Seeing God in the Third Millennium

Věnováno Aleši Mrázkovi

"Viděl jsi někdy lidský srdce? Vypadá jako pěst namočená v krvi!" Larry, Na dotek

Pan Aleš Mrázek k nám na školu chodí pravidelně každého čtvrt roku nabízet nové publikace vhodné k výuce a vzdělávání. Od začátku jsem jej považoval za mírně drzého a vtíravého obchodního cestujícího, který celkem své práci rozumí, ale začasté není s to pochopit, kam až je vhodné s nabízením dílčích produktů zajít. Poslední setkání, které se odehrálo zhruba před rokem, mi připomněl článek Olivera Sackse Seeing God in the Third Millenium. Ve zkratce šlo o setkání přesvědčeného věřícího, který doporučoval knihu o Nicku Vujicicovi (pan Mrázek) jako inspiraci k nalezení a pochopení boha a ateisty (moje maličkost), který v tu chvíli vedl vnitřní konflikt mezi snahou o profesionální úctu na pracovišti směrem k návštěvě a kypící touhou nemazat se s panbíčkářem. Diskuse se neodehrála. Pan Mrázek vytáhl kombo introspekce+inverze důkazního břemene existence boží+věda=náboženství+Hitler&Stalin byli ateisté, pročež každý musí uznat, že proti takovým zbraním je jakákoliv argumentace bezbranná. Omezil jsem se na konstatování, že Vujicicova vůle je jistě obdivuhodná, ale že s díky nabídku odmítám a doporučuji vystrčit hlavu z myšlenkové pouště náboženství a alespoň připustit vlastní omylnost. Nakonec jsme se ale rozešli celkem ve smíru a já jsem neměl až do dnes jakýkoliv důvod se k onomu setkání vracet. 

Sacksovi letos vyšla další kniha esejů - Hallucinations, v níž rozebírá dílčí případy iluzí a halucinací tak, jak jsou produkovány lidským mozkem. Příkladná mi přijde úvodní pasáž z eseje "The Prisoner´s Cinema: Sensory Deprivation":

The brain needs not only perceptual input but perceptual change, and the absence of change may cause not only lapses of arousal and attention but perceptual aberrations as well. Whether darkness and solitude is sought out by holy men in caves or forced upon prisoners in lightless dungeons, the deprivation of normal visual input can stimulate the inner eye instead, producing dreams, vivid imaginings, or hallucinations.

"The Prisoner´s Cinema: Sensory Deprivation", in Sacks, Oliver, Hallucinations (New York: Alfred A. Knopf, 2012) ebook. 

Sacksovu knihu jsem před vánočními prázdninami použil ve výuce psychologie, abych reagoval na všetečné dotazy studentů z 2.C. Ty psychologie natolik nadchla, že se rozhodli mne svými dotazy příjemně ničit v závěru každé hodiny. Ať už jde o mimotělní zážitky, astrální cestování, existenci duchů (sic), duše nebo jiné "věci, které jsou přece, pane učiteli, nevysvětlitelné", vždy probíhala příjemná diskuse na úrovni, kterou jsem v setkání s panem Mrázkem (a dalšími) vždy postrádal. A když jsme se dostali k prosopagnosii nebo agrafii, někteří připomínali výskyt těchto jevů ve svém okolí. Co víc si může vyučující na střední škole v hodinách ZSV přát? Sacksův text vysvětluje některé ze zmíněných jevů z pohledu neurovědy, nic vít totiž není třeba, a o něco podobného se v daleko skromnějším prostředí a podání snažím ve výuce i já. I proto jeho článek tímto příspěvkem připomínám, jelikož každý den se ve virtuálním prostoru najde celá řada pomateností členů Klubu nepřátel rozumu. Hlavně v závěru roku to máme v českém rybníčku neskutečně pestré. Hájek, Klaus, Landa, Klaus, Jakl, Okamura, Klaus...smutná to tradice.

Rozhovor s Františkem Jakubem Sadílkem s názvem Češi duchovně žízní je přesně takovým textem. Introspekce, ustrašenost, útěk od reality a intuitivní proklamace okořeněné anekdotickými zkušenostmi o zpochybňování ateismu. Na webu Františkánské misie se lze při notné dávce sebezapření dozvědět mnohem více, včetně osobních svědectví vybraných nešťastníků. Tak se například dočteme, že Ježíš žije s Jakubem S. zřejmě ve společné domácnosti (podílí se na nájmu, energiích a dalších výdajích?) a "každý člověk hledá usmíření, pokoj, pravdu…někde v hloubi srdce", Ježíš je živý člověk, ale nesahat! (Nikol R. by si na něj evidentně ráda sáhla...ehm) nebo že Hanka R. má nového neviditelného kámoše jménem Emanuel a je to živý bůh! Všechno to je samozřejmě snůška pitomostí, mě však nepřestává fascinovat, jakými zbytečnostmi a sebeklamy jsou lidé schopní a ochotní trávit svůj čas.

Abych se vrátil k příběhu s panem Mrázkem a kruh se tak nějak uzavřel, doporučuji stručnou anamnézu jeho osobnosti na webu křesťanského časopisu Kroky (nejen pro děti) se zdůrazněním sedmého bodu:

Děti které čtou časopis Kroky si představuji jako děti, které se nespokojí s povrchním obsahem jednotlivých článků (jak je tomu u jiných dětských časopisů), protože jsou vedené k víře v Boha.

Jak to říkal Egon Bondy? Někdo piknik, někdo pogrom.