27. 1. 2014 odehrálo něco, co mi teď zpětně pomůže relativizovat samotný úvod tohoto příspěvku. To, co se totiž odehrálo, na mě udělalo neskutečný dojem a proto jsem se rozhodl o tuto událost podělit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJKmMCyrAlNHj84vYiXMTKuLwEjLDifgET5OPqxHjEvJXt7Dleq6s0vTjdMIaY1qKx3FquZSNkSGW_u55Bqw42secifplAT38Fakb9geiNbRJEX13QWwEiTaxN8OE-rawu8lqJH5vKehVr/s1600/B-R_Image_One.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJKmMCyrAlNHj84vYiXMTKuLwEjLDifgET5OPqxHjEvJXt7Dleq6s0vTjdMIaY1qKx3FquZSNkSGW_u55Bqw42secifplAT38Fakb9geiNbRJEX13QWwEiTaxN8OE-rawu8lqJH5vKehVr/s1600/B-R_Image_One.png" height="170" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aby bylo jasno, s počítačovými hrami mám poměrně bohaté zkušenosti. Největší zkušenost mám s cRPG, tzn. hnusně česky "hry na hrdiny", tj. s role playing games, po našem s RPGčkama a to v drtivé případě single, resp. offline. <i>Fallout</i> <i>I</i>, <i>II</i> (ne ta hovadina od Bethesdy, kde jste nukem mohli útočit na 2 metry a nic se vám po jeho použití nestalo), <i>Arcanum</i>, <i>Baldur´s Gate</i> <i>I</i>, <i>II</i>, <i>Planescape: Torment</i> (nejlepší hra ever!) nebo <i>Lionheart </i>a <i>Neverwinter Nights</i>, no, možná ještě <i>Dragon Age</i>...pak sem tam nějaká ta 3D akce jako <i>Half-Life</i> (boží!), <i>Bioshock</i> série, <i>Gears of War</i>, <i>GTA IV</i> (na <i>V</i> není železo a hlavně čas) a potom sportovní klasiky jako <i>PES</i>, byť v posledních letech <i>FIFA </i>lepší. Se strategiemi jsem skončil, když jsem při hraní <i>Civilizace IV </i>konečně postavil první hrad svého vzkvétajícího středověkého "Frankreichu" a po půl hodině dorazili Aztékové na tancích, vyplenili a uzavřeli se mnou mír. Vrcholem online hraní bylo <i>Baldur´s Gate II</i> o svaťáku se spolužáky a <i>Warlords Battlecry IV</i> se sympatickými slečnami v jedné internetové kavárně o letní brigádě v Dublinu. Např. <i>World of Warcraft</i> mě totálně minul, <i>Everquest </i>taktéž a <i>Age of Empires</i> se rovnalo <i>Starcraftu</i>, prostě jsem na to neměl a prohrávat neustále a donekonečna se mi přece jenom jednou omrzelo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když mi před pár lety onen nejmenovaný kamarád pověděl o <i>EVu</i>, byl jsem poměrně skeptický. Tahle po čertech složitá vesmírná strategie, ve které vstupujete do korporací, těžíte, uzavíráte spojenectví, obchodujete, produkujete, vyhlašujete ostatním korporacím a uniím války, obsazujete vesmírný prostor, politikaříte a taktizujete apod. má v konci něco do sebe, ale... Celá hra působí totiž nejen velmi pompézně, ale také setsakramentsky sofistikovaně a existují i borci, kteří z působení v téhle hře mají své hlavní živobytí. <i>EVu</i> jsem chtěl dát šanci, ale nebyl jsem s to se mu věnovat plnohodnotně, a tak <i>EVE </i>nedal šanci mně. Videa z hraní vypadala jako neskutečný bordel, naprosto jsem se ztrácel v pojmech, ovládání jak pro hlavonožce, interface hry připomínal kombinaci Rubikovy kostky, Mahjongu a Go s příměsí šachu, a i když jsem se snažil, moje kognitivní schopnosti byly více než nedostatečné, abych do hry pronikl v takové míře, kdy bych překlenul pověstnou čelní morénu začátečníků ve hraní <i>EVE online </i>a mohl si začít hru skutečně užívat. Zkrátka jsem na <a href="http://www.blogcdn.com/massively.joystiq.com/media/2009/02/eveslearningcurveat425.jpg">křivce</a> patřil beznadějně mezi měkkýše. Tahle skutečnost trvá až do dneška, ale občas dostanu info o novém vývoji ve světě <i>EVE</i>, link na nějaké zajímavé video nebo teaser apod. A včera mi přistál ve schránce email shrnující to, co CCP (provozovatel <i>EVE online</i>) nazývá přiléhavým pojmenováním "Titanomachy", prozaicky pak "Battle in B-R5B", v krycím označení pak "krvavá lázeň v B-R5B". 27. 1. 2014 došlo totiž ve světě <i>EVE online</i> k dosud zdaleka největší bitvě za celých jedenáct let jeho provozování, v komentáři mého ex-kolegy došlo zhruba k následujícímu:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
"27. ledna 2014 v přesně nezjištěném čase se CEO korporace HAWOCK dopustil osudové chyby – nezaplatil Intersterální policii Concord, poplatek za správu systému B-R5RB. <br /><br />Během předešlých týdnů do tohoto systému stěhovala Pandemic legion svou Superkapitální fleetu, čítající obrovské množství lodí a prostředků. Systém měl sloužit Pandemic legion jako základna pro další válku a pomoc N3. Nezaplacením poplatku pozbyl nenabyl nový vlastních svých práv a starý je ztratil. Systém nebyl pod ochranou Concordu a bylo jej možné ihned zabrat<br /><br />Zvěd druhé strany, CFC – Clusterfuck, si této chyby všiml a a dál echo svým velitelům. Během několika málo minut CFC vrhlo obrovskou Fleetu do systému za účelem obsazení a dobití stanice. N3 a PL nasazuje veškeré dostupné prostředky – systém B-R je totiž jen dva skoky od domovské základy, kde leží srdce logistiky a celého zázemí N3. Bitva je veden mezi největšími třídami lodí – Titan, Supercapital, Capital a Dread. Menší lodě dotvářejí pouze nutný support."</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V řečí čísel pak výsledek "Titanomachie" vypadá následovně:</div>
<div>
<ul>
<li style="text-align: justify;">celá bitva včetně příprav trvala 21 hodin čistého času</li>
<li style="text-align: justify;">při těchto bojích je time-diletation cca na 10%, tedy vše je kvůli výpočtům 10 krát zpomaleno</li>
<li style="text-align: justify;">zapojeno bylo celkem 7.548 charakterů (tj. postav vytvořených lidmi), přičemž 6.058 z nich se přímo zúčastnilo boje v systému B-R5RB, kde najednou může být přítomno 2.670 charakterů (více server nedává)</li>
<li style="text-align: justify;">717 korporací a 55 unikátních aliancí vytvořených lidmi se do bitvy zapojilo</li>
<li style="text-align: justify;">dohromady bylo zničeno 75 Titanů, nejsilnějších vesmírných lodí; Titan se vyrábí 3 měsíce reálného času (!), přičemž vybavení takovéto lodi se cenově pohybuje kolem 160 až 220 bilionů – pro představu: cca za 500 Kč lze koupit 1 bilion</li>
<li style="text-align: justify;">bylo vypáleno 775 "Doomsday" střel, což je cca 24 % tohoto typu vypálených za poslední dva roky provozu EVE online; bitva o HED-GP, která byla dosud největší bitvou, byla svědkem 200 "Doomsday" střel (více viz video dále a "zelený paprsek", ultimátní střela znehybňující objekty na cca 10 minut)</li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
Podle tvrzení CCP představuje "Titanomachie" dosud největší bitvu v dějinách online hraní vůbec. Podrobnější statistiky včetně grafů naleznete na stránce věnované přímo této události <a href="http://community.eveonline.com/news/dev-blogs/the-bloodbath-of-b-r5rb/">zde</a>. To nejlepší ale na závěr. Bezmála 5 minut trvající <a href="https://www.youtube.com/watch?v=RCK-E5AopVI">záběr<u>y</u></a> přímo z průběhu bitvy pořízené neutrální skupinou nabízí zřejmě to nejlepší, co jsem z herních videí měl možnost vidět - nejde o vygenerované video, ale záběry přímo z hraní. Beru samozřejmě v potaz nejen video samotné, ale data, která jsou v jeho pozadí. Vedle něj klání z <i>WoW</i> nebo <i>Starcraftu </i>a <i>LOTRu</i> online působí jako čajový dýchánek pro klub seniorů. Už proto si tento off-topic příspěvek zasloužil své zařazení. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
h/t: HPLlover</div>
</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-45468559899981009812014-01-26T03:52:00.000-08:002014-01-26T03:52:08.579-08:00Ceremonie, theatre, et politique au XVIIe siècle<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSr5ftwQlGSOkZeQ4q643r_jOEohfiecNfXtM2u1n2IGy6XyfCp3TyJT4g2H7F2fj_AZ-R_XkGzYE8qDkwY9vBWxJvZJWke3c6AQHs1-JMWb5Xp8Ro1ICHpfYX3w_b5tvvFWZXjYKlHkju/s1600/La+fronde.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSr5ftwQlGSOkZeQ4q643r_jOEohfiecNfXtM2u1n2IGy6XyfCp3TyJT4g2H7F2fj_AZ-R_XkGzYE8qDkwY9vBWxJvZJWke3c6AQHs1-JMWb5Xp8Ro1ICHpfYX3w_b5tvvFWZXjYKlHkju/s1600/La+fronde.jpg" height="180" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nečekal jsem, že uveřejnění překladu <i>Titres et travaux </i>(viz <a href="http://donnerdelapensee.blogspot.cz/2014/01/titres-et-travaux.html">zde</a>) vyvolá takový ohlas a celou řadu žádostí o jeho sdílení. Příjemně mne to překvapilo a proto jsem se rozhodl dříve uveřejnit překlad jiného, ještě méně známého Foucaultova textu z roku 1972, který jsem měl původně připraven jako doplňující materiál pro kurz "<a href="https://sites.google.com/site/vyukassdvs/ph/foucault">Postmoderní filozofie na pozadí díla Michela Foucaulta</a>". Nejedná se přímo o text, který byl určen k publikování, ale o shrnutí jednoho Foucaultova referátu, který přednesl na University of Minnesota a díky shrnutí Stephena Davidsona a vstřícnosti Stuarta Eldena je k nyní k dispozici. Důvod, proč jsem tento text zvolil, je dvojí:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<ul>
<li style="text-align: justify;">krátký, ale velmi hutný text ukazuje, jak Michel Foucault postupoval od 70. let stran studia trestních mechanismů, politické moci a její institucionalizace</li>
<li style="text-align: justify;">text krásně předznamenává nejen kurz <i>La société punitive</i> (<i>Trestající společnost</i>), ale zejména pak knihu <i>Dohlížet a trestat</i>; především pak jde ruku v ruce se slavným "případem Damiens" hned z kraje zmíněného díla</li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
Jen doplním, že Michel Foucault se svým příspěvkem vystoupil u příležitosti výroční Konference o francouzské literatuře 17. století na půdě University of Minnesota 7. dubna 1972. Pokusil jsem se překlad vybavit pokud možno co nejobsáhlejšími poznámkami, protože, jak známo, Foucault se v mnoha ohledech příliš nemazal s poznámkovým aparátem, což bylo ještě umocněno skutečností, že Stephen Davidson "jen" Foucaultův příspěvek shrnul a doplnil jedinou poznámkou. Stejně jako v předchozím případě veškeré chyby a nepřesnosti v překladu jdou na moje triko.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A jen malá poznámka na okraj, jsem jen kousíček od 16 000 zobrazení tohoto blogu!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Foucault, Michel, "<i>Ceremonie, divadlo a politika v 17. století</i>", 1972, trans. Vladimír Vodička 2014<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.479999542236328px; text-align: justify;"> </span>[<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieamdJZ0FCMjhNWGc/edit?usp=sharing">PDF</a>]frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-52850452511574035922014-01-24T12:38:00.000-08:002014-01-26T12:38:17.707-08:00Titres et travaux<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhksB7R2QPc-75me15XUFJv6Zp9rADGUPWJ2O4MgydvoNUa_gIMkNbiCqdhkBktsA4fC_EzXSNs9Iea_tAgnQ2rHYFhbisVc4Los8ZbM0qclt7ipkkDPlM0bupTGFtLQp5wAnvIaTql7RwD/s1600/michel-foucault.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhksB7R2QPc-75me15XUFJv6Zp9rADGUPWJ2O4MgydvoNUa_gIMkNbiCqdhkBktsA4fC_EzXSNs9Iea_tAgnQ2rHYFhbisVc4Los8ZbM0qclt7ipkkDPlM0bupTGFtLQp5wAnvIaTql7RwD/s1600/michel-foucault.jpg" height="170" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Byť je Michel Foucault v Čechách celkově nejpřekládanějším francouzským filosofem, v posledních letech, zřejmě poplatně trendu, další překládání prakticky ustalo. Před pár lety jsem dostal informaci, že Foucaultova habilitační práce vydaná pod názvem <i>Folie et déraison. Histoire de la folie à l'âge classique</i>, která česky vyšla jako <i>Dějiny šílenství v době osvícenství </i>v překladu Věry Dvořákové v nakladatelství Svoboda v podobě pozdějšího výběru (a chybí v něm prakticky polovina původní práce!) by měla dojít kompletního přeložení. Dosud se tak nestalo, tudíž skutečně posledním překladem je Foucaultův kurz <i>Zrození biopolitiky</i> z akademického roku 1978 - 1979, kterého se nepříliš zdatně zhostil Petr Horák (podobně jako u druhého ze dvou přeložených kurzů, tj. <i>Je třeba bránit společnost</i>). Z knih pak jde o <i>Zrození kliniky </i>(2010), méně oblíbený, ale přesto velmi zdařilý text, o němž Foucault prohlásil, že je "doplňkem toho, co se nevešlo do <i>Dějiny šílenství</i>". Nemohu si pomoci, ale jak Věra Dvořáková, tak Čestmír Pelikán Foucaulta překládali bravurně, ale dalších překladů z jejich pera se zřejmě nedočkáme. Obecně je věčná škoda, že překlady ustaly, zvláště, když Foucaultovy spisy a především pak přednášky z Collège de France jsou v posledních letech hromadně překládány do angličtiny, němčiny, ale také španělštiny a italštiny a i díky tomu dochází k přehodnocování a lepší kontextualizaci jeho díla.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Před dvěma lety jsem chtěl svou troškou do mlýna také přispět a přilepil jsem ke své diplomové práci překlad Foucaultovy přednášky z 1. února 1978 v rámci kurzu <i>Sécurité, territoire, population</i>, známou více jako "guvernementalita". Jelikož jsem franštinář-samouk a rozhodně nejsem profesionální překladatel, nemám ambice se pouštět do nějakých větších akcí, byť při listování českým překladem <i><a href="http://www.kosmas.cz/knihy/135703/slova-a-veci/">Slov a věcí</a></i> mě kacířsky napadlo, že je skoro lepší, aby překládal člověk, který profesionálním překladatelem není, ale má o příslušném díle, resp. autorovi dostatečné znalosti a přehled. Přesto všechno jsem se pokusil přeložit Foucaultův příspěvek u příležitosti jeho kandidatury na Collège de France z 12. dubna 1969. Tímhle příspěvkem totiž začalo nejsilnější a zřejmě také nejzajímavější období jeho tvorby. Posuďte sami:</div>
<br />
<ul>
<li>13. března 1969 vyšla <i>Archeologie vědění</i></li>
<li>12. dubna pronáší příspěvek "Názvy a práce" (viz dále)</li>
<li>2. prosince Foucault pronáší inaugurační přednášku na Collège de France "Řád diskurzu", publikována v Gallimardu 21. ledna 1971</li>
<li>ak. rok 1970 - 1971 cyklus přednášek <i>Vůle k vědění</i></li>
<li>ak. rok 1971 - 1972 cyklus přednášek <i>Instituce a teorie trestů</i></li>
<li>6. listopad 1972 počátek semináře "Pierre Rivière a jeho dílo"; základ pro pozdější knihu <i>Já, Pierre Rivière, majíce zavraždit mou matku, mou sestru a mého bratra...</i>, která byla s velikým ohlasem publikována v září 1973</li>
<li>září 1973 nakladatelství Fata Morgana vydává <i>Toto není fajfka</i>, dílo, které je poctou surrealistickému malíři Réné Maigrettovi</li>
<li>ak. rok 1972 - 1973 cyklus přednášek <i>Trestající společnost</i></li>
<li>ak. rok 1973 - 1974 cyklus přednášek <i>Psychiatrická moc</i></li>
<li>ak. rok 1974 - 1975 cyklus přednášek <i>Abnormální</i></li>
<li>25. ledna 1975 je v edici "Bibliothèque des Histoires" u nakladatelství Gallimard publikováno slavné dílo <i>Dohlížet a trestat</i></li>
