Platonici a (jiní) hlupáci

Černá labuť je výborný film, ale také kniha Nassima Nicholase Taleba, který si na závěr letošního listopadu pro nás nachystal rozpracování své myšlenky o křehkosti (fragility) a odolnosti (robustness) a jejich roli v rozvoji společnosti v podobě nového titulu Antifragile: Things That Gain from Disorder.

Aktuální rozhovor v posledním čísle New Scientist ve stručnosti shrnuje Talebovy názory na roli křehkosti či nestability a odolnosti vzhledem k rozvoji a zlepšování fungování společnosti v oblasti hospodářství, politického rozhodování, administrativy apod.

Už při čtení Černé labutě jsem došel k závěru, že Taleb je zastáncem evolucionismu, (neo)klasické ekonomie a scientismu s jeho kumulativním efektem, který přispívá k jednoznačnému zvyšování kvality života na Zemi. Dle rozhovoru se Taleb nyní více věnuje rozhodovacím procesům. Zdá se, že zastává decentralizaci, dekoncentraci a princip subsidiarity v rámci veřejné správy a bankéře, prognostiky a ekonomy považuje za hlupáky, pokud chtějí svými modely a prognózami konstruovat utopická uspořádání a směřovat k nastolení ideální společnosti. Tvrdí totiž, že chaos (tendence k čím dál tím menší uspořádanosti) je nedílnou, přirozenou součástí evoluce jak v oblasti druhů, tak stran společnosti a co víc, je více než prospěšným, nebál bych se říci klíčovým prvkem, protože jen z chaosu a náchylnosti k selhání u křehkých prvků, jež obsahuje, se lze poučit, vyloučit je a posilovat odolnost celku .

V závěru dodatku ke druhému vydání svého bestselleru Černá labuť se vyjádřil poměrně jasně:

Over the past twenty-five hundred years of recorded ideas, only fools and Platonists (or, worse, the species called central bankers) have believed in engineered utopias. We will see in the section on the Fourth Quadrant that the idea is not to correct mistakes and eliminate randomness from social and economic life through monetary policy, subsidies, and so on. The idea is simply to let human mistakes and miscalculations remain confined, and to prevent their spreading through the system, as Mother Nature does. Reducing volatility and ordinary randomness increases exposure to Black Swans—it creates an artificial quiet.

My dream is to have a true Epistemocracy—that is, a society robust to expert errors, forecasting errors, and hubris, one that can be resistant to the incompetence of politicians, regulators, economists, central bankers, bankers, policy wonks, and epidemiologists. We cannot make economists more scientific; we cannot make humans more rational (whatever that means); we cannot make fads disappear.

Taleb, Nassim N., The Black Swan (New York: Random House, 2010) ebook.

Zmiňovaný rozhovor naznačuje, že to, co bylo prezentováno jako dodatek ke druhému vydání Talebova  hitu, je v případe Antifragile rozpracováno s dalším přesahy. Zhruba v polovině rozhovoru celkem jednoduše vyjádří svůj postoj k jakýmkoliv socialistickým choutkám k řízení ekonomiky, když vzpomene pošetilé pokusy administrativy bývalého ministerského předsedy Velké Británie Gordona Browna:

The economic class doesn't realise an economy lives by stressors For more interviews and to add your comments, visit newscientist.com/opinion rather than by top-down control. This is what the previous prime minister Gordon Brown did with "we want to eliminate boom and bust". He mistook the economy for something you take for repair. Governments shoot for robustness, but you must make the economy gain from errors. Bailing out every bank that fails makes the system riskier, not safer.

Geddes, Linda, "Lift weights, avoid debt, drink the water: An interview with Nassim Nicholas Taleb" in New Scientist, November 17th, 2012, p. 30 - 31.

Přijde mi to nebo se nám naturalizace usidluje v oborech na první pohled tak vzdálených? Za deset dní se Talibova nového titulu dočkáme. It´s gettin better every day, don´t you think?