Nedávno jsem na g+ upozorňoval na dva tituly, které pojednávají o klasifikaci. The Nature of Classfication a Natural Categories and Human Kinds pojednávají o problémech spojených s klasifikací, resp. druhy, což je jedno z velmi ožehavých a stálé aktuálních témat ve filosofii biologie. Není se co divit, protože až do vydání Systema Naturaæ Carla Linného neexistovala komplexnější klasifikace, která by se pokoušela roztřídit známé druhy (tricky) do alespoň rámcově uzavřených a odstupňovaných kategorií. Ono totiž vytvořit životaschopnou klasifikaci není vůbec sranda a je to jen pro vytvrdlé jedince.
Když se letmo (a hodně zjednodušeně) podíváme do historie biologického myšlení, není to až do zmíněného Linného žádná sláva. Aristotela někteří považují nejen za prvního biologa a filosofa biologie vůbec, ale, jako třeba Armand Leroi, za vůbec největšího biologa v dějinách. Ať už si o tomhle výstřelku myslíme cokoliv, jasné je jen to, že klasifikaci nevytvořil žádnou. Rekapituloval, zkoumal, pozoroval, pitval a vyvrhoval, ale přes v jeho době nevídanou systematičnost se k třídění nedostal, pokud ano, tak se nám takové spisy nedochovaly. Po Aristotelovi je to neskutečná bída. Teofrastus jen navazoval na Aristotela, stejně jako Dioskorides, Plinius opisoval, kde mohl a spíše jen sbíral. Pokud se něco klasifikovalo, tak to byly rostliny a to ještě jen z důvodů lékařských. Ve středověku tady sice byl Fridrich II. a jeho zájem o sokolnictví (De arte venandi) a pak vykukové jako Tomáš z Cantrimpré nebo Beauvois, kteří posbírali zkazky všude možně, aby přesvědčovali čtenáře o existenci všelijakých oblud a vybájených stvoření. V podstatě do renesance, kdy započaly první nesmělé pokusy systematizovat poznatky v oblasti botaniky, to bylo s klasifikacemi velmi bledé. Nesmělé pokusy v případě takových person jako byli Gesner, Belon, Salviani nebo Rondelet, kteří byli navíc spíše zoology, ale fušovali do ledasčeho, byly na tu dobu super, ale stran klasifikace to zrovna hitparáda nebyla. Všechno se pomalu začalo spouštět na přelomu 15. a 16. století - 1492 a exploze dosud netušeného, plus se Harvey, Borelli, Cesalpino, Vesalius a další se rozhodli vykašlat na tradici a pořádně se rozhlédnout kolem sebe. Později tam sice trochu lítá Descartes, jehož pokusy o matematizaci všeho dosti zbrzdily i výzvy poznání v případě biologie, a Holbach nebo La Mettrie se příliš upnuli na mechanicismus, ale s van Leeuwenhoekem a Malpighim jsme už zase na správné cestě. Jedním z největších borců byl určitě Redi se svým studiem hmyzu a skutečnými experimenty. Tenhle velikán jen tak mimochodem vyvrátil samovolné plození. Swammerand, Lyonnet, de Réaumur nebo Frisch ukázali právě v případě hmyzu, co je možné, když se zaměříte na pozorování a systematickou práci s poznatky. Došlo k zakládání rozsáhlých sbírek, které zavdaly na komparace a doplňování napříč generacemi. Cesalpino, Tournefort a John Ray definitivně položili základy a Carl Linné pak udělal díru do světa. Cuvier a Buffon jsou taky sympaťáci, ale první blbnul s katastrofismem a druhý byl sice super drzoun, nicméně na Káju neměl. S tím vším dohromady mne stále udivuje, že Linného dílo nebylo nikdy přeloženo do naší mateřštiny.
