pátek 24. srpna 2012

Why I´m Not a Communist


Poměrně nedávno se mi podařilo v jednom pražském antikvariátu za neuvěřitelných 80,- Kč ukořistit Problémy filosofie Bertranda Russella a opět mne zamrzelo, jak dlouho mi trvalo, než jsem vypořádal se svou minulostí studia filosofie a začal se zabývat něčím užitečnějším. Zatímco jsem byl v akademickém prostředí krmen fenomenologií, kritickou teorií, strukturalismem a post-strukturalismem, všemi podobami heideggeriánství (čti bezobsažnými nesmysly), unikala mi celá řada skutečně podstatných, významných a především přínosných a podnětných myslitelů a jejich děl. K jedním z nich jednoznačně počítám právě Russella. Jeho přínos k rozvoji filosofie jazyka a analytické filosofie, postoj k náboženství a politické názory mne ovlivnily v podobné míře jako svého času Foucault nebo Popper a v jaké jsem se postupně přiklonil ke studia Quina, Darwina nebo v poslední době Alexe Rosenberga či nových ateistů včetně Sama Harrise a jeho postoje k naturalizaci etiky. 
Když jsem průběžně konfrontován se všemi formami mytologií a šarlatánství, vím, že kdykoliv mohu právě Russella vyhledat a použít jej jako "kladivo na čarodějnice". Jedním z takových případů je i Russellův text Why I´m Not a Communist z roku 1956. Russell se stručně a jasně vypořádá s komunismem jako celkem a to na necelých třech stranách. Nuže, Russellův odstřel komunismu ve třech dějstvích:

1. Russellova odpověď na otázku, zda jsou zásady komunistické doktríny pravdivé a jestli uplatněné v (politické) praxi (practical policy) povedou ke zvýšení lidského štěstí:
For my part, I think the theoretical tenets of Communism are false, and I think its practical maxims are such as to produce an immeasurable increase of human misery.
2. Doktrína komunismu z větší části vychází z Marxova učení. Russellovy výhrady vůči Marxovi jsou opět zjevné a jasně formulované:
My objections to Marx are of two sorts: one, that he was muddleheaded; and the other, that his thinking was almost entirely inspired by hatred.
...
(k teorii nadhodnoty) He is entirely satisfied with the result, not because it is in accordance with the facts or because it is logically coherent, but because it is calculated to rouse fury in wageearners. Marx’s doctrine that all historical events have been motivated by class conflicts is a rash and untrue extension to world history of certain features prominent in England and France a hundred years ago. His belief that there is a cosmic force called Dialectical Materialism which governs human history independently of human volitions, is mere mythology. His theoretical errors, however, would not have mattered so much but for the fact that, like Tertullian and Carlyle, his chief desire was to see his enemies punished, and he cared little what happened to his friends in the process.
3. A nakonec last, but not least, Russellův náhled na moderní komunismus:
It is the abandonment of democracy that I find particularly disastrous. A minority resting its powers upon the activities of a secret police is bound to be cruel, oppressive and obscurantist. The dangers of irresponsible power came to be generally recognized during the eighteenth and nineteenth centuries, but those who have been dazzled by the outward success of the Soviet Union have forgotten all that was painfully learnt during the days of absolute monarchy, and have gone back to what was worst in the Middle Ages under the curious delusion that they were in the vanguard of progress.
Je třeba cokoliv dodávat? Snad jen to, že Russellův text jednoduše musím nasdílet. No a pro úplnost připomínám, že 25. září vyjde v překladu Jaroslava Peregrina parádní Logikomiks Apostolose Doxiadise a Christose H. Papadimitrioua, jehož hlavní postavou je právě Bertrand Russell.

Russell, Bertrand, "Why I´m Not a Communist", in týž, The Basic Writings of Bertrand Russell (New York, Routledge: 2009), p. 467 - 459. [PDF]