sobota 15. února 2014

From Russia with Love, part I

Knihu Edwarda Lucase The New Cold War jsem v její české mutaci doporučoval svým bývalým studentům na semináři z politologie. Zahraniční komentátor respektovaného The Economist v něm shrnul všechny aspekty a obavy současného Ruska pod bičem Vladimíra Putina: silně autoritářský režim oprašující mytologii o velkém a silném Rusku, znatelné tendence k budování kultu osobnosti, diskriminace a systematické potlačování základních lidských práv a svobod, potrubní politika, geopolitické choutky z dob studené války, notně stagnující ekonomika, klientelismus, korupce, vysoký stupeň rozkladu fungujících státních institucí, podvazování přístupu k informacím, zastrašovací metody a tak by šlo pokračovat. Lucas není politolog, ale novinář a umí psát erudovaně a zároveň nebanálně, takže je ho radost číst, ne toliko o čem však píše, to už je radost podstatně menší. Tematicky a stylem je mu z přeložených knih ještě blízká politoložka Anita Orbánová se svou knihou Moc, energie a nový ruský imperialismus, byť je vhodné poznamenat, že její studie má za cíl výhradně, nikoliv však výlučně, zmiňovanou potrubní politiku. V souvislosti s událostmi na Ukrajině může v lecčems pomoci rozšířit obzory stávajícího konfliktu.

Ale zpátky k Lucasovi a Rusku. Mnoho se toho v posledních týdnech napsalo - o Soči, o Putinovi, o právech gay-lesbických komunit v Rusku nebo o Pussy Riot na turné s Madonnou a samozřejmě o vztahu mezi Ruskem a Ukrajinou. Nebylo by zase tak laciné provést analýzu zahajovacího ceremoniálu self-promotion Ruska Putinovou optikou probíhajících Olympijských her - rock and roll jako symbol SSSR v 50. a 60. letech minulého století - wtf? To však ponechám alespoň protentokrát stranou a budu se věnovat Edwardu Lucasovi. Je to vynikající pozorovatel a k probíhajícím událostem mohu jen a jen doporučit jeho další dvě knihy: Deception - Spies, Lies and How Russia Dupes the West (česky zde) a v rámci edice Kindle Single pak nejnovější jednohubku The Snowden Operation: Inside the West's Greatest Intelligence Disaster. Tu slupnete za jedno odpoledne v případě, že půjdete jen po Lucasově textu samotném, další dva až tři dny si připočtěte navíc, pokud se budete probírat houští odkazů, kterými je tahle rychlovka prošpikována. Deception jsem neměl možnost si přečíst, ale The Snowden Operation jsem věnoval několik jízd vlakem, které jsem v posledních dnech absolvoval a dále se pokusím shrnout to nejpodstatnější. Předesílám to, co je asi jasné, a sice, že jsem vůči Rusku pod Putinem a jeho suitou velmi kritický, možná až nezdravě, ale nemohu si pomoci, data hovoří jasně.

Z hlediska politické a ekonomické tranzice je na tom současné Rusko velmi tristně. Tranzice, resp. tranzitologie je podobor politologie, který se zabývá přechodem nedemokratických režimů k demokracii. Zkoumá takové věci, jako je povaha politického režimu před tranzicí, během ní a po ní (pokud je dokončena). Tj. povahou institucí, úrovní dělby moci, je-li jaká, ekonomickou výkonností, dodržováním základních práv a svobod, kontrolou ekonomických, sociálních, informačních a další zdrojů apod. Klíčové je, kdo, resp. které části společnosti či státu za tranzicí stojí, jaké jsou vnitřní a vnější vlivy, jakým způsobem k ní došlo na politické, ekonomické, sociální, kulturní, popř. vojenské úrovni aj. Pokud se podíváme na aktuální výsledky dostupné na webu The Transformation Atlas spravovaného institucí Bertelsmann Stiftung, zjistíme spoustu výživných informací:

  • Rusko je se svou transformací (tranzicí) od nedemokratického k demokratickému režimu ze sledovaných 129 zemí v předposlední kategorií "very limited" společně s takovými státy jako je Tanzanie, Niger, Čína, Kuba, Venezuela nebo Mali a patří mu zhruba klidný střed, tj. 77. pozice (s Burkinou Faso)
  • V úrovni demokratičnosti je na tom Rusko ještě "lépe"; při sledování pěti proměnných: politická a sociální integrace, stabilita demokratických institucí, vláda zákona (právní stát), politická účast (obyvatelstva) a naplňování funkcí státu (stateness) z hlediska jeho selhávání a křehkosti vůči obyvatelstvu, úroveň monopolizace moci apod. Rusko dosahuje úrovně 4.4 bodu, což znamená, že je na celkově 86. místě
  • Je příznačné, že v předchozí kategorii Rusko dosahuje nejvyšší bonifikace právě u stateness
  • Napříč kategoriemi jsou nejslabší položky stabilita demokratických institucí, zmíněná stateness, mezinárodní spolupráce, udržitelnost vývoje a soukromé vlastnictví
  • Největší nářez je ale vidět na časové ose: od roku 2006 do roku 2014 Rusko kleslo z 6.14 (omezená transformace/tranzice) na 5.24 (velice omezená transformace/tranzice), kleslo o celých třicet příček z 47. na 77. pozici, což se v podstatě rovná zastavení přechodu, resp. zamrznutí režimu a postupnému úpadku v demokratizaci
  • V indexu ukazujícím korelaci mezi tržním hospodářstvím, mírou demokratičnosti a občanskými svobodami je Rusko na úrovní "Low", dotazy?
Kdo bude mít zájem, může si pohrát s dalšími proměnnými a probrat se záplavou informací, které The Transformation Atlas nabízí. Po určitém entrée se tedy dostanu k Lucasově knize. Domnívám se, že vzhledem k jeho názorům na Snowdena a jemu podobné, bylo třeba vše trochu zastřešit a připomenout některé z informací, které dostatečně vypovídají o povaze režimu, se kterým má Eddie S. aktuálně nejvíce co do činění.

Aby bylo jasno, Lucasovy názory jsou mi z mnoha ohledů sympatické a to nejen, že je vůči ruskému režimu kritický z opodstatněných důvodů, ale není to zaslepený apologeta západních demokracií a to včetně USA. Je si vědom nedostatků, přešlapů a vyložených chyb, které je třeba napravit, nicméně z jeho textu je jasné, na jaké straně stojí a proč. Zároveň neplácá do větru ani netluče prázdnou slámu, vše, co píše náležitě dokládá. Nemusíme se shodnout jeho s výkladem, ale nemůžeme mu upřít to, že ví, o čem píše a má co říct. Hned zkraje se nebojí prohlásit, že Snowden je "užitečný idiot", kterého však z důvodů neznalosti problematiky a nedostatku reálného pohledu na mezinárodní i vnitřní politiku celá řada lidí považuje za borce, který přišel o iluze a jako whistleblower měl jen ty nejlepší úmysly:
His theft and publication of secret documents should be seen not as a heroic campaing but as a reckless act that has jeopardised our safety and played into our enemies´ hands. [...] The damage wrought by Snowden´s revelations takes five forms. It weakens America´s relations with Europe and other allies; it harms security relationships between those allies, particularly in Europe; it corrodes Western public opinion´s trust in their countries´ security and intelligence services; it undermines the West´s standing in the eyes of the rest of the world; and it has paralysed Western intelligence agencies. All these are bad. And as it happens, they are also all Kremlin priorities: if Vladimir Putin were writing a ´to-do´ list for his officials, it would have all these five points on it.
Tahle delší citace z úvodu The Snowden Operation by někomu mohla stačit, ale Lucas vše minuciózně rozebírá. Především je třeba si uvědomit, že to, co Edward Snowden provedl, je katastrofou nikoliv proto, že NSA používá odposlechy, provádí rozsáhlou špionáž a odposlouchávala Angelu Merkelovou, ale ještě z jiných, mnohem závažnějších důvodů:

  1. Všechny státy na světě, pokud je tedy za státy máme považovat, musí naplňovat rozsáhlou škálu dílčích funkcí. Mezi ně bezpochyby patří i funkce bezpečnostní, jejíž nedílnou součástí je vedle ochrany hranic, bezpečí obyvatelstva vnitřní i vnější, zachování svrchovanosti, ochrana majetku apod. i špionáž, jako nedílná součást politické agendy
  2. Pokud není porušena příslušná právní norma, je špionáž zcela legitimní součástí fungování státu, neobjevila se s nástupem USA do mezinárodní politiky a vykonávají ji všechny státy, kterou jí jsou technologicky a z hlediska lidských zdrojů schopné, protože špionáž poskytuje v mnoha ohledech výhody, které si obyčejný smrtelník často neumí ani představit
  3. Provoz bezpečnostních složek a orgánů zodpovědných za špionáž, shromažďování a filtrování dat, sdílení informací se spojenci apod. je nepředstavitelně náročnou záležitostí kontinuální povahy. Není výjimkou, že budování konkrétních programů trvá až desítky let a to včetně investic do nich vložených. To, co Lucas pojmenoval velmi příznačným termínem "jeopardize" přesně koresponduje se Snowdenovým činem a jeho důsledky, jelikož čin jediného člověka ohrozil nejen vše uvedené, ale nejen hypoteticky vystavil nebezpečí další spolupráci mezi spojenci, včetně spolupráci vůči Číně nebo Severní Koreji, podle povahy zdrojů pak i životy celé řady lidí zapojených takříkajíc v terénu
  4. S tím samozřejmě souvisí i skutečnost, že budování nedůvěry ve státní instituce (nejen na této úrovni) prostřednictvím podobných úniků, snadno může spustit proces, na jehož konci budou vládní orgány paralyzovány a nebudou s to naplňovat svoje funkce
  5. Je nespornou pravdou, že dochází ke sběru celé řady dat; data jsou však filtrována a selektována a v naprosté, drtivé většině se jedna o tzv. metadata, jejichž politický a strategický význam se rovná nule - kdy, kdo, s kým, prostřednictvím jakého komunikačního kanálu, s jakou frekvencí atd. komunikoval, nikoliv kdo nebo co bylo jeho obsahem. Zde přichází na řadu filtrace podle určitých algoritmů (rodinné stříbro jednotlivých státních úřadů) a na základě této filtrace pak ke sledování a sběru dat dochází dále. Jde zkrátka o hledání pověstné jehly v kupce sena, ale bez sběru kvant dat, která jsou v konečném důsledku zcela nepodstatná a nevyužitelná (tzv. static data), ji nenaleznete. 
  6. Poskytnout odcizené a přísně tajné informace médiím může na první dobrou vypadat jako součást občanské participace se starostí o zlepšování chodu státu, avšak novináři by si měli být vědomí toho, že jsou především občany daného státu a jejich bezpečí a práce, kterou zastávají rovněž závisí od schopnosti státu naplňovat svoje funkce. K tomu připočtěme fakt, že ne každý novinář se nutně musí v problematice a působení výzvědných služeb vyznat natolik, aby uměl rozpoznat nejen povahu informací, které se rozhodne veřejnosti odhalit, ale rovněž aby uměl zvážit, do jaké míry jsou úplné, v jaké souvislosti byla data sesbírána, o čem vypovídají, popř. zda jsou pravdivá - jinými slovy adekvátně je vyhodnotit. Nechci tím novinářům upírat funkci seznamovat veřejnost a zajišťovat přístup k informacím, nicméně kromě samotného poskytnutí informací by je měli umět zanalyzovat a fundované vysvětlit jejich povahu.
  7. Poměr mezi chybami a selháními výzvědných služeb a špionáže a přínosem k zajištění bezpečí obyvatelstva a státu vypovídá ve prospěch výzvědných služeb, byť zdaleka nejsou dokonalé. Nemělo by se zapomínat, že v normálním stavu nedojde k případným katastrofám či ohrožení obyvatelstva právě z toho důvodu, že špionáž funguje tak jak má a umožňuje naplňovat příslušné funkce státu
  8. Státy mezi sebou informace směňují a motivy mohou být různé. Boj proti terorismu, reciprocita a posilování spolupráce a důvěry, posilování důvěry ve státní zřízení v konkrétním státě atd.
  9. Pokud někoho zaráží, že se mezi sebou sledují spojenci, měl by vystřízlivět a uvědomit si, že komunikace "goes both ways" a jakékoliv formy dohledu (surveillence) se vztahují i na možnost poskytnout informace o potenciálním nebezpečí právě spojencům - při dohledu nad spojenci dochází ke sběru dat, které vycházejí nejen od daného spojence, ale také těch, které se jej týkají, přicházejí k němu a především procesů, které se podílejí na dohledu nad ním ze strany nepřítele. V této souvislosti je dobré přečíst si dva texty James Woolseyho, bývalého ředitele CIA - Why We Spy on Our Allies z roku 2000 a stále ještě nový Why Spying on Merkel Is So Damaging.
  10. Je zásadní rozdíl v tom, když "dohlíží" orgány demokratického zřízení, a když státy nedemokratické. Period.
Pokud bych to měl shrnout, tak zřejmě takto: výzvědné služby a špionážní praktiky nejsou bezchybné, jejich existence má však své silné opodstatnění a komu se nelíbí aktuální geopolitické a mezinárodně-mocenské rozložení, ať si na chvíli zkusí představit, jak by vypadal svět bez špionáže nebo ještě lépe, kdyby za delší konec tahalo Rusko nebo jiné nedemokratické státy.

Jistě se mi nepodařilo podchytit všechno, co Lucas ve své poslední knize konstatuje, proto ji vřele doporučuji k prostudování. A těm, kdo číst nechtějí, je možné doporučit zhruba dvacetiminutový rozhovor, který Lucas nedávno poskytl pro The Telegraph. Zazní v něm jasně Lucasova pozice a důvody, pro které ji zastává, takže alespoň rámcovou představu si může udělat skutečně každý. Aby to však nebylo tak jednoduché, server BloggingHeads neotálel a před několika málo dny si právě Lucase pozval, aby v konfrontaci s Conorem Friedersdorfem vyjádřil právě ke Snowdenovi, Rusku, NSA a dalším záležitostem. Takže si můžeme vše ještě utříbit. Byť s souhlasím převážně s Lucasem, je třeba vyslechnout i Friedersdorfa a jemu podobné. 

O tom ale příště, protože závěr věnuji něčemu, co je ruské a mnohem pozitivnější. 



From Russia with Love.