Linné byl sakra zcestovalý, už jako malý sbíral kvítí, studoval, sbíral kvítí, přednášel, sbíral kvítí, chtěl zapíchnout kolegu Rosena a sbíral kvítí. Při svých cestách dokonce pomohl v jedné vesnici objasnit výskyt "psinky" u dobytka - onemocnění pocházelo z otravy z rozpuku jízlivého (Cicuta virosa). A jak tak sbíral kvítí, začal se postupně zabývat i živočichy, přičemž byl tak nesnesitelně všetečný, že začal škudlit celou řadu exemplářů a syslit si v Královské švédské akademii věd všechno pro sebe.
Ponechme stranou, že byl Linné kreacionista starého střihu, nyní jde o jeho klasifikaci a jedinečný přínos k biologii z díla Systema Naturaæ (1735). Protože to nebyl posera, tak začal pěkně od píky a vytvořil systém, v němž bylo místo prakticky pro všechno, co lidé znali. Po obligátním "Ó Jehova!, Quam magnifica sunt Tua Opera!" a tak dále, se do všeho pustil: Bůh, svět, nebe, elementy, Země, příroda a naturalia (z nedostatku lepšího překladu). U naturálií to pro nás začíná být skutečně zajímavé, byť např. v případě elementů podává slušný rozbor a rozhodně nekončí jen vyjmenování ohně, vzduchu, vody a země, ale pouští se i do jejich charakteristik a spojení s planetami. U naturálií Linné rozlišuje tři říše (Regna) Lapides - "corpora congesta, nec viva, nec sentientia", čili kameny nebo minerály, tělesa/objekty nahromaděné, bez života, bez mysli (překvapivě); Vegetabilia - "corpora organisata & viva, non sentientia", tj. rostliny - tělesa/objekty organizované a živé, leč nemyslící; a konečně Animalia - "corporata organisata & viva, & sentientia, sponteque se moventia" - myslím, že to je jasné. Říše pak dělí do tříd (Classes), třídy do řádů (Ordines), řády do rodů (Genera) a ty pak dále do druhů (Species). MacGillivray (1834) ale upozorňuje na zajímavou skutečnost, kterou z důvodu své nulové znalosti latiny a nedostatku podobného zdroje nejsem s to ověřit:
"Each of these six classes is divided into several orders and numerous genera; and the genera are composed of species. Sometimes the species exhibits varieties, or variations of form, colour, and other qualities, dependent upon climate, food, domestication, and other circumstances." (Lives of Eminent Zoologists, p. 289)
Znamenalo by to, že Linné uvažoval ještě o varietách, což by byl fakt nářez. Nicméně zajímavé je i další dělení, posuďte sami: Animalia rozdělil do šesti tříd - Quadrupedia/Mammalia, Aves, Amphibia, Pisces, Insecta a Vermes, tzn. čtvernožci či savci, ptáci, obojživelníci, ryby, hmyz a červi. První třídu pak dále rozčlenil do řádů Nobles, Bruta, Feraæ, Glires, Pecora, Belluæ a Cete, po našem primáti, šelmy zahrnující ploutvonožce a luskouny, šelmy, resp. masožravci, dále hlodavci, dobytek, kopytníci, velryby. A s dělbou pokračoval dál a dál až vytvořil základ dnešní klasifikace. Je fakt, že dnes by Linného původní klasifikace byla ale sakra vousatá, nicméně jestli se nepletu, tak Carl "vynechal" pouze stupně kmen a čeleď. Na dobu, ve které tohle všechno během svého života zvládl, jen klobouk, čepice a vše ostatní dolů, protože na bylinkáře to zkrátka není vůbec špatné. Pokud je Linného klasifikace základem té současné, přecenit jeho význam pro současnou biologii prakticky nelze. A to z Linného do dneška nemáme v češtině ani písmenko!
A protože jsem se už několikrát zmínil, že se zabývám filosofií biologie a dosud jsem zde neuveřejnil jediný post z tohoto oboru, tento je v zásadě první a rozhodně ne poslední. A máte to, brblalové.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat