neděle 8. září 2013

Konspirace, všude samé konspirace!


Lukáši Wildovi

"In order to make my point clear, I shall briefly describe a theory which is widely held but which assumes what I consider the very opposite of the true aim of the social sciences; I call it the ‘conspiracy theory of society’. It is the view that an explanation of a social phenomenon consists in the discovery of the men or groups who are interested in the occurrence of this phenomenon (sometimes it is a hidden interest which has first to be revealed), and who have planned and conspired to bring it about."
(Karl Popper, The Open Society and Its Enemies)

Během léta jsem narazil hned na několik textů zabývajících se konspiračními teoriemi. David McRaney se o nich zmiňuje v deváté kapitole své poslední knihy You are Now Less Dumb ("The Backfire Effect"), James Inhofe ve svém Greatest Hoax popisuje postoj americké společnosti ke globálnímu oteplování coby údajnému velikému spiknutí a Rolf Dobelli v Umění správného rozhodování na dílčí projevy konspiračního myšlení naráží hned v několika textech. Navíc během velmi smutných událostech v Sýrii a s blížícím se výročí 11. září 2001 se kolem mne začalo objevovat čím dál tím více projevů konspiračních teorií; ano, USA chtějí zaútočit kvůli ropě...&@xxx!

Zářijové číslo Scientific American Mind přineslo článek "What a Hoax", v němž Sander van der Linden prezentuje závěry několika studií zabývajících se konspiračními teoriemi, jejich projevy a také úskalími, která mohou přinášet. Článek jako celek znalému čtenáři nepřináší příliš nových informací. Konspirační teoretici mají tendenci neproblematicky přijímat i zcela protichůdná tvrzení, jakmile začnou věřit jedné konspirační teorii, kumulují víru v další, inklinují rovněž k popírání či odmítání vědecky podložených tvrzení a důkazů apod. Přece jenom však článek upozorňuje na jednu velice zajímavou, avšak v zásadě logickou implikaci konspiračního myšlení. Podle jedné ze studií totiž lidé přesvědčení o existenci konspirací mohou tendovat k tomu nezabývat se a neangažovat v důležitých společenských a politických tématech či událostech:
In addition to sowing doubts about scientific principles, belief in conspiracy theories can lead individuals to become disengaged from topics of social and political importance. [...] They found that people who received information affirming the idea that global warming is a hoax were less willing to engage politically and to implement behavioral changes, such as reducing their carbon footprint.
This result is alarming because it suggests that even cursory defenses of conspiracy theories can sow mistrust and divert attention from critical scientific, political and social issues.
(zvýraznění vlastní)

Jak jsem předeslal, je to vcelku pochopitelné. Konspirační teoretici (takyfilosof Baudyš mladší) a jejich příznivci (takyekonom Vašík Klausů a taky Péťa Hájků) snadno nabírají nové a nové konspirační teorie, které se obecně vyznačují tím, že jakési utajené skupiny mají dostatek znalostí, schopností a zdrojů řídit dílčí události, zařídit prakticky cokoliv a co si jen vzpomenou a zamanou, aby naplnily své neukojitelné cíle. Člověk lapený do tenat konspirační teorie tak postupně zcela rezignuje nejen na racionální myšlení a kritický úsudek, ale rovněž vzdává možnost pokoušet se ovlivnit i běžné události všedního života. Odevzdává se tak do područí teplíčka snadných, bombastických vysvětlení, které jim přinášejí jakousi dvojí útěchu - snadno stravitelnou povídačku vysvětlující složité jevy světa a ego kypřící ukojení, že on ví onu pravdu s velkým P (na rozdíl od ostatních). Nejsem zcela určitě prvním, kdo mezi konspirační teorie zařadí náboženství, v rámci něhož dostanete instantní vysvětlení celého světa a vše pěkně organizované z pro obyčejného smrtelníka neproniknutelných míst. Všimněte si, kolik věřících na světě je, tj. kolik konspiračních teorií je zastáváno a jak si pěkně protiřečí, uvnitř i mezi sebou navzájem. Checked.

Vedle náboženství tu máme kauzu J. F. K. a Lady Di, útok v Bostonu nebo zmiňované 11. září 2001, Ilumináti a Svobodné zednáře, Oblast 51 a Elvisův únos. Nejzajímavější mi však na konspiračních teorií přijde následující skutečnost, kterou si dovolím rozvést do trochu delší teze. Připusťme následující:

1. Víra v konspiraci je kognitivní chybou (tj. představuje iluzorní vnímání skutečnosti, toto vnímání se od faktického stavu může podstatně lišit, ale paleta introspekce nám takové zjištění ztěžuje až znemožňuje)

2. Dílčí kognitivní chyby jsou evolučně podmíněné, determinované architekturou a fungováním našich mozků (jsme "storytelling animals", popř. "suckers for stories" s tendencí vnímat za jednotlivými jevy a událostmi určité činitele, informace podávané v podobě "příběhů" jsou pro nás lépe uchopitelné a přijatelné)

3. Některé kognitivní chyby jsou adaptacemi, jsou evolučně i kognitivně výhodné (iluze svobodné vůle, řízení automobilu a spoléhání se na racionalitu ostatních řidičů i sebe samého na D1 v rychlosti 140 km/h)

Pokud přijmeme, že platí předchozí tvrzení, pak vzhledem k tomu, že kognitivní iluze pocitu kontroly a možnosti organizovat si svůj každodenní život, která je evolučně podmíněná, podporuje spoléhání se na dílčí prvky našeho života, pomáhá přežít, tak ve chvíli, kdy selhává, je nahrazena chybou jinou. Pokud tedy selžeme v obelhávání sebe sama a rozpouští se každodenní "příběh kontroly", máme tendenci tento "příběh" nahradit, popř. doplnit jiným. To se může projevovat právě v tendencí ke konspiračním teoriím. Listujeme tak báchorkami, jejichž neúnavným autorem je náš mozek, a pořád nás baví, protože tak chválíme vlastní dílo.

No a nyní se na mě můžete vrhnout, protože se mi zdá, že i tento příspěvek nese podpis právě mého mozku, tj. "mě".

Van der Linden, Sander, "What a Hoax", Scientific American Mind, Vol. 24, No. 4 (September/October 2013), pp. 40-43.