neděle 1. ledna 2012

Summary 2011

Poslední příspěvek tohoto roku jsem si nechal až na zcela poslední den v našem kalendářním roce a měl se (podobně jako loni) věnovat tomu nej, co mne za uplynulý rok oslovilo, překvapilo, zaujalo. Vzhledem k logistickým a organizačním potížím jej mohu uveřejnit až letos, tedy první den roku 2012.

Ne vždy se jedná o události roku 2011, něco se ke mně, jako ostatně každý rok, dostalo s notným zpožděním. To platí například o vystoupení Swedish House Mafia v rámci Creamfields 29. 8. 2010 nebo posledního díla Jana Balabána Zeptej se táty, což je mimo jiné vítězný titul 11. ročníku Magnesie Litery, který však nakladatelství Host vydalo v roce 2010 a já se k němu dostal až v závěru roku letošního.

Četl jsem nejvíce, proto ostatní kategorie jako hudba, filmy, výstavy apod. jsou zastoupeny výrazně méně. Nejzajímavější (a nejlepší) knihy uplynulého roku pro mne jsou jednoznačně The Better Angels of our Nature od Stevena Pinkera, The Atheist´s Guide to Reality od Alexe Rosenberga a The Psychopat Test Jona Ronsona, které pro mne osobně následují Kahnemanova Thinking Fast and Slow, Černá labuť (český překlad), Nudge - Šťouch (ano, 2010), The Theory That Would Not Die a Evoluce - pozoruhodný příběh jedné teorie (2009, bohužel...). Neminul mě naštěstí ani Dawkinsův počin pro děti - The Magic of Reality.


V Beletrii byl rok slabší, nicméně i tak se našlo několik titulů, u kterých jsem se výborně bavil. Ecův Pražský hřbitov byl asi nejlepší, i když Umberta podezřívám, že si tento román napsal tak trochu sám pro sebe (a taky k Dumasově poctě) a z počátku jsem měl obavy, že čtenáře příliš neosloví. Připravovaný dotisk hovoří za všechno. Přesně si vybavuji pohledy ostatních návštěvníků jedné kavárny, v níž jsem přečetl cca prvních třicet stran a přistihl jsem se, jak se poměrně nahlas směji:
Sotva se narodíš, už jsou tady: pokřtí tě, a pokud tvoji rodiče byli dost bigotní, aby tě svěřili do jejich rukou, shledáš se s nimi ve škole, pak přijde první přijímání a katechismus a biřmování; kněz je s tebou i v den tvého sňatku, aby ti řekl, jak si máš počínat v ložnici; a nazítří se tě pak ve zpovědnici zeptá, kolikrát jsi to dělal, aby se mohl za mřížkou vzrušovat. S hrůzou k tobě hovoří o pohlaví, ale ty vidíš, jak den co den vstávají z incestního lože, ani si neumyjí ruce, a jdou jíst a pít svého Pána, aby ho pak vysrali a vymočili. 
Umberto Eco, Pražský hřbitov, trans. Jiří Pelán, s. 19 (Praha: Academia, 2011)

Nejpřínosnější beletristickým dílem byl asi román Na řece, zklamal mě Stephen King, jehož bestseller 11/22/63: A Novel jsem (nevím, jestli zatím nebo definitivně) odložil po 53% přečteného textu, jelikož mi začalo opravdu vadit být součástí Kingova terapeutického kruhu stran traumatu zavraždění J. F. K. Sem-Sandbergův román Chudí v Łodži byl "page-turner" a patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok přečetl. Alison Pick jsem přál vítězství v rámci Man Booker Prize, protože její Far to Go si mne získala psychologií postav a osudem rodiny Bauerových, nicméně nakonec vyhrál Julian Barnes.

Mimo uvedené kategorie stavím jednoznačně soubor esejů zesnulého Christophera Hitchense Arguably, The New New Rules od Billa Mahera a dva překlady George Orwella - Cesta k Wigan Pier a Deníky I (1931 - 1940), což jsou překrývající se díla, která jsem do letoška od Orwella ještě nečetl. Lawrence Krauss mi svou knihou Skryté za zrcadlem natrhl zadek a znovu mi připomněl, jak málo toho vím a kdy budu vědět. Sebevědomí a především lepší porozumění fyzice a vývoji moderní vědy mi narovnal Edward Dolnick a jeho The Clockwork Universe. Neměl bych zapomenout na esej Sama Harrise Lying, o které mám rozepsaný samostatný příspěvek, ale pořád se k němu nemohu dokopat nebo Hitchensovu Enemy vydanou ku příležitosti odstranění Usámy bin Ládina z povrchu zemského. 

Na rok 2012 se těším, protože se mimo jiné chystají Kraussova A Universe from Nothing, která mě jistě (opět) usadí. Christopher Hitchens sice své paměti stihl sepsat, avšak jeho životopis má vyjít brzy na začátku příštího roku a já si ho nenechám ujít. Podle původního plánu měl soubor esejů Z evolučního hlediska vyjít letos, ale nestalo se tak, tudíž jej budu vyhlížet následující rok.

Tři filmy, které určitě brzy shlédnu znovu, jsou Drive, Notre jours viendra a Black Swan. Všechny tři mají perfektní OST, scénář i herecké výkony, ani u jednoho jsem se ani minutu nenudil a nic mě od jejich sledování nedokázalo vyrušit. No dobře, jen ten pán, co nutně potřeboval heslo k wifi připojení v Thermalu...

Super byla výstava Luciferův efekt v Centru současného umění, tradičně se povedl Rock 4 Church(ill) ve Vroutku, kde vše vyřešili Parov Stelar a sekundovali jim Tata Bojs, N. O. H. A. a Zion Train, samozřejmě. Jednou za čas jezdím navštívit Zwinger a letos jsem si znovu uvědomil, jak skvostnou sbírky v Drážďanech mají a nejde jen o Dürera a holandské mistry. Stejně tak jsem ale zapomněl na to, jak "tatanky" berou masově útokem úplně všechna kulturní zařízení a umí neskutečně otrávit prožitek. Líbil se mi seriál Borgias, Irons jako Rodrigo Borgia je úchvatný, kromě druhé sezóny Boardwalk Empire jsem si však na další seriály neudělal čas. Objevil jsem dílo Johna Currina (pozdě, blame on me!), oblíbil jsem si časopis Inked Girls a mou favoritkou za loňský rok se stala "China":


Budou mi chybět Christopher Hitchens (doporučuji nekrology shromážděné na webu Richarda Dawkinse) a Václav Havel. První proto, že se jedná o jednu z nejinspirativnějších postav, s jejímiž myšlenkami jsem měl možnost se seznámit a postupně tíhnu k dočítání Hitchových článků a knih, které jsem neměl dosud k dispozici. Druhý proto, že se jedná o téměř jediného českého politika, za kterého jsem se nestyděl, a i když jsem si dovolil s jeho názory nesouhlasit, zůstane pro mě osobně postavou hodnou respektu. A mimo jiné, Moc bezmocných nebo Audience jsou zkrátka super, trefná díla.

Potěšila mě Kindle verze časopisu Respekt, v závěru roku VTM uvolnila komplet svých článků za rok 2011 ve formátu EPUB a MOBI. Filip Tvrdý upozornil na super program Mantano Reader, který jsem si pořídil pro náhražku tabletu/čtečky Kindle Fire v podobě low-endu Wooky 2.0 a jsem s oběma z hlediska poměru cena/výkon naprosto spokojen. Kindle Fire je na kontinentální části Evropy prakticky nepoužitelný a Wooky 2.0 po příslušných úpravách dokonale poslouží ke všemu, co by Kindle Fire nedokázal, v cenové relaci pak prakticky žádný tablet. Jedná se ovšem záležitost na přechodné období, kdy budu šetřit na nástupce dvou modelů: Asus Eee Pad Transformer nebo Samsung Galaxy Tab 10.1.

Zklamání roku se týkalo demotivace stran doktorandského studia filosofie (že by do třetice všeho dobrého?) a mých studentů-prvovoličů, u nichž minimálně ze třetiny převažují tendence volit komunisty (!). Příklady s Neználkem, Zvířecí farmou, My nebo historickým vývojem a fakty u nich vůbec nezabírají, trochu lepší výsledky se ukázaly u projektového vyučování. Z části je to poklesem gramotnosti stran moderních českých dějin, problémem je však "indoktrinace" ratolestí rodiči ve stylu "za komunistů bylo lépe, všichni měli práci..." Pokaždé když stejnou nebo obdobnou parafrázi slyším, jímá mě děs, stud a stopové množství agrese proniká mojí myslí hrozíce množit se rychlostí krysího plemene a...explodovat. Většinou se však umím kontrolovat, pokouším se argumentovat a zdůrazňovat nejzástupnější znaky této zločinecké ideologie. Ve chvíli, když jsem konfrontován s někým, kdo se hrdě hlásí ke studiu VUMLu, nezbývá než odejít. Nemohu si pomoci, ale jsem poměrně pevně přesvědčen o jasné paralele s náboženstvím. Všechny ty, co z řadu mých studentů budou číst následující řádky, bych chtěl požádat o pozorné čtení části textu George Orwella s přáním, aby se nad touto ukázkou zkusili alespoň na chvíli zamyslet: 

Beztřídní společnost možná neznamená blažený stav, ve kterém si všichni dál povedeme úplně stejně jako dřív až na to, že tam nebudou existovat žádná třídní nenávist a žádné snobství; možná to znamená bezútěšný svět, ve kterém všechny naše ideály, naše zásady i náš vkus - de facto naše "ideologie" - pozbudou významu. To boření třídních bariér možná není zas až tak jednoduché, jak se původně zdálo! Je to naopak zběsilá honička tmou a může se stát, že smát se nakonec bude sám běs.S láskyplným, byť lehce povýšeným úsměvem vykračujeme, abychom pozdravili naše bratry proletáře a ouha!, naši bratři proletáři - pokud jim tedy rozumíme - se neprosí o naše pozdravy, chtějí po nás, abychom spáchali sebevraždu.
George Orwell, Cesta k Wigan Pier, s. 167, trans. Petra Martínková (Praha: Argo, 2011) 

Závěrem bych chtěl vyjádřit díky ovečkám ze 3.A, Honzovi Wildovi za sbírku učebnic Matematika pro gymnázia, četné debaty a poučení o Bayesovi. Davidu Petrlíkovi za "...a kde byla Videň?!" a Acapulco, overbastarding. Zuzaně...za všechno, Kamile Pálové (nejen) za arabskou noc, vedení naší školy za důvěru, kterou do mě vkládá, Filipovi Tvrdému za nejinspirativnější blog, myšlenky a postřehy v tomto i dalších vesmírech, často mě "vede tmou" a měl by napsat nějakou knihu. Jirkovi za diskuse a dr. Vránkové za "Achaba" v rámci pedagogického minima, harpuna už se leští...

PF 2012!