Poměrně nedočkavě vyhlížím nový film s mými dvěma oblíbenými popularizátory vědy - Lawrencem Kraussem a Richardem Dawkinsem - The Unbelievers. Po shlédnutí traileru, proma na CNN nebo Global News a diskuse v pořadu The Agenda with Steve Paikin jsem ještě lehce rejdil a objevil jsem poněkud zapomenutý článek Should Science Speak to Faith, který byl uveřejněn přesně před šesti (!) lety v časopise Scientific American.
Zatím lze poměrně zdárně dedukovat, která témata jsou předmětem zmiňovaného dokumentu, ale dle všeho si na jeho distribuci budeme muset počkat, proto jsem si s povděkem připomněl přístup obou vědců k otázce vztahu vědy a víry, resp. náboženství. I když se domnívám, že k nějakému zásadnímu posunu u Richarda s Lawrencem asi moc nedošlo, třeba budu překvapen.
Dawkins i Krauss přistupují ke vztahu vědy a náboženství velmi podobně, Krauss na mne vždy působil o něco smířlivěji a politicky korektněji, Dawkins pak jako poněkud více těžkotonážní a méně trpělivý. To je ale nejspíš způsobeno rozdílem v délce a intenzitě debat, které s pomatenci (rozuměj věřícími, šarlatány a jinými vykuky) oba džentlmeni vedou a hájí proti nim racionalitu. V porovnání s Hitchem je to pořád ale oáza slušnosti a diplomatického vystupování, což na jednu stranu obdivuhodné, na stranu druhou k vzteku, protože s některými je nejspíš třeba jednoduše vyběhnout.
Jejich krátká debata z července 2007 mi v podstatě dává za pravdu. Krauss se trochu obává, že on sám "gone soft", oba připomínají Carla Sagana, Dawkins trefně upozorňuje, že někomu říct, že je ignorant, neznamená zpochybňovat jeho inteligenci, zároveň ale varuje před přepjatou politickou korektností a chlácholením věřících stran jejich víry a miloučkým nabízením vědy jako alternativy. Osobně se mi líbí poznámky strany výuky a vedení k vědě, protože se oba shodují, že je třeba studenty a zájemce výukou doslova svádět. Proč ne, věda je sexy, o tom žádná.
Debata se drží v intencích názvu, vede ji Krauss a jen minimálně se oba diskutující rozmáchnou myšlenkově natolik, aby od vztahu vědy a víry utekli k vlastním oborům, tj. astrofyzice a biologii. Tempo určují tři Kraussovy otázky:
- Co je důležitější: využívat kontrastu mezi vědou a náboženstvím k výuce vědy nebo se pokoušet odkázat náboženství tam, kam patří? (tj. na smetiště evolučních dějin)
- Může věda náboženství nějak obohacovat nebo jej vždy ničit?
- Je náboženství z podstaty špatné?
- Oba postupy lze spojit: využívat kontrast mezi vědou a náboženstvím -> odkázat náboženství na smetiště evolučních dějin a učinit z něj předmět výuky podobně jako jiné dějinné relikty
- Věda může náboženství obohatit přispěním k jeho zániku, reforma v podobě léčby rakoviny
- Ano
Rozhovor není nijak výbušný, závěry a postoje příliš překvapivé, ale jako příjemné počtení pro nedělní úterní horkou noc nemůže urazit. Obsahuje totiž jak krátké medailonky zúčastněných, přehled jejich knih, které mohou zájemce podnítit k lepšímu porozumění jejich pozic a k tomu něco (trochu prošlých) statistik. Navíc na webu časopisu lze najít i rozšířenou verzi rozhovoru, v němž lze najít mnohem více. Pro toho, kdo s díly a přístupy obou diskutujících není příliš obeznámen, může zapůsobit jako pobídka k nápravě a rozšíření obzorů. Přece jen v českém prostředí podobné popularizátory vědy a zastánce ateismu aby jeden pohledal.
Dawkins, Richard & Krauss, Lawrence "Should Science Speak to Faith?", Scientific American, Vol. 297, No. 1 (July 2007), pp. 88-91. [PDF], extended [PDF]
Žádné komentáře:
Okomentovat