<li>ak. rok 1975 - 1976 cyklus přednášek <i>Je třeba bránit společnost</i></li>
<li>srpen 1976 - vychází <i>Vůle k vědění</i>, první díl konečného triptychu <i>Dějiny sexuality</i></li>
<li>15. ledna 1977 je publikován jeden z nejlepších Foucaultových textů "Život lidí zlopověstných" v rámci stejnojmenné kompilace textů na základě vězeňských záznamů z Hôpital de Bastille</li>
<li>ak. rok 1977 - 1978 cyklus přednášek <i>Bezpečnost, teritorium, populace</i></li>
<li>27. května 1978 přednáší na půdě Francouzské společnosti pro filosofii slavnou přednášku "Co je kritika?"</li>
<li>květen 1978 Gallimard uvádí na trh další výsledek Foucaultových seminářů v rámci kurzů na Collège de France - <i>Moje vzpomínky: Příběh Alexiny B. aka Herculina Barbina</i>, memoár slavného hermafrodita, jehož zpracování započalo, když Foucault jeho kazuistiku nalezl v Annales d'hygiène</li>
<li>ak. rok 1978 - 1979 cyklus přednášek <i>Zrození biopolitiky</i></li>
<li>ak. rok 1979 - 1980 cyklus přednášek <i>Vládnutí živým</i></li>
<li>ak. rok 1980 - 1981 cyklus přednášek <i>Subjektivita a pravda</i></li>
<li>květen 1981 série šesti přednášek <i>Činiti zlo, mluviti pravdu: funkce doznání v soudnictví</i> na univerzitě v Lovani; přednášky předcházejí dva poslední cykly přednášek před Foucaultovou smrtí (viz dále) a slaví veliký úspěch.</li>
<li>ak. rok 1981 - 1982 cyklus přednášek <i>Hermeneutika subjektu</i></li>
<li>1982 je vydáno společné dílo historičky Arletty Farge a Michela Foucaulta <i> Rodinné nepokoje, zapečetěné královské zatykače</i>, které představuje soubor žádostí poddaných králi a zapečetěných královských zatykačů stran [lettres de cachet] rozličných případů sociálně nežádoucích jevů, stížnosti manželek na jejich chotě z důvodu alkoholismu, žalování na marnotratné syny živící se krádežemi, prostopášné chování dcer apod.; do značné míry jde o pokračování projektu "Život lidí zlopověstných"</li>
<li>5. října - 15. listopadu seminář "Technologie sebe samého", Department of Religion at the University of Vermont in Burlington </li>
<li>ak. rok 1982 - 1983 cyklus přednášek <i>Vládnutí sobě a ostatním</i></li>
<li>ak. rok 1983 - 1984 cyklus přednášek <i>Odvaha k pravdě</i></li>
<li>14. května je publikován druhý díl z <i>Dějin sexuality</i> - <i>Užívání slasti</i></li>
<li>20. června, již hospitalizovaný na jednotce intenzivní péče dostává čerstvě vydaný třetí díl <i>Dějin sexuality</i> - <i>Péče o sebe</i>.</li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
Dle všeho to vypadá, že během dvou let budeme mít k dispozici všechny dostupné Foucaultovy texty. Gallimard na konci loňského roku vydal poslední z cyklu přednášek, tj. <i>La Société Punitive</i> a do celkového výčtu už schází pouze cykly dva: <i>Théories et Institutions Pénales</i> a <i>Subjectivité et Vérité</i>. Zajisté se tak brzy dočkáme přinejmenším aktualizací některých průvodců a úvodů do Foucaulta, možná i nových překladů (i v češtině???) některých jeho knih, protože dostupnost přednášek v celé řadě případů pomáhá lépe porozumět některým obratům a používaným pojmům. Jednu z takových vlaštovek bude představovat <i><a href="http://progressivegeographies.com/future-projects/foucaults-last-decade/">Foucault´s Last Decade</a></i> od Stuarta Eldena.</div>
<div style="text-align: justify;">
.</div>
<div style="text-align: justify;">
Po sáhodlouhém "préface" se nyní dostanu k tomu nejpodstatnějšímu, ehm. Foucaultova řeč "Titres et travaux" u příležitosti jeho kandidatury na <span style="text-align: justify;">Collège de France z 12. dubna 1969 by neměla chybět v bibliografii každého zájemce o Foucaultovo dílo. Společně s "Řádem diskurzu" (jehož český překlad je rovněž notně fousatý a zasloužil by si revizi) se totiž jedná o shrnutí Foucaultova projektu či spíše rozvržení a postupů práce, kterou dosud vykonal. "Názvy a práce" vysvětluje Foucaultův postup a bádání do roku 1969, "Řád diskurzu" pak předkládá nástin budoucí práce, které se hodlal věnovat právě na </span><span style="text-align: justify;">Collège de France. Nyní je alespoň v neoficiálním a neautorizovaném překladu k dispozici i v češtině. Všichni zájemci mohou číst <a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieLW5VR2NzV29PWDA/edit?usp=sharing">zde</a>. Za veškeré chyby a nepřesnosti nesu zodpovědnost pouze já.</span></div>
<div>
<span style="text-align: justify;"><br /></span></div>
<div>
<span style="text-align: justify;">Foucault, Michel, "Názvy a práce" - </span>Přednáška u příležitosti jeho kandidatury na Collège de France, 1969<span style="text-align: justify;">, trans. Vladimír Vodička 2014 [</span><a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieLW5VR2NzV29PWDA/edit?usp=sharing" style="text-align: justify;">PDF</a><span style="text-align: justify;">]</span></div>
<div>
<br /></div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-22472079113193311492014-01-20T04:48:00.001-08:002014-01-21T12:35:29.324-08:00Výběrové kurzy<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zanedbání pravidelného shrnutí uplynulého roku jsem stále ještě nenapravil, ale brzy se k tomu nejlepšímu, co dle mého přinesl rok 2013 jistě dostanu. Je však příhodnější, abych první letošní příspěvek začal něčím vskutku pozitivním a dle všeho tomu tak skutečně je. Protože k povinnostem studentů doktorského studijního programu filozofie na KFI FF patří mimo jiné i výuka výběrových kurzů, vypsal jsem po patřičných konzultacích s povolanými osobami pro letní semestr hned dva kurzy. Z mého pohledu milou povinnost budu naplňovat v kurzu <a href="https://sites.google.com/site/vyukassdvs/ph/foucault">"Postmoderní filozofie na pozadí díla Michela Foucaulta"</a> a <a href="https://sites.google.com/site/vyukassdvs/ph/phi-bio-i">"Vybrané kapitoly z filozofie biologie I"</a>. Mimo jiné jsem od zveřejnění obou kurzů ve STAGu dostal několik dotazů stran jejich obsahu, protože anotace u kurzů stále absentují, napravuji tak do určité míry zmíněný nedostatek touto cestou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUyb3rpsg2INqRRHDwqdzfBY185y7GIVxm9c5K2miEG_G2uQS2CnaSFKX5ylSJcto7hpVeh3FevFrorYZ9hSqInbkBHyX9OJlYYB_BQR6kp_KtKfa1SSeH-36p-afSzSohBmGwaSIxYbfF/s1600/foucault06.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUyb3rpsg2INqRRHDwqdzfBY185y7GIVxm9c5K2miEG_G2uQS2CnaSFKX5ylSJcto7hpVeh3FevFrorYZ9hSqInbkBHyX9OJlYYB_BQR6kp_KtKfa1SSeH-36p-afSzSohBmGwaSIxYbfF/s1600/foucault06.jpg" height="200" width="165" /></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Ti, kteří mě znají, tak přesně vědí, že první je mimo jiné guilty pleasure vzhledem k mé studijní minulosti, protože Foucaultovu dílu jsem se věnoval několik let, čistě soukromě v tom pokračuji nadále a zároveň jej považuji za snad jediného francouzského postmoderního filozofa, kterému se má smysl věnovat i nadále; pořadí důvodů vypsání kurzu nechť si seřadí každý dle svého uvážení. Název kurzu může trochu zavádět, ale jakmile se podíváte na <a href="https://sites.google.com/site/vyukassdvs/ph/foucault">syllabus kurzu</a>, snadno zjistíte, že se budu věnovat i dalším autorům jako je Roland Barthes, Jacques Derrida nebo Gilles Deleuze. Zátěž ale bude na Foucaultovi a to včetně posledních dvou publikovaných kurzů - <i><a href="http://www.amazon.fr/soci%C3%A9t%C3%A9-punitive-Coll%C3%A8ge-France-1972-1973/dp/2021038033/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1390218504&sr=1-1&keywords=michel+foucault">La société punitive</a></i> a<i> <a href="http://www.amazon.fr/Du-gouvernement-vivants-Coll%C3%A8ge-1979-1980/dp/2020881330/ref=sr_1_8?s=books&ie=UTF8&qid=1390218504&sr=1-8&keywords=michel+foucault">Du gouvernement des vivants</a></i>, které se mi podařilo v závěru roku opatřit v originále a nyní je poctivě studuji. Kromě toho vloni vyšel zdárný <a href="http://www.amazon.com/Companion-Foucault-Blackwell-Companions-Philosophy-ebook/dp/B00B5YDN86/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1390218624&sr=8-1&keywords=companion+to+foucault" style="font-style: italic;">A Companion to Foucault</a>, další dosud neuveřejněné texty se na letošek chystají, díky milým kontaktům z Berkeley jsem se dostal i k některým méně známým zdrojům, takže kurz by měl být co nejaktuálnější. I přes se velmi vřelý vztah k Michelovi Foucaultovi se snažím jeho dílo traktovat hodně kriticky, ale stále spravedlivě, takže na své si mohou přijít jak sympatizanti, tak odpůrci.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrIaM0Q3OddsmVXGwk0NXjMxCtFdhchk8a536ga6NQeXM0Xak9wI4iE2HxZjsKnXDXuHIX7H-szpo431We18q6H6s2qChNlOhfnC9CLCLvwktTtyxVwJa4JzdWohrUDuD6mdOrl6W9WrxH/s1600/charles-darwin.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: justify;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrIaM0Q3OddsmVXGwk0NXjMxCtFdhchk8a536ga6NQeXM0Xak9wI4iE2HxZjsKnXDXuHIX7H-szpo431We18q6H6s2qChNlOhfnC9CLCLvwktTtyxVwJa4JzdWohrUDuD6mdOrl6W9WrxH/s1600/charles-darwin.jpg" height="200" width="198" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Filozofie biologie představuje aktuálně hlavní předmět mého studijního zájmu a druhý kurz slouží jako základní úvod do problematiky. Neustále mě překvapuje, jak málo je tento filozofický obor reflektován v českém prostředí, přijde mi poněkud zanedbaný a díky zmíněnému kurzu se snad podaří dostat jej více na světlo. <a href="https://sites.google.com/site/vyukassdvs/ph/phi-bio-i">Syllabus kurzu</a> je nastaven tak, aby respektoval především tradiční témata, pokud ale půjde vše dobře a ohlasy budou pozitivní, rád bych pro zimní semestr příští roku navázal pokračováním, v němž by více prostoru dostala témata nejaktuálnější. Stejně jako u předchozího kurzu, i v případě filozofie biologie byla úroda více než hojná, a tak budu vycházet např. z posledních "skript" Peter Godfrey-Smithe <i><a href="http://www.amazon.com/Philosophy-Biology-Princeton-Foundations-Contemporary-ebook/dp/B00GG1592G/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1390219114&sr=1-1&keywords=philosophy+of+biology+godfrey-smith">Philosophy of Biology</a>, </i>zdařilého průvodce editovaného Michaelem Rusem <i><a href="http://www.amazon.com/Cambridge-Encyclopedia-Darwin-Evolutionary-Thought-ebook/dp/B00B4V6P7Q/ref=sr_1_32?s=books&ie=UTF8&qid=1390219467&sr=1-32&keywords=michael+ruse">The Cambridge Encyclopedia of Darwin and Evolutionary Thought</a> </i>a dalších. Myslím, že je na co se těšit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Oba kurzy jsou určeny všem zájemcům, takže se zapisujte, budu velmi rád, pokud se sejde co nejhonější účast. Zápis začíná už zítra, takže neváhejte.:-) Dovolím si jen upozornit, že v případě filozofie biologie jsou texty výhradně v angličtině (snad kromě jednoho :-) ), to samé se týká i kurzu o Michelu Foucaultovi; franštinářům pak v případě zájmu rád poskytnu zdroje v originále, ale číst texty v originále <b>není </b>z pochopitelných důvodů nutnou podmínkou, vystačíme si s angličtinou a občas i s naším rodným jazykem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V sumě: po více jak šesti letech výuky a práce se studenty končí delší pauza a já se budu moci vrátit k tomu, co mě opravdu hodně baví, tj. k výuce. Na všechny z vás, kdo se rozhodnete na jeden či oba kurzy zapsat, se velice těším! Wish us luck.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
PS: Pokud by vyvstaly některé další dotazy, tak se na mě neváhejte obrátit prostřednictvím <a href="mailto:vladimir.vodicka@gmail.com">emailu</a>, milerád zodpovím jakékoliv dotazy.<br />
<br />
Edit: 21. 1. 2014, 21:35 - Anotace obou kurzů už jsou, alespoň rámcově, dostupné i ve STAGu</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-79922266836637035692013-12-02T14:01:00.005-08:002013-12-02T14:01:52.854-08:00Náboženství se vždycky vymstí<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCbPlrYYu29K8Qq4DJjUZ0_EFg_4mvV7FrP_lLzWWiTV6YTG3HzH2H6649WHb8KEh50Jo6ByfzQ6oBKao-gtZVWqktXl0Tlv1AssIHQx6ArQXwAyEtV03t5ZgyliVH5wF8tlPDuBqQsKp_/s1600/dodo.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCbPlrYYu29K8Qq4DJjUZ0_EFg_4mvV7FrP_lLzWWiTV6YTG3HzH2H6649WHb8KEh50Jo6ByfzQ6oBKao-gtZVWqktXl0Tlv1AssIHQx6ArQXwAyEtV03t5ZgyliVH5wF8tlPDuBqQsKp_/s320/dodo.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V poslední době se snažím rozšiřovat si záběr stran nových témat, které jsou předmětem zájmu filosofie biologie. Jedním z podnětů byl chystaný <a href="http://www.amazon.com/Philosophy-Biology-Princeton-Foundations-Contemporary-ebook/dp/B00GG1592G/ref=sr_1_3?s=books&ie=UTF8&qid=1386018576&sr=1-3&keywords=peter+godfrey+smith">úvod</a> do tohoto progresivního filosofického oboru, který připravuje můj asi aktuálně nejoblíbenější autor Peter Godfrey-Smith. Dle všeho se jedná o zřejmě o skripta ke kurzu, který letos <a href="http://web.gc.cuny.edu/Philosophy/courses/13-fall-descriptions.htm#godfrey-smith">vyučuje </a>na The Graduate Center, City University of New York. S odstupem několika let tak fanoušky filosofie biologie čeká čerstvý příspěvek překládající základní přehled o tématech, která se v rámci diskusí tzv. třetí generace ve filosofii biologie dostávají do hledáčku biologů inklinujících k teorii a filosofů fušujících do biologie. Jen namátkou se jedná o otázku informací v biologii, symbiózu, komunikaci nebo traktování dílčích biologických jevů prizmatem mechanismu. Osobně mne v posledních týdnech přilákala lidová biologie a vrátil jsem se snad k detailnějšímu studiu Darwinova vlivu na filosofii. Fakt, že naturalizace ve filosofii vládne je dnes neoddiskutovatelný, my, co se filosofií zabýváme máme před sebou nejeden chlívek k vyklizení.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na jednu stranu je vzrušující vidět, že filosofie biologie přichází s neustále novými tématy, na druhou stranu by se však nemělo zapomínat, že ta tradiční nezůstávají nijak pozadu. Už od prvních sborníků textů z filosofie biologie se otázky religiozity pravidelně objevuje jako jedno z tradičních témat napříč všemi třemi generacemi filosofů biologie a stále přicházejí nové podněty. Jak jsem tak slídil internetem, narazil jsem na Scotta Atrana. Tenhle sympaťák je v <a href="http://home.comcast.net/~rmillstein1/philbio.html">seznamu</a> Davida Chalmerse uveden mimo jiné v souvislostí se zmíněnou lidovou biologií (taky vám to zní trochu divně?), přitom podle oficiálního webu University of Michigan je Atran opravdu hodně rozkročeným týpkem. Aby toho k mému milému překvapení nebylo málo, hned první z textů, jehož je spoluautorem, představuje velmi hutný nástřel toho, jakým směrem by se filosofie biologie mohla (společně s dalšími obory) stran religiozity v blízké budoucnosti ubírat. Je fakt, že článek "Religious and Sacred Imperatives in Human Conflict" z časopisu <i>Science </i>je už z roku 2012, ale u takovéhle nálože můžeme nějakou tu proleželost snadno odpustit.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
V sumě lze konstatovat, že Atran a Ginges ukazují, jaké dopady mají sakralizační praktiky s ohledem na kooperaci, řešení konfliktů a budování vnitroskupinové identity. K tomu mimo jiné i nadhazují celou řadu témat k výzkumu jako je např. studium internalizací sekulárních a sakrálních hodnot u dětí nebo jaký je vztah mezi těmito hodnotami s ohledem na násilné či mírové řešení konfliktů. Jako už tradičně nechci být škarohlídem a více ničit zážitek z neskutečné jízdy, kterou zmíněný článek nabízí. Proto se omezím jen (náhodný) výběr tří tezí, kterými je text prošpikován. Připomínám, že všechno, co je v článku předloženo, je s odkazem na takové figury jako je např. Bloom, Boyer nebo Boyd (hehe).</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<blockquote class="tr_bq">
<div style="text-align: justify;">
Studies suggest that costly and seemingly arbitrary ritual commitment to apparently absurd beliefs deepens trust, galvanizing group solidarity for common defense and blinding members to exit strategies. </div>
</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<div style="text-align: justify;">
Even arbitrary assignments of sacredness, whose transgressions are taboo and often severely punished, unequivocally distinguish otherwise closely associated groups: Sabbath and Kosher laws isolated Hebrew</div>
<div style="text-align: justify;">
hill tribes from Canaanite neighbors and, in later centuries, diaspora Jews from surrounding societies; ritual association with chosen animals and plants socially separated contiguous Australian aboriginal groups for millennia. The more antagonistic a group’s neighborhood, the more proprietary the group’s sacred values, increasing ingroup reliance, but also disbelief and potential conflict toward other groups.</div>
</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<div style="text-align: justify;">
The implication is that when sacred values acquire supernatural association, they become conceptually immune to reasoned challenge and subject to self-monitoring, reducing possibilities for social defection; they also become attentionarresting and memorable, rendering them culturally contagious.</div>
</blockquote>
<br />
Atran, Scott & Ginges, Jeremy, "Religious and Sacred Imperatives in Human Conflict", Science, Vol 336, 18th May 2012, pp. 855-857 [<a href="https://drive.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieNHI5ejZwaldOem8/edit?usp=sharing">PDF</a>]</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-61911470927913004752013-11-03T11:08:00.000-08:002013-11-03T11:08:09.120-08:00Pád Simona Mawera<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWxpi4d8jhQGces9VJbSMNELF0DRGWVDnEGU3smx2bW3Qp03MQYSPgfotdSq4UuazTWOnUmTPHCreBoIfSKnrWp1i0-8_FMbBlt2KheL6d8hFnd1LsOXSFM7F35CcKKEESF85kzoD_EeGc/s1600/pad.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWxpi4d8jhQGces9VJbSMNELF0DRGWVDnEGU3smx2bW3Qp03MQYSPgfotdSq4UuazTWOnUmTPHCreBoIfSKnrWp1i0-8_FMbBlt2KheL6d8hFnd1LsOXSFM7F35CcKKEESF85kzoD_EeGc/s200/pad.png" width="130" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Simon Mawer prodělal pád.
Autor<span class="apple-converted-space"> </span><i><a href="http://www.knihazlin.cz/fleet/mendeluv-trpaslik">Mendelova trpaslíka</a></i><span class="apple-converted-space"> </span>nebo<span class="apple-converted-space"> </span><i><a href="http://www.knihazlin.cz/fleet/skleneny-pokoj1">Skleněnéhopokoje</a></i><span class="apple-converted-space"> </span>se ve svém románu z prostředí
horolezectví pustil do boje s horami a prohrál ho. Nebývá zvykem v recenzi
předesílat hodnocení, ale tentokrát je dobré udělat výjimku, protože jakákoliv
snaha pohnout horami je příznačně odsouzena k nezdaru, stejně jako v případě
sexu. A když Mawer mezi výstupy do závratných výšin - zdoláváním horských
vrcholků a sexem ve svém posledním románu vytváří tak silné paralely, bojuje
boj zbytečně, jelikož snaha o to porazit přírodu je nejen pošetilá, ale rovněž
zbytečná. Koitus i zdolávání hor je vyčerpávající a ať už se snažíte sebevíce,
dříve či později přijde pád. Ať už fyzické vyčerpání povede k nemožnosti
zmíněné aktivity vykonávat nebo ke smrti, příroda v obou případech dříve či
později vystaví důrazné stop. Sex i hory přetrvají, člověk jako jedinec
nikoliv. Mohou dorazit jen další, kteří nás nahradí, ale i ti jednou dojdou
vyčerpání. <i>Pád </i>je toho modelovým příkladem. Nerad bych byl špatně pochopen,<span class="apple-converted-space"> </span><i>Pád<span class="apple-converted-space"> </span></i>rozhodně je výborným románem,
zřejmě i románem nadčasovým. Je zároveň ale dílem, které se až příliš utápí v
milostných vztazích, škodí mu vcelku brzy tušené rozuzlení a skutečnost, že
autor si zřejmě natolik oblíbil své postavy, že je v průběhu děje chce dovést k
emocionálnímu klimaxu stůj co stůj.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Hlavní postavy jsou pro
Mawera v zásadě dvě. Jsou to Jamie Matthewson a Robert Dewar, jejichž
vztah je ústředním námětem knihy a dynamem celého příběhu. Pro pochopení tohoto
vztahu autor čtenáře zavádí do několika časových rovin v rámci dvou
hlavních bloků: Londýn čtyřicátých let dvacátého století a současný Wales. Spouštěčem rozplétání vztahu
Jamieho a Roberta, který lze bez nadsázky označit za genealogický, je Jamieho
smrt způsobená pádem hned na samém počátku knihy. Právě tato událost je i
vstupní branou nejen pro čtenáře, ale rovněž pro Roba, který k poznání dospívá
nejen přes vlastní vzpomínky a vztahy, jejichž byl přímým účastníkem, ale také
skrze odhalování vazeb dlouho předcházejících jeho narození. Tento prvek, kdy
se Rob noří do své vlastní kvazi-rodinné historie a minulosti vztahů a vede jej
k pochopení komplikovaného pozadí jeho přátelství s Jamiem, je o to
pikantnější, o co postupně Rob zjišťuje, jak původně nevinná, posléze podezřelá až
nakonec průzračně jasná je zmiňovaná genealogie jejich vztahu. Vztahu, jehož jakost
a intenzitu utváří nejen společné zážitky spojené zpravidla s horolezectvím,
ale také vztahy s mnoha ženami a to napříč obdobími a generacemi a to
včetně vztahů, do nichž ani jeden z hrdinů neměl možnost přímo zasáhnout.
Zde je Mawer až sympaticky deterministický, ale zároveň však snad příliš
vytěžuje paralelní motiv horolezectví-sex. Zatímco lze s Robem prožívat
jistou bezmoc stran Meg (Caroline), jejíž obětí se stane nebo vůči rozchodu
svých rodičů, jemuž neměl sebemenší možnost nijak zabránit a byl mu jen vystaven,
naplňování a satisfakci svým hrdinům Mawer celkově odepřít nedokáže a začasté
se tak děje prostřednictvím milostných vztahů. Zážitky mezi Robem a Ruth mohou
být reprezentativním příkladem. Místy tak Mawer podléhá „vanilla“ líčením a
vyústěním, byť jsou tato funkční, někdy jich může být pro čtenáře příliš. Nabízí to otázku, zda by nebylo bývalo vhodnější využívat více příměrů, které autor využívá
jen v náznacích. To se týká například smíchu, který občas zafunguje jako
pojítko mezi horolezectvím a sexem:<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<blockquote class="tr_bq">
<span style="font-family: inherit;">"Pak se Caroline zasmála.
Smích je vrcholně nebezpečná věc. Lidé smíchy i umírají. Kdesi jsem četl, že
smíchem lze rozpoutat i lavinu. Vedle sexu (a to často nejí jisté) je smích to
jediné, co spolu dvě lidské bytosti sdílejí. Caroline se zasmála a já se
přidal."</span></blockquote>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Pokud má tedy Mawerův <i>Pád</i> nějaký výraznější nedostatek, pak je
to právě sex a jeho navazování na zdolávání hor a vice versa. Jinak je ale <i>Pád</i> výborným románem a v mnoha ohledech
lze Mawerovi přitakat a uznale přikyvovat nad jeho stylem. Velmi jemná
popisnost prožitků, úkonů i prostředí, které snadno přimějí k tomu vyhledat
si obrazy panoramat dílčích hor, zavzpomínat na vlastní milostná vzplanutí nebo
zaposlouchat se do Dylanova „Oxford Town“. Motivace postav jsou pochopitelné a
uvěřitelné, i když se z logických důvodů vyvíjejí a komplikují,
čtenář za autorem v tempu neztrácí. Mawer má vynikající talent pro líčení
záležitostí, které mohou být pro laika až příliš technické a mohly by často
odvádět pozornost – od příběhu samotného nebo od konkrétních dějových pasáží a
linií. Tam, kde by bylo celkem snadné utopit se v popisu a vysvětlování
náročného horolezeckého výstupu, přípravy dílčích propriet od vázání uzlů, přes
samotný výstup až třeba po zajišťování, tam je Mawer mistrem, který ze zdánlivě
nepřitažlivých popisů nečiní pouze nutnou součást, kterou by čtenáři museli
protrpět nebo dokonce přeskočit, ale rovnou nedílný part konkrétního děje. Není
to rozhodně popularizace horolezectví, ale spíše příjemná zkratka nerušící probíhající
děj. Tyto pasáže patří k tomu nejsilnějšímu, co Mawer může nabídnout, což
ukázal jak v případě genetiky a dědičnosti u <i>Mendelova trpaslíka</i>, tak ve <i>Skleněném
pokoji</i>, kdy architektonické, technologicky sofistikované aspekty dokázal
vysvětlit a popsat tak, aby působily zcela přirozeně a organicky.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Je příznačné, že Simon Mawer
pro výstavbu svého románu <i>Pád</i> zvolil
paralelu mezi horolezectvím a sexem. Ústy a myslemi svých postav také často tuto
linii připomíná a zdůrazňuje. Ať už jde o zdolávání hor nebo milostnou touhu,
vrcholu se mu dosáhnout nepodařilo. Ne každý výstup nebo sexuální styk však
musí skončit vrcholem, aby na něj bylo možné v dobrém a často vzpomínat.
Mawerův <i>Pád</i> je právě takovým
případem, vzpomínkou, ke které je důvod se vracet a připomínat si ji.</span><span style="font-family: Cambria, serif;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="text-align: right;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="text-align: right;">Mawer, Simon. </span><i style="text-align: right;">Pád</i><span style="text-align: right;">, trans. Filip Hanzlík (Kniha Zlín, 2013).</span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="line-height: 17px;">Dostupný z:</span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="line-height: 17px;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="line-height: 17px;"><a href="http://www.kosmas.cz/knihy/177469/pad/">Kosmas</a></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="line-height: 17px;"><a href="http://www.palmknihy.cz/web/kniha/pad-2-6048.htm?pbsid=315&isSearch">Palmknihy</a></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="line-height: 17px;"><a href="http://www.ereading.cz/cs/eknihy/7125/pad">eReading</a></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
Poznámka k překladu a elektronické verzi knihy:</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
Překlad Filipa Hanzlíka snese ta nejvyšší měřítka, při respektování odlišného stylu překládaných autorů vysokou kvalitu Hanzlíkova překladu z mého pohledu vystihuje příměr s překlady Palahniukových románů od Richarda Podaného. Ebooky <i>Kniha Zlín</i> zvládá zcela bravurně a přispívá k rychlé proliferaci elektronických knih na českém trhu, k níž zlínské nakladatelství svými kvalitně zpracovanými ebooky zdárně přispívá.</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
Poznámka autora:</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
Chtěl bych touto cestou poděkovat <a href="http://www.knihazlin.cz/">Knize Zlín</a> za možnost přečíst si český překlad Mawerova <i>Pádu </i>jako jeden z prvních a napsat tomuto titulu recenzi.</div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-26821437161220986092013-09-19T09:33:00.000-07:002013-09-19T11:07:28.606-07:00Filosofie v Čechách, část II.<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkrVeEAiGw-riMPgnBHfxuwAnkPpmjF6u7iuX_hoR29L9ssgKJLxW2OjZoNugjTdpkNO29HmYTxzuJfXKt9FicfL25U728KConQyhAFM-JBLaTIuyrfAWZ2HZxZFG5F_ZxTmsdfiAZcAdr/s1600/Fv%C4%8C.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="68" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkrVeEAiGw-riMPgnBHfxuwAnkPpmjF6u7iuX_hoR29L9ssgKJLxW2OjZoNugjTdpkNO29HmYTxzuJfXKt9FicfL25U728KConQyhAFM-JBLaTIuyrfAWZ2HZxZFG5F_ZxTmsdfiAZcAdr/s320/Fv%C4%8C.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem tu předminulou sobotu <a href="http://donnerdelapensee.blogspot.cz/2013/09/filosofie-v-cechach-cast-i.html">oznámil</a>, že již nějakou dobu pracuji na tom, abych od zájemců, kteří se v Čechách věnují filosofii, sesbíral odpovědi na standardizovaný dotazník, který jsem jim rozeslal, vskutku jsem nečekal, že zájem o tento příspěvek a odpovědi Tomáše Marvana bude mít takovou povahu, jaké nakonec nabyl. K dnešnímu dni si zmiňovaný příspěvek prohlédlo 454 lidí, 14 lidí mu v rámci Google+ dalo kladné hodnocení, tj. +1, ale také se dočkal několika sdílení a to včetně jiné sociální sítě, v tomto případě FaceBooku. Byť je na nějaké zhodnocení ještě více než brzy, před tím, než se dostanu k uveřejnění druhé sady odpovědí, neodpustím si dvě poznámky:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
1. I česká <i>Wikipedie</i> nabízí poměrně jasné <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Projekt">vysvětlení pojmu projekt</a>, kterým jsem svou aktivitu pojmenoval, tj., že projekt může být:</div>
<blockquote class="tr_bq">
<ul>
<li style="text-align: justify;">Zpracovaný záměr, rozvrh nebo plán nějaké budoucí činnosti nebo jejího výsledku (stavby, stroje, organizace a podobně).</li>
<li style="text-align: justify;">Časově ohraničené úsilí, směřující k vytvoření unikátního produktu nebo služby.</li>
</ul>
</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
Domnívám se, že v rámci prezentace z již zmiňovaného příspěvku, je mnou použitý termín zcela v pořádku a je celkem zbytečné kolem něco vytvářet jakékoli tanečky; brblalové, dejte si pohov.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
2. Je veliká škoda, že místo posměšků, kritiky a trollování se ti, co, co se takto projevili, do projektu nezapojili. Všem těm, kteří reagovali pozitivně a záměr se jim líbí, tímto děkuji a těším se na případné další komentáře a podněty.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nyní již k samotným slíbeným odpovědím, o které se tentokráte postaral, jak jsem avizoval v závěru prvního dílu projektu "Filosofie v Čechách", Marek Picha z Katedry filozofie Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity. I jemu bych ještě jednou nesmírně rád poděkoval za čas a úsilí věnované zodpovězení otázek, protože si jich, jako u kohokoliv ze zúčastněných, opravdu velmi vážím a jsem rád, že se rozhodl do projektu touto cestou zapojit. Díky!</div>
<div style="text-align: justify;">
_________________________________________________________________________________</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="Vchoz" style="text-align: justify;">
<b>Jméno, příjmení: </b>Marek
Picha<o:p></o:p></div>
<div class="Vchoz" style="text-align: justify;">
<b>Katedra a pozice: </b>KF FF
MU, odborný asistent<o:p></o:p></div>
<div class="Vchoz" style="text-align: justify;">
<b>Odborné zájmy:
</b>epistemologie, metodologie<o:p></o:p></div>
<div class="Vchoz" style="text-align: justify;">
<b>Online aktivity (blogy, sociální
sítě apod.): </b><a href="http://argumentace.blogspot.cz/"><span class="Internetovodkaz">http://argumentace.blogspot.cz</span></a>,<b> </b><span class="Internetovodkaz"><a href="https://twitter.com/tracnik">https://twitter.com/tracnik</a></span><o:p></o:p></div>
<div class="Vchoz" style="text-align: justify;">
<span class="Internetovodkaz">_________________________________________________________________________________</span></div>
<div class="Vchoz" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoListParagraph">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<b>1. Co Vás přivedlo k filosofii?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Budu zcela otevřený. Na střední škole mě ještě bavilo číst, psal jsem básničky a myslel si, že to nejlepší na celém světě je mudrování o hodném, zlém a autentickém. Kupil jsem zajímavě znějící slova do plytkých výkřiků, což v té době kupodivu nikdo neprokoukl a neotloukl mi to o hlavu. Proto jsem šel studovat češtinu. Šlo o dvouoborové studium a já tedy potřeboval ještě něco k tomu. Jelikož filozofie nevypadala příliš pracně a byla to vlastně taková literatura, zvolil jsem ji. Po třech semestrech jsem z češtiny odešel, filozofie se držím dodnes. Zásluhu na tom mají zejména mí učitelé, kteří na jedné straně kladli správné otázky, na druhé straně skvěle zjednodušovali a zatraktivňovali obtížné koncepce, na třetí straně vždy povzbudili, když člověku docházel dech. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>2. Proč má podle Vás smysl se filosofií v současnosti zabývat?</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na obecné rovině je to jako s jakýmkoli jiným oborem zájmu: ušetří čas a naučí skromnosti. Člověk si uvědomí, že jeho názory už dávno někdo vyjádřil v preciznější a lépe zdůvodněné podobě. Tedy i všechny naše názory na obecnou povahu světa, společnosti, jedince, umění, sportu, médií, náboženství – názory, jež bychom z nedostatku lepších termínů hromadně označili za filozofické – již někdo řekl lépe. A pokud je náhodou váš názor zcela původní, pak je buď chybný, nebo tak speciální, že to nikdo neocení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Filozofií má smysl se zabývat z toho důvodu, že existuje malá šance, že byste se mohli živit něčím, co je zcela úžasné, naplňující a vůbec fascinující - a sice důsledným promýšlením čehokoli, co vás napadne. Ta šance je ale velmi malá, takže kvalitní důvody pro zabývání se filozofií ve smyslu akademického studia tohoto oboru je třeba hledat jinde. Budu na to odpovídat v následujícím bodě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se neakademického zájmu o filozofii týče, pak mám za to, že jeho současný smysl je stejný jako kdykoli dříve. Jde o intelektuální cvičení, které zabaví, kultivuje mysl a vybaví vás technikou, díky které můžete ve společnosti vypadat chytřeji. Mimoto je filozofická průprava neocenitelná při racionalizaci, takže se díky ní můžete zbavit některých nepříjemných morálních pnutí. Kdybych to měl v nadsázce shrnout, pak se domnívám, že filozofie je druhá nejlepší samohana (a kdo nikdy nefilozofoval, ten pochopitelně filozofuje dodnes). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>3. V čem spočívá budoucnost filosofie a její přínos?</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dovolím si otázku lehce změnit, snad se ale příliš nevzdálím jejímu původnímu smyslu: Proč by měl někdo zaměstnat absolventa filozofie? Protože dokáže pozorně uvažovat o téměř libovolném tématu – protože je citlivý k detailům – protože se tváří v tvář intelektuálním gigantům minulosti zbavil přirozeného hujerství – protože umí srozumitelně formulovat složitá sdělení. Určitě ne pro to, co ví, ale pro to, co umí. Filozofická tradice je plná dávno překonaných koncepcí, pojmů a sloganů. My je neučíme proto, že věříme, že takto svět funguje. My je učíme proto, že jde o vhodné případové studie usuzovacích postupů, polemických reakcí, řešení sporů, jde o příklady formulačních dovedností, o argumentační vzorce, o intelektuální vytrvalost a o to správné naladění.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
K přínosu filozofie jako disciplíny mám jen následující poznámku. Existují a vždy budou existovat otázky, které budou pod rozlišovacími schopnostmi speciálních vědeckých disciplín. To však neznamená, že nelze v rámci těchto otázek udělat nějakou přípravnou práci. Opatrně zavést nějaké distinkce, shromáždit intuice, rámcově vytipovat možné odpovědi, navrhnout analogie, obrysy testů, upozornit na některá úskalí. To filozofie dělala, to bude dělat nadále a v tom je její přínos. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jednou jsem připodobnil filozofy k hrdinům, kteří zběsile kličkují minovým polem nesystematizovaného poznávání a spektakulárně vybuchují v barevných ohňostrojích bizarních koncepcí. Vědci se jim smějí ze zákopů, ukazují si na ně prstem nebo si tímtéž prstem klepou na čelo a čekají, až budou nástrahy odstraněny. Jakmile to začne být bezpečné, zavelí s velkou slávou do útoku těžké a pomalé mašinérie. Filozofové jsou skuteční pionýři slepých uliček.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>4. Které filosofické obory Vás především zajímají a proč?</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Epistemologie, kam řadím i teorii argumentace, logiku a teorii vědy. Proč? Protože není důležité, co říkáte, ale zda to dokážete zdůvodnit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Normy, předpisy a implicitní úmluvy o spolupráci různého typu jsou jednou z oblastí, kam se nikomu kromě filozofů zatím moc nechce. Někoho zajímají morální normy, někoho společenské nebo umělecké normy. Mě zajímají normy racionality, tedy kritéria, jež musí být splněna, abychom o nějakém rozhodnutí řekli, že je rozumné. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>5. …a co filosofie v Čechách?</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Paráda. Dochází ke generační výměně. Vidím kolem sebe několik velmi talentovaných, pracovitých a pragmaticky uvažujících kolegů. Odborné texty jsou široce dostupné. Lidé spolu mluví a zdá se mi, že se přestává v odborných časopisech publikovat kdekterá básnička a kdekterý výtah ze zahraničních materiálů. Já osobně jsem velmi optimistický a těším se, s čím kdo přijde. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Drobnou vadou na kráse je panel GAČR, ve kterém nepochopitelně zasedají vedle pár filozofů i teologové. Proč bych měl o peníze soupeřit právě s nimi a proč by o tom měli právě oni rozhodovat? Jinak nejlepší filozofie v Čechách je samozřejmě na Moravě, ale to asi víte. :-)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>6. Co považujete za největší úspěch filosofie a co naopak za největší průšvih?</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Největší úspěch? Že přežila jako akademická disciplína nástup přírodních věd a že má v očích veřejnosti stále ještě jisté renomé. Největší průšvih? Že je stále spojována s moudrostí a vznešeností. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>7. Který směr má ve filosofii dle Vás největší budoucnost?</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nerozumím úplně přesně, co myslíte směrem a co myslíte budoucností. Jde o úspěch názoru ve smyslu jeho veřejné popularity? Jde o perspektivu financování výzkumu? Mám vzít v potaz všechny disciplíny najednou? No dobrá, zkusím s něčím přijít. Nejzářivější budoucnost po všech stránkách má před sebou mapování rozhodovacích procesů. Filozofové budou žádaní jako odborníci na explikace, interpretace a vizualizace možných scénářů. Budou vytrénovaní jako obecní stratégové, přičemž každá firma si pak své filozofy zaučí na konkrétních procesech.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>8. Jaký je Váš nejoblíbenější autor či autorka?</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nemám nejoblíbenějšího autora či autorku. Protože jsem je musel trochu číst, vážím si většiny raně novověkých filozofů. Pak mám pár mladších autorů, které považuji za záruku kvality a nebo srozumitelnosti. Sem patří Ned Block, David Chalmers, Tamar Gendlerová, Richard Feldman, John Searle, Nigel Warburton a další. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>9. (Pokud přistoupíme na toto dělení) analytická nebo kontinentální tradice?</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Analytická, dál.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>10. Jaká tři díla byste studentům a studentkám filosofie doporučili a popsali?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><a href="http://www.amazon.com/Argumentation-Presentation-Frans-van-Eemeren/dp/0805839526/ref=sr_1_2?ie=UTF8&qid=1379607266&sr=8-2&keywords=argumentation+Grootendorst">Argumentation</a></i> od Eemerena, Grootendorsta a Snoeck Henkemansové, protože jde o nejlepší úvod do argumentační teorie. Descartovy <i><a href="http://www.oikoymenh.cz/meditace-o-prvni-filosofii/">Meditace o První filosofii</a></i>, protože je v nich otevřeno velmi mnoho stále probíraných témat. A tu třetí? Hm, teď budu trochu drzý. Za pár měsíců již bude k mání kniha <i>100 myšlenkových experimentů ve filozofii</i>. Každý má rád konkrétní příklady a každá teorie je lépe pochopitelná, když si za ní můžete něco jasného představit. Filozofové se tisíce let snaží takové příklady nabídnout, byla by škoda, kdyby se studující s těmi nejslavnějšími neseznámili.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>Děkuji za Váš čas, který jste vyplnění dotazníku věnovali/y.</b></b></div>
