neděle 10. dubna 2011

Premiéra

7. dubna 2011, 11:00 PF UJEP v Ústí nad Labem měla moje maličkost premiéru a to hned z několika ohledů. Poprvé jsem měl možnost přednášet na půdě vysoké školy, poprvé posluchači a posluchačky, před kterými jsem se ocitl, čítali nad 50 lidí (73, přesně, no, alespoň před přestávkou:c) ), poprvé jsem měl možnost veřejně promluvit na téma, jemuž se věnuji cca poslední tři roky. Přednáška na téma evoluční psychologie (Úvod do evoluční psychologie) by mi ještě před časem přišla z mé strany nemyslitelnou, v současnosti pro celou řadu mých známých není ničím jiným než drzostí z mojí strany.I tak se odehrála, protože jsem o ni byl požádán a já děkuji panu Henzlovi za tuto možnost, paní Jaegerové za kávu a dr. Wedlichové za vřelé přijetí. Pokusil jsem této možnosti celkově využít a maximálně se z ní poučit. Vycházel jsem z R. Dawkinse, S. Pinkera, D. Busse, z L. Cosmides a J. Toobyho, R. Dunbara, M. Ridleyho a dalších (Darwina nevyjímaje).

Nyní menší reflexe. Především je potřeba zmínit, že přednáška byla pro studenty a studentky pedagogické fakulty, různých oborů a také pro studenty a studentky pedagogického minima. Byl jsem upozorněn, že nemám očekávat žádné předběžné porozumění, ale konfrontace byla v tomto ohledu ještě obtížnější, než jsem původně předjímal. Ačkoliv jsem se snažil nejprve uvést do základů evoluční biologie, poté evoluční psychologie a následně rozebrat několik témat (reciproční altruismus, pohlavní výběr, rodičovské investice, vývoj jazyka atd.), kvalita zřejmě z mojí strany byla prachbídná, jelikož posluchačstvo bylo téměř inertní. Výjimku tvoří tři studentky střední školy, které mě přijely jednak podpořit, zároveň zvedaly míru zájmu o tématech přednášky a zatřetí zlepšovaly vědomostní základ přednáškové místnosti. Tímto Ditě, Janě a Karolíně děkuji!
Dále, i přes drtivé přiznání, že nikdo z přítomných nebyl věřící, o evoluci, Darwinovi nebo vývoji života na zemi nikdo neměl téměř ani ponětí (!). Dr. Wedlichová přítomná na samém závěru mé bezostyšné seberealizace použila něco z Ridleyho Červené královny, nicméně pokud to je vše, co je možné čekat od přednášky a posluchačstva na půdě vysoké školy, jsem maximálně rozčarován. Jeden příklad za všechny. Když jsem ve stručnosti srovnával kognitivní psychologii s behaviorismem a čekal odpověď na otázku, jaká je základní myšlenka behaviorismu, mohl jsem v místní aule stát ještě teď. Vlastně nemohl, jelikož výuka po třetí hodině probíhala dále.

Největší míru zájmu vyvolala pasáž o sobeckém genu a o sexuálních strategiích mužů a žen společně s velikostí penisů u světové populace (h/t Filip Tvrdý). Konstatování, že Češi jsou v Evropě na třetím místě, vyvolalo u nadpoloviční většiny přítomných žen bujarý smích.  Technik přes PC pak zabředl do otázek hledání alternativní energie, ale adekvátně zprovoznit projekci prezentace se mu i po skončení přednášky nepodařilo. Další kolega měl strach z evoluce jako nové formy religiozity a Dawkinsovi nemohl přijít na jméno. Jedna z budoucích maminek dostala šok (doslova) z možnosti, že bychom v budoucnu mohli směřovat k univerzálnímu vegetariánství, resp. veganství (P. Singer). Asi největším úspěchem byla téměř všeobecná shoda, že smsky poslané na pomoc Japonsku jsme poslali především kvůli sobě samým. Jinak přímo-úměrně s časem jsem obtěžoval pána a paní od piškvorek, abych cca v polovině výkladu zjistil, že muž evidentně a definitivně vyhrál (žena: "Podváděls!"), že nemám děti, tudíž pořádně nevím, o čem mluvím (nereciproční altruismus), a že není možné, aby "nějaký stroj" porazil lidský mozek (to jsou věci, pane Turingu...eh...). Čekám ještě na zpětnou vazbu od přítomných, ale většina se tvářila, že ji téma zajímá a konfrontace s probíranými skutečnostmi byla jejich první v životě. Inertní, ale klidní...

Musím přiznat, že zhruba čtyři hodiny přerušeného výkladu, je skutečně náročná porce, zvláště, když posluchačstvo komunikuje jen minimálně. Vyzkoušel jsem si udržet pozornost několika desítek lidí, jejichž znalosti jsem však krutě podcenil (jestli bude někdy nějaké "příště", tak nebudu předpokládat ani znalost trojčlenky) a také jsem zjistil, že jsem asi poměrně otrlý jedinec - to je tak, když se skorodiletant v oblasti evoluční psychologie drze zhostí úkolu povědět o tomto oboru takovému množství lidí. Celkově mě ale tato situace pobavila a osobní přínos byl jednoznačný: revidoval jsem vlastní poznatky a seznal, že jsem pořád ještě na začátku. Fakt, že v ČR o evoluční psychologii studenti a studentky jedné vysoké školy prakticky neslyšeli, ve mně na chvíli navíc vyvolal misionářské pocity :c). Původně jsem chtěl skončit pochvalou sám sobě, že moje studentky věděly o psychologii a biologii mnohem více než drtivá většina přítomných a tuto skutečnost si připsat k plusu. Na druhé straně jsem pár hodin v rámci ZSV letos tomuto oboru věnoval. Buď je úroveň studenstva na VŠ UJEP opravdu mizerná až zběsilá nebo by zmíněná děvčata mohla od minuty na tuto školu nastoupit. I když to přeháním, tak v každém případě mě to potěšilo - zdá se, že mé výkony ve výuce na střední škole jsou postačující i pro vysokou školu. Občas každý potřebujeme sami sobě načechrat zpuchřelé sebevědomí, no ne? 

Jediná věc, ze které mě mrazí, je skutečnost, že z celé groteskní exhibice existuje důkazní materiál v podobě video-nahrávky. Doufám, že zmiňovaný technik nepovolí žádný leak...