<b>
</b><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Rádo se stalo.</div>
<br />
<div class="MsoListParagraph" style="text-align: justify;">
_________________________________________________________________________________</div>
<div class="MsoListParagraph" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoListParagraph" style="text-align: justify;">
Ano, rádo se stalo a Markovi ještě jednou děkuji za odpovědi. Už minule jsem avizoval, že budu rád, pokud se zapojí i další, takže pokud byste sami měli zájem nebo měli tip, koho s dotazníkem oslovit, <a href="mailto:vladimir.vodicka@gmail.com">napište mi</a>.</div>
frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1371690565504447202.post-35519791635932516632013-09-13T15:05:00.000-07:002013-09-13T23:38:27.828-07:00Kočičkám<div class="separator" style="clear: both; text-align: right;">
Pro Miu, Neda, Pedra, Šamana a vůbec <b>všechny</b> kočky</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh61Syz2BOGGgoczYXJ8X4mKgR_7gSZC1tnIT4RF5m6OVvqTTZoC58b17niQ_-8cVHSZ0-hN8BAOXv_VtLczk8q2KDvtkzSc_Emj9QG0KP1jAmauDy3jMfn36Zo6k4uv8IVnNUKA1ubApEs/s1600/Pedro+blog.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh61Syz2BOGGgoczYXJ8X4mKgR_7gSZC1tnIT4RF5m6OVvqTTZoC58b17niQ_-8cVHSZ0-hN8BAOXv_VtLczk8q2KDvtkzSc_Emj9QG0KP1jAmauDy3jMfn36Zo6k4uv8IVnNUKA1ubApEs/s320/Pedro+blog.jpg" width="320" /></a></div>
<blockquote class="tr_bq">
Týrání zvířat, a především pak koček, bylo v raně novověké Evropě velmi oblíbené. Stačí se jen podívat na Hogarthovy Fáze krutosti. Jakmile se o toto téma začnete zajímat, všude kolem sebe uvidíte mučení zvířat. Zabíjení koček se objevuje v literatuře, od Dona Quijota, jenž se odehrává ve Španělsku na počátku 17. století, po Germinal ve Francii na sklonku 19. století. Nejsou to, jak by se mohlo zdát, ojedinělé výlevy sadistické fantazie několika podivínských autorů. Krutost ke zvířatům odkazuje na hluboce zakořeněný vliv lidové kultury, jak Michail Bachtin ukázal ve své studii o Rabelaisovi. Potvrzují to velmi rozmanité etnografické zdroje. V Semuru například během svátku zvaného dimanche des brandons děti uvazovaly kočky na klacky a opékaly je nad ohněm. V Ai-en-provence byla zase součástí oslav Božího těla tzv. kočičí hra (jeu du chat). Děti vyhazovaly kočky vysoko do výše, takže se při pádu roztrhly na kusy.</blockquote>
<div style="text-align: right;">
Darnton, Robert, "Dělníci se bouří: velký masakr koček v Rue Saint-Séverin", in týž, <i>Velký masakr koček a další epizody z francouzské kulturní historie</i>, trans. Markéta Křížová, s. 84 (Praha, Argo: 2013).</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
O prázdninách jsem si kromě studijní literatury užíval něco beletrie, s gustem jsem se vrátil k Michelu Foucaultovi a jeho přednáškám, no a když už jsem byl u toho, nepohrdl jsem dalším českým překladem historických a kulturně-historických prací od nakladatelství Argo. Přiznám se, že mám slabost pro Le Goffa, Corbina nebo Dubyho a třeba <i>Neděle u Bouvines 27. červenec 1214</i> patří společně s <i>Věkem katedrál</i> k tomu nejlepšímu, co jsem od historiků školy <i>Annales </i>kdy četl, konkurovat jim z mého pohledu může maximálně Kantorowicz s opusem<i> The King´s Two Bodies</i>. No a právě v červenci se mi dostala na noční stolek kniha Roberta Darntona <i style="text-align: right;">Velký masakr koček a další epizody z francouzské kulturní historie </i><span style="text-align: right;">v překladu Markéty Křížové. Ať už úvodní esej o variací pohádek, bacha na původního vlka - sexuálního loudila, zápisky jednoho policejního inspektora v předvečer revolučních událostí nebo "ortopedie poznání" u Diderota a dalších <i>philosophes</i>, všechny texty mne velmi bavily a jsou krásnou ukázkou poučné, byť oddechové zábavy, jíž prezentované závěry je však vždy třeba brát s jistou rezervou. Nejvíce emocí ale přinesla esej druhá o dnes již dobře známém masakru koček v Rue Saint-Séverin, kde se tiskařští tovaryši pomstili svým pánům prostřednictvím koček a to způsobem neskutečně krutým. Při čtení jsem si opět vzpomněl na dobu, kdy jsem louskal Davisovu <i>Evropu - Dějiny jednoho kontinentu </i>a líčení zmíněných událostí u mě vedlo ke svírání žaludku provázené problémy až odporem příslušné pasáže vůbec přečíst. Krutost a zběsilost, jak jsem si ji na základě výkladu představoval, pro mne byly zcela nepochopitelné a vedly od znechucení až ke zlosti a strachu. Nakonec převážilo oddechnutí, že naštěstí můj Pedro žije v jednadvacátém století a to v nejlevnějším interhotelu na světě a nic podobného se mu nemůže stát. Se svým kocourem jsem zažil bezpočet situací, které mne obohatily zcela komplexně. Ať už to byl jeho pověstný seskok z koruny nejvyššího stromu u nás na chalupě (Batman style), pravidelné zahřívání nohou v posteli nebo neúnavné dráždění myšky, ehm, a následné vracení baterek do ní, když všechny její součásti posbírám z podlahy. Podobných zkušeností má jistě každý majitel nějaké té micky a to, jak nám kočky dokáží obohatit život, ví své i Keanu Reeves (<a href="http://www.youtube.com/watch?v=vNf0RlzJAzc">tady </a>i <a href="http://www.youtube.com/watch?v=z_KmNZNT5xw">tady</a>).</span></div>
<span style="text-align: right;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Poslední číslo <i>New Scientist</i> přineslo poměrně rozsáhlý příspěvek o kočkách. Vzhledem k tomu, že jak Pedro, tak aktuálně nově Ned jsou moji nejoblíbenější kocouři na celém světě a ke kočkám mám velmi vřelý vztah a to přes škrábance, mňoukání ve tři ráno nebo prudérní shazování myši tlapkou ve stylu "pojď si hrát", přišel mi článek "More than a feline" velmi sympatickou poctou nejen mým kočičím souputníkům. Kočky jsou v podstatě do dnes na rozhraní mezi klasickou domestikací a ochočením, nejstarší doklady o této částečné domestikaci máme od natufianské kultury z oblasti Levanty cca z období mezi 13000 až 10000 let před naším letopočtem. Důvody byly prosté - jejich divoká povaha využitá při likvidaci domácích myší bažících po uskladněných zásobách. Velmi trefná mi přijde poznámka o tom, že na rozdíl od psů, jejichž povahu se podařilo vcelku zdárně šlechtěním přizpůsobit soužití s člověkem a to včetně myšlení, kočky jsou tak nějak pořád "třemi tlapkami v divočině". Každý, kdo někdy kočku měl, ví, o čem mluvím. To samé platí pro komunikaci, protože dle autora článku Johna Bradshawa si majitel se svou kočkou postupně vybuduje specifický kód či jazyk, který je nezasvěceným zapovězen a sdílí jej jen oni dva. Nikdy jsem nebyl majitelem psa, ale v mé zkušenosti s kočkami zmiňované platí do puntíku. Tak například zatímco Pedro si mě usmiřuje tím, že ke mně přijde a "dává mi hlavičky", což je někdy pěkná pecka, zvláště v případě spánkové kosti při odpolední siestě, tak Ned svou snahu získat si mě zpět (a hlavně se ujistit, že nepřijde o přísun potravy) dává najevo až "go-go" stylem nakrucování pozadím před mým obličejem. Zbytek nechť si laskavý čtenář přečte v přiloženém článku. K případným debatám, kdo je lepší, jestli kočky nebo psi, je to stejné, jako s fotbalem a hokejem. Takže kočkám zdar a fotbalu rovněž! </div>
<br />
A tenhle znáte?:<br />
<blockquote class="tr_bq">
If we stay with animal analogies for a moment, owners of dogs will have noticed that, if you provide them with food and water and shelter and affection, they will think you are god. Whereas owners of cats are compelled to realize that, if you provide them with food and water and shelter and affection, they draw the conclusion that they are god. (Cats may sometimes share the cold entrails of a kill with you, but this is just what a god might do if he was in a good mood.)</blockquote>
<div style="text-align: right;">
Christopher Hitchens, <i>The Portable Atheist </i></div>
<div style="text-align: left;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: left;">
<i><br /></i></div>
Bradshaw, John, "More than a feline", <i>New Scientist</i>, Vol. 219, No. 2934 (September 2013), pp. 44-47. [<a href="https://docs.google.com/file/d/0B-i1Iki3RNieeUk2MTdfTVU3cnM/edit?usp=sharing">PDF</a>]frontalkidhttp://www.blogger.com/profile/16237846058104249900noreply@blogger.com0